MADONNA NATION.CZ • Rozhovory a články • Jenom jeden den v životě

19. září 2018 Facebook Twitter English MADONNATION.CZMADONNA NATION.CZ

Rozhovory a článkyJenom jeden den v životě

Jméno Heslo Neodhlašovat Registrovat se
Novinky a zprávyAktualizace
 
ŽivotopisAlba a singlyVideokolekceKoncertní­ turnéPromo turnéŽivá vystoupení­Art For FreedomKnihyPohádkyFilmyDivadloDiskografieVideoklipyHitparádyOceněníRozhovory a článkyGalerieDownloadsAbecední­ rejstřík
 
Diskuzní fórumOdkazyO autorovi webuKontakt
 
Jenom jeden den v životě

"Ujasněme si to hned na úvod. Co teď dělám pro Vogue Italia - pózy a fotky - je o mém životě v Lisabonu a roce, který jsem tam strávila. Takže by nemělo moc smysl hovořit o něčem jiném, ne?" Madonna, které bude 16. srpna 60, dává jasně najevo, že se chce bavit jen a pouze o přítomnosti. A její přítomnost tvoří rok života v Portugalsku, a to spolu s jejími čtyřmi dětmi: Davidem Bandou, Mercy Jamesovou (12) a dvojčaty Stellou a Estere (5). Vše se odvíjí od Davidova nadšení pro fotbal a jeho touhy hrát ho profesionálně.

MADONNA NATION - Jenom jeden den v životě

Xerxes Cook: Takže, co vás přivedlo k tomu opustit New York?

Madonna: Fotbal. Můj syn David, který oslaví třináctiny 24. září, se chce stát profesionálním fotbalistou už léta. A já bych udělala cokoliv, aby se dostal na tu nejlepší školu k tomu nejlepšímu trenérovi, ale fotbal v Americe je na skutečně mizerné úrovni. Viděla jsem jeho zoufalství. A byla k tomu i vhodná doba. Cítila jsem, že potřebujeme změnu. Chtěla jsem na chvíli z Ameriky vypadnout - jak jistě víte, Amerika nezažívá teď zrovna své nejlepší období - ne že by ale odstěhování se něco vyřešilo nebo změnilo, to ne. Už jsem v minulosti bydlela mimo New York. Žila jsem deset let v Londýně. Baví mě riskovat.

Xerxes Cook: Proč jste si vybrala právě Lisabon?

Madonna: Ve skutečnosti jsem vybírala mezi třemi městy, ve kterých jsou fotbalové akademie. Byla jsem zvědavá, jestli dokážu žít někde alespoň rok a vychovávat čtyři své nejmladší děti zase v jiném prostředí, přičemž jsem přesvědčena, že je důležité je vystavit i jiným kulturám a prostředím. V úvahu připadaly Turín, Barcelona a Benfica v Lisabonu. Navšívila jsem všechna tato místa a snažila jsem si představit svůj život tam. Tak samozřejmě, Barcelona je super zábavné město, a i Turín mám ráda, ale není to město pro děti. Je to město pro intelektuály. Mají tam skvělá muzea i domy, ale nepřišlo mi, že by se jim tam líbilo. Musím brát v potaz každého z nich; ne jen jestli je tam dobrá škola pro Davida. Tak jsem letěla do Lisabonu a ten se zdál jako ta nejlepší varianta. První věc, co jsem udělala, když jsem tam byla, bylo, že jsem navštívila Sintru, kde je doslova kouzelný les - je tam tolik magické energie.

Xerxes Cook: Co je na Lisabonu tak výjimečného?

Madonna: Mám pocit, jako by Portugalsko bylo nejstarší zemí v Evropě. Je protkáno historií a portugalská říše zanechala na světě svůj otisk. Architektura je tu ohromná. Ale byla to také kolébka otroctví, které s sebou přineslo hudební vlivy z Angoly, Kapverd, ale také ze Španělska. A k tomu všemu miluji jako jednu z nejúžasnějších věcí jízdu na koni.

MADONNA NATION - Jenom jeden den v životěMADONNA NATION - Jenom jeden den v životě

Xerxes Cook: Bydlíte přímo ve městě, nebo někde v okolí?

Madonna: Žiju v Lisabonu, v Lapě, ale když si chci vyjet na koni, zamířím do Camporty. Zajedu ke kamarádovi do Alcáceru. Kolem Lisabonu je spousta různých míst, kde se dá jezdit. Každou neděli, kdy nemá můj syn zápas, si uděláme sváteční den plný dobrodružství a vybereme místo na koně.

Xerxes Cook: Zmínila jste, že máte ráda výzvy. V roce 1979 jste opustila Michigan a vydala jste se do New Yorku s pouhými pětatřiceti dolary v kapse. S jakými výzvami jste se potýkala teď, coby svobodná matka, která se odstěhovala do cizího města?

Madonna: Teď to byla úplně jiná výzva. Když jsem odjela do New Yorku, bylo to jenom o mně samotné, maximálně o dítěti dřímajícím ve mně. Stále bojuji o přežití, ale teď mám navíc ještě čtyři malé děti, na které musím myslet; na jejich vzdělání, starat se o ně a být si jistá, že jsou šťastné. Lisabon je historické město a nikdo tu nikam nespěchá. Uspokojíte tu všechny své romantické představy, které máte, ale když zmizí váš personál, začne kapat potrubí a vy neumíte slovo, najednou si říkáte: 'Co tu do prdele dělám?' (Směje se.)

Xerxes Cook: Lidé v Lisabonu mají oproti New Yorku nebo Londýnu mnohem zdravěji vyvážený život.

Madonna: Každá máma, která má doma fotbalistu, vám řekne, že nemá sama žádný život, protože věci se mění z týdne na týden a zápasy se mění z víkendu na víkend - někdy jsou ve městě, někdy ne a až do čtvrtka nikdy nevíme, zda se hraje v sobotu, nebo v neděli, jestli ve dvanáct, nebo později. Je tak nemožné si cokoliv naplánovat, a tak máte pomalu pocit, že nejste fér k ostatním dětem nebo k sobě samotné. Jinak panuje v Lisabonu uvolněná nálada, ale také se tu vznáší jakési fluidum trudomyslnosti, z čehož vychází celé fado. Má to svou romantickou stránku, ale zcela jistě také tvůrčí - vzniká tu tak spousta krásné hudby i jiného umění. Paula Rego je jednou z mých oblíbených malířek - v jejích obrazech je tolik bolesti a smutku. Je to paradox, který jsem zažívala každý den. Někdy jsem prostě potřebovala, aby věci šlapaly, jak chci, snadno a rychle, aby lidi dodržovali termíny - strašně mě to frustrovalo, ale kreativita to pokaždé vyvážila.

Xerxes Cook: Jak vás Lisabon inspiroval jako umělkyni?

Madonna: Vždycky říkám, že Potugalsko ovládají tři slova na f: 'Fado, fotbal a Fátima.' Je to též velmi zbožná země, což mi vyhovuje. Portugalsko mi připomíná Kubu. V tom, že lidé zde nemají mnoho, ale ke komukoliv přijdete, na každém rohu, všude hraje hudba. V Alfamě slyšíte lidí zpívat a hrát fado naprosto všude. Každý týden tu pořádají sedánky, pokaždé u někoho doma, přičemž ty domy jsou staré přes 500 let a vy musíte vyjít mramorové schody lemované svícny, až vstoupíte do opět přítmě osvětlené místnosti, kde lidé hrají, zpívají nebo recitují. Připomíná to salóny, kterých už po světě moc nenajdete. Všude jinde by vám lidi řekli: 'Zavolejte manažera, beru tolik a tolik,' ale tady sem si jistá, že nikdo nic nechce. Tady to dělají z lásky, což mi připadá překrásné a inspirující. Snažila jsem se tyhle věci ukázat svým přátelům, kteří za mnou dorazili, kdykoliv večer někdo zavolal, že 'bude vystoupení tam a tam, přijďte na jedenáctou.' Všechno se tu odehrává strašně pozdě. Někdy je tam i jídlo, někdy jenom portské. Většinou se nechají všechny dveře otevřené, a podle toho, kde jste, dohlédnete třeba až přes Tajo k Atlantskému oceánu. Někdy se hraje cikánské flamenco a dost často lidé hrají hudbu Cesárie Évorové (redakční poznámka: slavná kapverdská zpěvačka) a baví se o tom, kdo ji znal. Pokaždé uslyšíte hodně fado, hodně kundro z Angoly. A taky hodně jazzu - starého dobrého jazzu, což je cool.Fdesce Já tu potkala hodně skvělých hudebníků a s hodně z nich jsem pracovala také na nové desce, takže Lisabon určitě ovlivnil mou hudbu a mou práci. Jak by také nemohl? Nedovedu si představit, že bych tu žila rok, aniž by mě zdejší kultura nepoznamenala.

Xerxes Cook: Zdá se, že máte pestrou škálu barev k malování.

Madonna: Ano, obrovskou! Je to pěkná protilátka na to, co se nyní odehrává v hudebním průmyslu. Vše je strašně stereotypní a každá písnička má nejméně dvacet hostů a každý zní úplně stejně. Dříve či později se bude muset něco stát.

Xerxes Cook: Byl život v New Yorku ve srovnání s Lisabonem více klaustrofobní?

Madonna: Lidé v Lisabonu si mě obvykle nevšímají. Občas někdo poprosí o fotku nebo autogram, ale většinou se pohybuju po městě sama. New York je velkoměsto. Když jste v New Yorku, máte pocit, že jste se ocitli ve středu vesmíru, jakkoliv se zdá umělý.

Xerxes Cook: A tu energii si pouštíte žilou.

Madonna: New York je jako šňupat crack. Ale žije to v něm. Je to město, kde jsem vyrůstala a na kterém jsem si také vylámala zuby - ale byla také jiná doba. New York měl svou vlastní uměleckou scénu a hudební scénu. Všechno bylo před dobou iPhonů úplně jiné.

MADONNA NATION - Jenom jeden den v životěMADONNA NATION - Jenom jeden den v životě

Xerxes Cook: Jak si děti zvykly na nový domov?

Madonna: Každé z mých dětí je něčím jedinečné. Co je úžasné, je, jak jsou odolné a jak vše přijaly, obzvláště hudbu, tanec, fotbal a sport - věci, které je spojují s ostatními lidmi, adaptaci hodně usnadňují. To platí obecně o všech lidech - musíte si najít nějakou běžnou věc, která vás bude s ostatními spojovat. Dokonce bych řekla, že lidé propadají depresím, když něco takového nemají. Dokonce se prostřednictvím všech těch věcí, které tu dělají, naučily portugalsky; ne sezením v lavici a psaním na tabuli. Takhle je to zábava a interaktivní. Hlavně Stella a Estere, které byly čtyři roky v sirotčinci, jsou štěstím bez sebe, že se mohou zapojit, s čímkoliv pomoci, někam patřit, ať je to malá či velká skupina, vést někoho. Jsou až extrémně houževnaté a plné života.

Xerxes Cook: To je krásné.

Madonna: Ano, je to krásné. Nebyly v Americe ještě tak dlouho. Přijely z Afriky do New Yorku v hrozné vánici, když naše letadlo přesměrovali do Pennsylvanie a my pak museli jet ještě šest hodin, abychom se vůbec dostali do New Yorku, takže pro ně to byl úplně jiný svět. Všechno pro ně bylo jako kouzlo. Jsou všemu otevřené, a díky mé práci a tomu, jak cestuji po světě, věcem, které dělám, a místům, která navštěvuji, jsou všechny mé děti velmi otevřené. Lidé mi často říkají: 'Určitě chcete, aby z vašeho syna byl úspěšný fotbalista, vaše nejstarší dcera (Lourdes, poznámka redakce) tanečnicí, Rocco malířem.' A já vždy odpovídám: 'Ne! Chci, aby z mých dětí byly milující, empatické a zodpovědné lidské bytosti.' To je všechno, co chci. Je mi jedno, jaký si zvolí prostředek, chci pouze, aby byli dobrými lidmi, kteří jednají s ostatními s úctou a respektem bez ohledu na barvu kůže, náboženství nebo pohlaví. To je to nejdůležitější; rozumíte, co chci říct? Pokud z nich vyroustou další Picassové nebo Cristianové Ronaldové, pak super, ale to by byla jen třešnička na dortu.

Xerxes Cook: Chápu to dobře, že brzy poletíte do Malawi oslavit první výročí dětské nemocnice Mercy Jamesové, kterou jste vybudovala prostřednictvím své nadace Raiding Malawi, jakožto první dětské nemocnice v zemi? Vím, že Raising Malawi se v zemi zaměřuje na zdraví, vzdělání i společenskou podporu, ale mohla byste prosím rozvést kontext své práce tam?

Madonna: Jak je jistě známo, přivedl mě tam ohromný počet dětí, které osiřely kvůli AIDS. Prvním důvodem, proč jsem se tam vůbec vydala, bylo vymyslet, jak bych těm dětem mohla pomoci, ať se vzděláním, léky, postavit dětské domovy, přivést tam zdravotníky a dobrovolníky nebo vybudovat školy, protože jsem cítila potřebu něco udělat, když já mám tu výhodu, že mohu žít takový privilégovaný život. Tak jsem poznala svého syna Davida a zbytek znáte. Skočila jsem do toho se vší svojí naivitou a ideály a hodně jsem se naučila a taky jsem se hodně spálila. Ale teď po třinácti letech už vím, jak věci fungují a jak poskytovat udržitelnou pomoc co nejefektivněji. Jelikož nemá Malawi moc přírodních zdrojů, nikoho moc nezajímá, a tak je to jedna z nejchudších zemí na světě. Je skutečně zapomenutá. Mojí snahou není přivést sem lid zvenčí, ale vzdělávat Malawijce tak, aby se z nich stali lékaři, kteří chtějí operovat, sestry, a pak si ta země poradí sama a lidé na sebe budou hrdí. Tohle přesně potřebují. Vzdělání a zdravotní péče jsou stěžejní oblasti mého zájmu, mého úsilí, do kterách vkládám veškerou svou energii.

Xerxes Cook: Co vám dodává v této věci odvahu?

Madonna: Hrdost, kterou tamní lidé mají. Všichni tihle mladí lidé, ze kterých se stávají doktoři, chirurgové a další zdravotničtí pracovníci, sestry, které v nemocnicích pracují. Operace, které tu provádějí, se ještě nikde ve světě neuskutečnily. Minulý týden tu úspěšně oddělili siamská dvojčata, která se narodila se společnými játry. Šance, že přežijí, byla velmi malá. Nejen že se povedla operace, ale děti přežily a daří se jim dobře. Neumíte si představit tu hrdost místních, která z toho pramení, když mohou říct: 'Udělali jsme něco, co nikdo jiný nedokázal. Zachránili jsme něčí životy a ovlivnili je.' To dává lidem hodně naděje.

Xerxes Cook: Ohromné. Poslední otázka: Kdy a kde - nebo s kým - je vám nejlépe?

Madonna: Buď když tvořím, nahrávám hudbu, nebo jenom píšu a hledám způsob jak se vyjádřit. Když jsem ve spojení s přírodou, jezdím na pláži na koni, jako jedno tělo, když cítím, jak mi sůl z moře bije do tváře, když mě celou zmáčí. A když si hraju s dětmi a slyším jejich smích. Radost, kterou mi to přináší, je moje štěstí.

Přeloženo ze srpnového čísla Vogue Italia www.vogue.it. Fotky, které pro něj pořídili Mert Alas a Marcus Piggott, naleznete též v sekci Galerie.

Poslední zprávaMelly, Stelly & Stan Smith • včeraNové fotkyAdidas Stan Smith • včeraAlba a singlyAnother Suitcase In Another Hall • CD PRO-CD-8715-RDiskuzní fórumNové album 2018
jaspit • před 2 dny 
MADONNA NATION.CZ - Rebel Heart TourMADONNA NATION - Bitch I'm MadonnaPoslední projektyRebel Heart Tour
diskografiestránka
The Rebel Heart Tour
galeriestránka
Bitch I'm Madonna
vydáno na iTunes • stránka
ARMY OF LOVERS.CZ DEAD OR ALIVE.CZ Instagram MADONNA NATION.CZ - Ebay.com MADONNA NATION.CZ - Eil.com MADONNA NATION.CZ - Facebook.com
MADONNATION.CZ © Miki Hider 2003 - 2018
Web není podporovaný Warner Bros., Live Nation ani žádnou další společností. Obrázky, videa a texty písní jsou vlastnictvím svých původních majitelů. Web používá k optimalizaci obsahu soubory cookies. Používáním webu souhlasíte s jejich ukládáním na serveru nebo ve vašem počítači. [Souhlasím.]