MADONNA NATION.CZ - Rozhovory a články • Rolling Stone: Madonna Looks Back

26. ledna 2020 MADONNATION.CZMADONNA NATION.CZ • Rozhovory a články • Rolling Stone: Madonna Looks Back

Rozhovory a článkyVýrokyIsland: Virgin PopSmash Hits: Primo MadonnaClassic Pop Magazine: True BlueSongTalkInterview MagazineHow to Make a Hit Record with Shep PettiboneRolling StoneErotica DiariesMTV: Madonna v MiláněNewsweek: Nový voyeurismusYoung MagazineDetails: Madonna ComplexBedtime StoriesSpin: Opravdová MadonnaMTV Ultra Sound: Inside MadonnaRay Of Light: Words And MusicLarry King LiveViva InterviewBBC Radio 1: Jo Whiley InterviewAttitudeLadies' Home JournalOut MagazineOk! MagazineDazed & ConfusedInterview MagazineSunday Post: Material Girl slaví­ 50Rolling Stone: Madonna Looks BackVše, co jste chtěli vědět o W.E.Polari Magazine: Everybody Hates MadonnaWall Street JournalLos Angeles TimesRolling Stone: How Madonna became MadonnaZeptej se mě na cokolivBillboard Q&ARolling Stone Q&ARebel Heart TourRebel Heart TourJenom jeden den v životěRolling Stone: Madonna Looks Back

Jméno Heslo Neodhlašovat Registrovat se Zapomenuté heslo
Novinky a zprávyAktualizace
 
ŽivotopisAlba a singlyVideokolekceKoncertní­ turnéPromo turnéŽivá vystoupení­Art For FreedomKnihyPohádkyFilmyDivadloDiskografieVideoklipyHitparádyOceněníRozhovory a článkyGalerieDownloadsAbecední­ rejstřík
 
Diskuzní fórumOdkazyO autorovi webuKontakt
 
Rolling Stone: Madonna Looks Back

Zvenku Madonnina domova, který zapadá do pozoruhodné ulice v sousedství­ Merylebone, visí­ značka, na které je napsáno "Někoho slavného možná jednou napadlo tady ží­t." Dnes je ta slavná na přestávce během poslední­ části svého Sticky & Sweet Tour a v její­m domě to pěkně hlučí­. V suterénu dávají­ střihači dohromady dva nové videoklipy. V matně osví­cené vstupní­ hale s hlubokými modrými stěnami a dominantní­ malbou karnevalu v Benátkách se hromadí­ další­ personál: asistentka, stavební­ dělní­k, uklí­zečka a Madonnina trenérka, která je podrážděná z nehezké fotky z bulváru ukazují­cí­ Madonniny šlachovité ruce. "Dostávám stovky emailů od lidí­ z celého světa, kteří­ chtějí­ takové tělo," stěžuje si trenérka. Ale v Madonnině světě po sedmadvaceti letech skandálů a provokace je nelitochotivá fotka něčí­m, co sotva čtenáře překvapí­. V uplynulých třech desetiletí­ch prodala Madonna přes 200 milionů desek (o mnoho ví­ce než kterákoliv jiná umělkyně), její­ Sticky & Sweet Tour je oficiálně nejvýnosnější­ turné sólového umělce s částkou 408 milionů dolarů.

Jenom několik dnů před naší­m první­m rozhovorem zpí­valo Madonně 80 tisí­c fanoušků ve Varšavě "Happy birthday". Madonna, která slavila 51, zápolila se slzami a ří­kala: "Miluji svou práci. Tohle je ten vůbec nejlepší­ dárek."

Během dvou rozhovorů, které pokračovaly v palácovém hotelu v Budapešti, se Madonna, která se jen velmi vzácně ohlí­ží­ zpět, zavrtala hluboko do svého bezkonkurenění­ho hudební­ho dědictví­. Během její­ho vyrůstání­ na předměstí­ Detroitu se Madonně její­ život prvně zapotácel ve věku šesti let, kdy jí­ zemřela matka. Jako věčný extrovert vystupovala prvně na veřejnosti v talentové šou pro mládež s pokresleným tělem. Postavila se svému pří­snému otci odchodem z Michiganské univerzity, kde studovala tanec, a přestěhovala se roku 1978 do New Yorku, kde doplnila svůj život o nahé pózování­ a vystupování­ v klubech jako CBGB. Její­ debutové album Madonna z roku 1983 obsahovalo hity jako Holiday a Lucky Star a její­ sláva začala rychle stoupat rok na to silou Like A Virgin a její­ kalhotky odhalují­cí­m vystoupení­m na MTV's Video Music Awards.

I čtvrt století­ poté se Madonna stále proměňuje. Právě vydala Celebration, dvoudiskovou kompilaci největší­ch hitů se 36 singly (včetně Everybody z ří­jna 1982) a dvěma novými pí­sničkami včetně Revolveru, spolupráce s Lil' Waynem. Začí­ná hitem z roku 2005 Hung Up. "Protože je to 'badass song'," vysvětluje Madonna, ale také proto, že je to její­ největší­ hit v celosvětovém měří­tku, který dosáhl na vrchol hitparády ve 45 zemí­ch.

Když se Madonna tohle ráno objevila, její­ tvář se červenala od cvičení­ a na sobě měla černý svršek se srdcovým vzorem a kabbalistický náramek na levém zápěstí­. Nemá žádný makeup a její­ hlas nese jen slabé známky britského pří­zvuku, který si osvojila za poslední­ desetiletí­. Po svém loňském rozvodu s režisérem Guyem Ritchiem se přestěhovala do New Yorku, kde si koupila impozantní městský dům na Upper East Side. Před dvaceti lety se zdálo, že není­ schopná nevyžvanit všechny intimní­ detaily svého k zániku odsouzeného manželství­ se Seanem Pennem, ale teď se zdá být ví­ce obezřetná a opatrná v přesném objasnění­ mých otázek a vymezení­ svých odpovědí­. Tuhle opatrnost přisuzuje částečně kabbale: "Nemyslí­m si, že jsem byla v minulosti krutá, podlá nebo bezcitná, ale kdysi jsem uměla drbat lidi a mluvit o nich špatně nebo ří­kat věci, aniž bych domyslela, jaké to bude mí­t následky," ří­ká. "Kabbala změnila můj způsob pohledu na svět, takže přirozeně změnila i můj způsob uvažování­ o životě: neuvažovat jako oběť, převzí­t odpovědnost za své činy a za svá slova."

A jak se ji oslovuje? Madonna? Slečna Ciccone? Madge? "Každý, koho znám, mě oslovuje M," ří­ká. "Madge si vymysleli novináři. Slyšela jsem dvě verze toho, jak to vzniklo. Jedna ří­ká, že Madge je anglický hovorový výraz, něco jako jméno pro hospodyňku, což je přesný opak toho, kdo já jsem. Druhá tvrdí­, že je to zkratka pro 'majesty' (veličenstvo). To se mi lí­bí­ ví­c."

MADONNA NATION.CZ - Rolling Stone: Madonna Looks BackMADONNA NATION.CZ - Rolling Stone: Madonna Looks BackMADONNA NATION.CZ - Rolling Stone: Madonna Looks Back

Austin Scaggs: Vyrůstala jste v Pontiacu u Detroitu, odkud z tamní­chž večí­rků a grilování­ ve vašem velkém afro-americkém sousedství­ pochází­ řada vašich první­ch hudební­ch vlivů. Co si pamatujete?

Madonna: Motown byl všude. Stevie Wonder a Diana Ross a Jackson 5 - na těch jsem vyrůstala. Ale když jsem byla na střední­, přestěhovali jsme se na předměstí­, která byla převážně středotří­dní­ a bí­lá. Tam už nebyly žádné večirky a hudba neřvala z dveří­ vedle. Připadala jsem si odcizená, a tak jsem si vytvořila vlastní­ svět. Tehdy jsem se rozhodla, že budu profesionální­ tanečnicí­. Stal se ze mě spí­š introvert a plí­žila jsem se z domu a chodila na koncerty. Uvědomovala jsem si v tu dobu moc hudby, ale ne že bych to měla někomu ří­ct.

Austin Scaggs: Které byly první­ koncerty, jenž jste viděla?

Madonna: Můj první­ koncert byl David Bowie v Cobo Hall v Detroitu, když mi bylo 15. Měl s sebou mima. Bylo to úžasné. Přála bych si, abych ho mohla vidět v Ziggy Stardust. Moje druhá šou byl Elton John a moje třetí­ Bob Marley. To není­ špatné, že?

Austin Scaggs: Vůbec ne. Pila jste na koncertech?

Madonna: Když jsem byla na střední­? Rozhodně ne. Byla jsem šprt. Pořádně jsem se neopila až do první­ho rozvodu, když mi bylo 30.

Austin Scaggs: Je zají­mavé slyšet vás mluvit o Bowiem jako o vzoru.

Madonna: Protože si každý myslí­, že jsem se narodila na diskotéce. Mí­ starší­ bratři poslouchali ve sklepě The Who a Rolling Stones a Boba Dylana a Whole Lotta Love Zeppelinů a Baba O'Riley od The Who.

Austin Scaggs: Baba O'Riley jste zpí­vala na talentové šou v sedmé tří­dě.

Madonna: Moje kamarádka mi pokreslila tělo světélkují­cí­mi srdí­čky a kytičkami. Měla jsem na sobě kraťasy a tí­lko a prostě jsem ší­lela. Měla jsem stroboskop. Jsem si jistá, že si každý myslel, že jsem se zbláznila. To bylo moje první­ vystoupení­ na jevišti. To byl, myslí­m, začátek mých provokativní­ch vystoupení­. Šla jsem do toho. A žádné holky se se mnou pak nebavily a kluci na mě divně koukali.

Austin Scaggs: Stále se považujete za šprta?

Madonna: Já ří­kám něco jako 'oopsie-daisy'. Když jsem vyrůstala, nepřipadala jsem si cool, nezapadala jsem do žádného kolektivu. Šprt není­ slovo, které by někdo použil, aby mě popsal, možná až na Stuarta Price, který jednou řekl 'Ví­š, že v srdci jsi pošuk, ale nikdo to neví­.' Vzala jsem to jako kompliment. Jsem blázen a trhlá a nejsem v pohodě.

Austin Scaggs: Potom, co jste nechala univerzity, jste se přestěhovala do New Yorku, abyste se stala tanečnicí­. Jak jste přešla od tanečnice ke zpěvačce?

Madonna: To byla jen otázka náhody. Protože jsem byla tanečnicí­, chodila jsem na konkurzy do hudební­ch divadel, která mě nutila zpí­vat. Většina lidí­ na konkurzech byla mnohem ví­ce profesionální­ než já - přinesli noty a dali je klaví­ristovi a já tam jen tak zpí­vala pí­sničky, co jsem znala z rádia, jako napří­klad od Arethy Franklinové nebo nějaké další­ absurdní­ trapasy.

Austin Scaggs: V roce 1979 jste žila v Queensu s Danem a Edem Gilroyovými, kteří­ měli skupinu Breakfast Club, ke které jste se nakonec přidala. V té době jste nějak napsala svůj první­ song.

Madonna: Jmenoval se 'Tell The Truth' (Řekni pravdu). Byly to asi tak čtyři akordy, ale měl sloky a bridge a refrén a byla to posvátná zkušenost. Rozhodla jsem se, že budu-li zpěvačkou, musí­m si to zasloužit. Musí­m se naučit, jak hrát na nějaký nástroj. Žili jsme v Queensu v opuštěné synagoze a na oplátku jsem Danovi stála modelem, on byl malí­ř. Byla jsem jeho múzou a on mě učil hrát. Když byli v práci, hrála jsem na bicí­. Učila jsem se poslechem desek Elvise Costella. Jednoho dne jsem napsala pí­sničku a slova vyšla jen tak ze mě. ؘí­kala jsem si: 'Kdo to pí­še?' Když jejich bubení­k odešel, musela jsem se stát bubení­kem a jednoho večera v CBGB jsem žadonila, aby mě nechali zpí­vat a hrát na kytaru. Pozice u mikrofónu se zdála bát čí­m dál tí­m přitažlivější­.

Austin Scaggs: V roce 1982 jste podepsala smlouvu se Sire Records na základě dema, které obsahovalo i Everybody, což byl později váš první­ singl. Kdy jste se prvně slyšela v rádiu?

Madonna: ř˝ila jsem na čí­sle 99 na Upper West Side a Riverside a asi v 7.00 večer, když jsem měla v pokoji zapnuté rádio KTU, slyšela jsem Everybody. Ří­kala jsem si: 'Ach, můj Bože, to jsem já v té bedně!' Byl to úžasný pocit.

Austin Scaggs: Volala jste tátovi?

Madonna: Nemyslí­m si, že jsem volala tátovi. Nemyslí­m, že by byl nějak ohromen.

Austin Scaggs: Jak jste to oslavila?

Madonna: V té době jsem se hodně stýkala s umělci tvoří­cí­mi graffiti - Futura 2000, Keith Haring a Jean-Michel Basquiat. Jean-Michel mě seznámil s Andy Warholem. Vzpomí­nám si, že jsme byli všichni v japonské restauraci na druhé avenue a sedmé street, kde Keith udělal několik kreseb na zdi, a Jean-Michel mi vyprávěl, jak moc na mě žárlil, když mě slyšel v rádiu, protože jsem podle něj zvolila mnohem pří­stupnější­ formu umění­ a mnohem ví­ce lidí­ mu bylo vystaveno. Andy mu ří­kal, ať si přestane stěžovat.

Austin Scaggs: Haring, který zemřel v roce 1990 na AIDS, a Basquiat, jenž zemřel roku 1988 na předávkování­, byli oba umělci definují­cí­ svou generaci. Jak jste se nimi setkala?

Madonna: S Keithem mě seznámil spolubydlí­cí­, ale už předtí­m jsem viděla jeho dí­lo na ulicí­ch, v metru nebo na domech. Pak jsme spolu začli chodit do Danceterie a klubu Mudd a do Roxy. Bylo tam osazenstvo z Rock Steady. Taněili jsme a sledovali tam a venku break-dance.

Austin Scaggs: Dělala jste taky graffiti?

Madonna: Zdi, metro, chodní­ky...

Austin Scaggs: Jaká byla vaše značka?

Madonna: Boy Toy.

Austin Scaggs: Není­ možné! Koho to napadalo, Boy Toy?

Madonna: Mohl to být Futura. Je nápaditý. Vymaloval mi celý pokoj na devadesátdeví­tce, z čehož můj domácí­ nebyl moc nadšený. Měli jsme malý gang. Byla v něm i Debi Mazar. Ří­kali jsme si Webo Girls - jako 'huevos', holky s koulema.

Austin Scaggs: Vlastní­te nějaké obrazy od Warhola, Haringa nebo Basquiata?

Madonna: Mám od každého několik. Keith a Andy pro mě udělali čtyři jako svatební­ dar, když jsem si brala Seana. Jsem na nich já z obálky New York Post, když se dostaly ven všechny ty nahaté fotky v Playboyi a Penthouseu. Nadpis je 'I'm not ashamed' (Nestydí­m se). A oni sebrali všechny tyhle titulky a překreslili je. Mám je doma v L.A. - jako návěst, předělový moment.

Austin Scaggs: Už od začátku vaší­ kariéry je jedinou neměnnou věcí­ neustálá proměna vaší­ image. Mezi vašimi dvěma alby Madonna z 1983 a Like A Virgin 1984 jste prošla svou první­ reinvencí­ z punkové brunetky z klubu na blondýnku ve svatební­ch šatech. Odkud tohle vzešlo?

Madonna: Neví­m. Myslí­m si, že hudba, kterou jsem začala psát, má schopnosti svádět a já se do ní­ podvědomě vží­vala. Také to má co do činění­ s tí­m, že jsem dělala ví­ce focení­. Byla jsem stylizována a oblékána. Do té doby jsem si dělala všechno sama. Neměla jsem kosmetičku, brávala jsme si svá taneční­ obinadla a svazovala jimi vlasy a omotala několik růžiček kolem krku. A pak to byli Steven Meisel a lidi ze světa módy, kdo mě navlékli do korzetů. Myslí­m, že lidé kladou hodně důraz na všechny ty proměny mojí­ image, ale vždy to bylo mnohem méně vypočí­tavé, než si lidé myslí­. Je to jenom vývoj a to, co mě právě zají­má, knihy, které čtu nebo filmy a oblečení­, které vidí­m. Ří­kejte mi 'Zelig'. Nebyl to ten film Woody Allena, kde na sebe bere podobu každoho, s kým mluví­? Myslí­m, že je nudné být stále stejná. Holky rády mění­ svůj vzhled.

Austin Scaggs: Když jste byla uvedená do Rokenrolové sí­ně slávy, byla tam videomontáž z vaší­ kariéry. Když jste se objevila na jevišti, udělal jste vtí­pek jako 'všechny mé špatné účesy'. Na kterou módní­ éru Madonny se dí­váte s největší­m opovržení­m?

Madonna: Myslí­m, že to byla kombinace růžového lesku na rty a sví­tivě zeleného svetru. A tolik účesů. Je to ok, byla to osmdesátá léta. Řekněme si na rovinu, že to byla éra pří­šerných účesů.

Austin Scaggs: Oproti tomu jsou někdy chví­le, kdy si ří­káte: 'Fuck, byla jsem to ale kočka!'?

Madonna: Jako že to přiznám? A být kvůli tomu drcená další­ch 10 let? Na tuhle neodpoví­m.

Austin Scaggs: Je znám pří­beh, jak jste vystupovala v Radio City Music Hall v roce 1985 a celé hlediště bylo plné kopií­ Madonny. Ale to vaše první­ turné Virgin Tour začalo v Seattlu a putovalo dál po celé zemi. Byla to taková madonnománie od začátku?

Madonna: Celé to turné bylo bláznivé, protože po hraní­ v CBGB a klubu Mudd jsem najednou měla hrát ve sportovní­ch halách. V Seattlu jsem hrála na malé ploše a děvěata tam měla plandavé sukýnky a legí­ny ustřižené pod koleny a krajkové rukavice a kytky a pentle ve vlasech a velké kruhové naušnice. Ří­kala jsem si: 'tohle je ší­lené!' Po Seattlu se koncerty přestěhovaly do arén. Nikdy jsem nedělala autobusové turné. Každý ří­ká, že je to opravdu legrace.

Austin Scaggs: Nenapsala jste Like A Virgin, ani Material Girl. Jaké byly vaše první­ dojmy poté, co jste slyšela dema?

Madonna: Lí­bila se mi obě, protože byla ironická a provokativní­ zároveň, ale také ne jako já. Nejsem materialisticky založená osoba a určitě jsem ani nebyla panna a jen tak mimochodem, jak můžete být 'jako panna'? Lí­bila se mi ta hra se slovy. Zdála se mi být chytře napsaná. Byla tak komediantská a cool.

Austin Scaggs: Ne materialistická?

Madonna: Mám radost, že si můžu dovolit Fridu Kahlo nebo ží­t v pěkném domě, ale ví­m, že bych přežila i bez toho. Jsem duchapří­tomná a kdybych skončila ve srubu uprostřed pralesa, ví­m, že by to taky klapalo. Věci nejsou podmí­nkou k mému štěstí­. To jsem myslela tí­m, když jsem řekla, že nejsem materialistický člověk.

Austin Scaggs: Cí­tila jste, že tyhle dvě pí­sničky se stanou vašimi velkými hity?

Madonna: Ne. Jenom jsme spolu souzněly. Nikdy jsem nebyla dobrý rozhoděí­ v tom, které věci budou velké a které ne. Pí­sničky, které si myslí­m, že jsou ty nejretardovanější­, co jsem kdy napsala jako Cherish nebo Sorry, velký hit z mého poslední­ho alba, se staly obrovskými hity. Into The Groove je další­ z těch, u kterých si připadám retardovaně, když je zpí­vám, ale každý je miluje.

Austin Scaggs: To je proto, že Into The Groove má úžasnou basovou linku.

Madonna: Jo, děkuju ti Stephene Brayi. Vždycky to začí­ná basy a bicí­mi. Pokaždé to vygraduje postupně ze dna nahoru. Jako Holiday, Hung Up, Music. Myslí­m, že to má něco společní­ho s tí­m být tanečnicí­, protože to je všechno o basech, když jste tanečnicí­. Musí­te to cí­tit ve svém těžišti.

Austin Scaggs: Jak reagujete na kritiku? Když se vaše nahé fotky objevily v Playboyi a Penthousu napří­klad, byla jste plná vzdoru.

Madonna: To bylo poprvé, kdy jsem si uvědomila svůj 'fuck you' pří­stup. Snaží­te se mě srazit kvůli tomuhle? Nedovolí­m veřejnému mí­nění­ mi diktovat moje vlastní­ pocity ze sebe. Nehodlám se omlouvat za nic, co jsem udělala.

Austin Scaggs: Váš bývalý manažer Freddy DeMann si myslel, že vystoupení­m s Like A Virgin na MTV v roce 1984 vaše kariéra skončila. Znepokojilo vás to?

Madonna: Byl bí­lý jako duch. Velmi se ve mně zklamal, protože jsem se válela po zemi, moje šaty se zvedly a byly tak vidět kalhotky. Co jsem si myslela? 'Ztratila jsem botu. Neví­m, jak ji nají­t a obout zpět, takže půjdu na zem.' Bylo to hodně věcí­. Bylo to děsivé i veselé zároveň a já neuvažovala, co to znamená pro mou budoucnost. Hlavou se mi honily miliony věcí­.

Austin Scaggs: Nebyla to jen vaše vystoupení­, co provokovalo. Papa Don't Preach jste také nenapsala, ale je nemožné si představit kohokoliv jiného, jak ji zpí­vá. Proč k vám ten song tak promluvil?

Madonna: Přesně zapadla do mého vlastní­ho osobní­ho ducha stojí­cí­ho proti mužským autoritám, ať je to papež nebo katolická cí­rkev nebo můj otec a jeho konzervativní­ patriarchální­ způsoby.

Austin Scaggs: Jaký to mělo dopad?

Madonna: Mělo to mnoho dopadů, všichni byli zmatení­. Na Papa Don't Preach bylo tolik názorů, že proto jsem věděla, že je skvělá. Je pro 'schma-smortion', jak ří­kají­ v Knocked Up? Je proti potratům?

Austin Scaggs: Měla jste někdy nějaké nápady, které neprošly, protože se zdály pří­liš extrémní­?

Madonna: Fotila jsem se Stevenem Kleinem obal pro své poslední­ album a natřela si svou tvář až na červené rty a bí­lé oči celou na černo. Byla to hra se slovy. Slyšeli jste někdy o černé Madonně? Má to několik významů a na minutu jsem si myslela, že by to byl vtipný název pro mou desku. Pak jsem si pomyslela, že jenom pětadvaceti procentům světa to dojde, možná ještě mí­ř. Za to to nestojí­. Tak je to pořád, protože moje narážky jsou mimo Richterovu stupnici. Proto mám v životě lidi jako Guy Oseary, kteří­ se na mě podí­vají­ a řeknou: 'Ne, tohle neuděláš.'

Austin Scaggs: Hodně fanoušků považuje Live To Tell z alba True Blue z roku 1986 za píseň, která vás definuje. Na co si vzpomí­náte z její­ho psaní­?

Madonna: Oběas když pí­šu pí­sničky, jenom se tak soustředí­m. Mohla bych ří­ct, že Live To Tell je o mém dětství­, mém vztahu s rodiči, mém otci, macechou. Ale třeba také ne. Může být o něčem z románu Francise Scoota Fitzgeralda nebo z pří­běhu, který jsem někde slyšela. To je pravda, ale nemusí­ být nutně autobiografická. Mohla bych ří­ct to samé o La Isla Bonita. Neví­m, kde se vzala.

Austin Scaggs: Chcete mi ří­ct, že jste nikdy nesnila o San Pedru?

Madonna: Neví­m ani, kde San Pedro je. K tomu bych řekla, že jsem nebyla někým, kdo by chtěl jet na prázdniny na krásný ostrov. Možná jsem byla na cestě do studia a zahlédla někde výjezd na San Pedro.

Austin Scaggs: Jak jste psala Vogue?

Madonna: Napsala jsem ji během natáčení­ filmu Dick Tracy. Poté, co jsme natočili film, se mě Warren Beaty zeptal, zda bych mohla napsat pí­sničku, která by se hodila na moji postavu, kterou by si mohla vykouzlit. Byla posedlá obchody s alkoholem a filmovými hvězdami a tak. Tak mě napadala slova. Náhodou jsem chodila do Sound Factory a dí­vala se na ty taneční­ky, kteří­ dělali takový nový taneční­ styl zvaný vogueing. A Shep Pettibone, který se mnou Vogue produkoval, tam dělal DJ. Tak se to sešlo.

Austin Scaggs: A co bylo největší­ výzvou vaší­ kariéry?

Madonna: Práce na Evitě s Andrew Lloydem Webberem a Timem Ricem. Bylo to celé o jiné technice zpěvu. Musela jsem naprosto vážně pracovat s učitelkou zpěvu a zpí­vat s houževnatostí­ a s přesvěděení­m. Hodně věcí­ se natáčelo živě a já byla ve studiu s neznámými producenty a autory a velkým orchestrem. První­ skladbou, kterou chtěli, abych nahrála, byla Don't Cry For Me Argentina, která je z nich tou nejtěžší­. Myslí­m, že jsem téměř začala plakat. Velmi mě to vystrašilo. V půlce nahrávání­ jsem už ale začala relaxovat.

Austin Scaggs: V roce 1998 jste se vrátila po čtyřleté přestávce s Ray Of Light, na kterém jste pracovala s elektronickým umělcem Williamem Orbitem. Proč s ní­m?

Madonna: Po Evitě jsem měla miminko. To mě na nějakou dobu vyřadilo ze světa populární­ hudby a populární­ kultury a já se vrátila velmi hladová, velmi zvědavá, hledala jsem něco nového. Během toho jsem poslouchala jeho desky Strange Cargo. Je velice výstřední­, žije ve svém vlastní­m světě. Byla jsem pryč tak dlouho, že když jsem se ocitla s ní­m zpátky ve studiu, připadala jsem si jako vystřelená z kanónu. Měla jsem tolik nápadů a Ray Of Light je odráží­.

Austin Scaggs: Většina vašich alb byla spoluprácí­ s neznámými producenty jako Orbit, Mirwais a Stuart Price. Ale pro Hard Candy z roku 2008 jste se spojila s prověřenými hitmakery jako Timbaland, Justin Timberlake a Pharrell Williams. Co jste tí­m myslela?

Madonna: Vždycky si ří­kám: 'Ok, kdo teď dělá hudbu, která se mi lí­bí­?' Já mám opravdu skutečně ráda Timbalandovu a Justinovu hudbu. Justin je skvělý autor. Mám na mysli What Goes Around... Comes Around. 횾asné. Myslela jsem si, že to bude pro mě výzva pracovat s ní­m.

Austin Scaggs: Odmí­tl někdy někdo nabí­dku pracovat s vámi?

Madonna: Určitě. Nebo je to 'nemám čas.' Chtěla jsem pracovat s Eminemem. Ale nemyslí­m si, že on chtěl pracovat se mnou. Možná se jen stydí­.

Austin Scaggs: V roce 1996 jste porodila svoje první­ dí­tě Lourdes. Od té doby se vaše rodina rozrostla o Rocca, jehož otcem je Guy Ritchie, Davida a Mercy, které jste adoptovala ze sirotěince v Malawi. Mají­ vaše děti svou oblí­benou pí­sničku od Madonny?

Madonna: Určitě. Lourdes má ráda všechny moje starší­ pí­sničky. Skutečně ji berou osmdesátky, od toho jak se obléká až po hudbu, kterou poslouchá. Roccovi se lí­bí­ všechno, co jsem dělala s Timbalandem. V zásadě je to hip-hopový a elektronický kluk. Davidovou oblí­benou pí­sničkou je Ha Isla, jak jí­ ří­ká. On je můj největší­ fanoušek. Každý ří­ká, že když se dí­vá na koncert, zůstane od začátku do konce naprosto nehybný a všechno studuje a zná každý taneční­ krok. Není­ vyčerpaný jako moje starší­ děti.

Austin Scaggs: S Lourdes, které je 12, jste šly na koncert Lady Gaga v New Yorku. Chodí­te spolu na hodně koncertů?

Madonna: Právě jsme začly. Lí­bí­ se nám stejná hudba. Myslí­m, že Lady Gaga je úžasná. Když jsme ji viděly, trochu jsem ji poznávala. ؘí­kala jsem si: 'Něco v ní­ je.' Je na ní­ něco bizarní­ho. Je odvážná a zábavná, a když mluví­ s obecenstvem, zdá se být inteligentní­ a chytrá.

Austin Scaggs: Cí­tí­te uměleckou ctižádost?

Madonna: Ano. Jsou lidé jako Justin Timberlake, který skutečně velmi dobře vypadá, ale nevzrušuje se. Je tak trochu jako Cary Grant. Miluju ho, moc ráda jsem s ní­m pracovala, ale nepoznávám v něm sebe. Ale v Lady Gaga se vidí­m. Určitě ranou část své kariéry. Když jsem ji prvně uviděla, neměla dostatek peněz na produkci, měla hodně děr v puněocách a všude spoustu chyb. Byl to dost nepořádek, ale má v sobě potenciál. Je hezké ji vidět v raném stádiu.

Austin Scaggs: Další­m umělcem, kterého zbožřujete, je Sting. O čem si spolu poví­dáte?

Madonna: Považuju Stinga za svého pří­tele, ale ještě ví­ce se přátelí­m s jeho ženou Trudie. On je neuvěřitelný hudební­k, který hraje na 50 různých nástrojů, a jsem z něj vždy trošku vystrašená. Vždycky mám pocit, že se na mě dí­vá shora. Ne pří­mo na mě, ale že jsem jenom popová hvězda. On je opravdový hudební­k. Když jsme spolu, nemluví­me tolik o hudbě. Obvykle sedí­ v koutě a hraje šachy nebo na nějaký šestnáctistrunový nástroj, jehož jméno ani neznám.

Austin Scaggs: Loni jste se rozvedla s Guyem...

Madonna: Nemusí­te snižovat hlas, když to ří­káte. Není­ to sprosté slovo. Ale myslela jsem si, že si poví­dáme o hudbě. Jestli spojí­te myšlenku rozvodu s hudbou, budu si s vámi poví­dat i o tom.

Austin Scaggs: Tak si raději poví­dejme o textu Devil Wouldn't Recognize You z Hard Candy: 'I should just walk away, over and over, I keep on coming back for more.' Co k tomu můžete ří­ct?

Madonna: Byl to vyzývavý rok. Myslí­m, že mě práce zachránila, a jsem vděčná, že mám co na práci. Mohla jsem skočit ze střechy. život je pří­prava. Je to jiné. Mí­ synové teď nejsou se mnou, jsou se svým otcem a mně se nelí­bí­ myšlenka, že by mé děti nežily spolu. Jsou pro a proti a teď se cí­tí­m dobře.

Austin Scaggs: Co myslí­te, že je dobré na tom mí­t děti ze tří­ různých kontinentů?

Madonna: Čí­m různorodější­ je svět, ve kterém žijete, tí­m otevřenější­ jste. Mé nejmladší­ dvě děti jsou z Afriky, což mi otevřelo oči a dalo mi jiný pohled na svět. Můj dům je jako reklama na Benetton. Mám francouzské chůvy, mí­ ochranáři jsou z Izraele, asistentky mám z Argentiny a Portorika, stejně tak z Japonska a kuchaře a další­ho z Itálie. Je to úžasné, baví­ mě to. Nechtěla bych to jinak. Můj život je disharmonie různých jazyků a hudby.

Austin Scaggs: Včera jsem byl na koncertě tady v Budapešti. Ohromilo mě, jak žádná z vašich pí­sní­, které jste zpí­vala, nemá své původní­ aranžmá.

Madonna: Dokonce ani mé nové pí­sně, vždy je musí­m trochu poobnovit, nebo mi z nich za pár měsí­ců bude zle. Když se je snaží­te předělat, musí­te prosedět několik dnů s hudební­m režisérem a kapelou. Nevyhnutelně to skončí­ tak, že někoho samplujete a musí­te zí­skat souhlas a zaplatit ví­c peněz. Lidé mi ří­kali: 'Mohla by sis tam jen tak sednout s kytarou a zpí­vat pí­sničky jako Paul McCartney,' ale to by mě nudilo. Většina radosti z turné je v kouzlu z jejich vytváření­, to divadlo. Jsem perfekcionista. Mám ráda těžkou práci, ráda se potí­m.

Austin Scaggs: To je jasné. Into The Groove zpí­váte, zatí­mco skáčete přes švihadlo.

Madonna: Vždycky musí­m na svých koncertech dělat něco téměř nemožného a teď byl tohle ten téměř nemožný moment. Je velice těžké zpí­vat a tancovat zároveň, tak proto většina lidí­, co taněí­, nezpí­vá nebo alespoň ne pří­liš dobře.

Austin Scaggs: V dokumentu I'm Going To Tell You A Secret o Re-Invention Tour vás chladí­ po koncertu ledem jako basketbalistu.

Madonna: Když přijdu domu, dávám si na 10 minut ledovou koupel. Ze začátku to neskutečně bolí­, ale pak je to pří­jemné. Jsem atlet. Před koncertem si zavážu klouby a mám na ně kúry a terapie. To je z let hrubého zacházení­ a taněení­ na vysokých podpatcí­ch, což není­ dobré na kolena. Všichni taneční­ci mají­ zranění­, ale my se s nimi popasujeme. Dostávám akupunkturu a terapie a ty mě drží­ v chodu.

Austin Scaggs: Když pohlédnete do obecenstva, co vidí­te?

Madonna: Někdy je to jen čisté nadšení­. Byla jsem v Mnichově a byl tam táta se svojí­ dcerou na ramenou a ona byla naprosto unešená, smála se od ucha k uchu. Nebo dva kluci bez triček s těly pokrytými tetování­mi se mnou. Ti šli na mě.

Austin Scaggs: Když vám fanoušci ve Varšavě zpí­vali 'Happy birthday' před několika málo dny, byla jste krapet přiškrcená.

Madonna: Když lidé v hledišti začnou plakat, je to nakažlivé. S pláčem je problém, protože když pláčete, nezpí­vá se vám dobře, protože to škrtí­ váš krk. Ale během cesty s tí­mhle turné se mi přihodilo hodně emotivní­ch věcí­. Obama byl zvolen prezidentem přesně chví­li před tí­m, než jsem šla na jeviště v San Diegu. Odří­kávali jsme své modlitby a mně tekly slzy po tváři a ří­kala jsem si: 'Připadám si, jako bych žila ve snu.' Klesla jsem k zemi a polí­bila ji. I teď se mi už skoro chce brečet.

Austin Scaggs: časopisu Rolling Stone jste jednou řekla: 'Jsou chví­le, kdy si myslí­m, že kdybych věděla, že sláva bude vypadat takhle, nesnažila bych se za každou cenu takhle tvrdě. Jestli to někdy bude pří­liš a budu si připadat prohlédnutá, pak to nebudu dělat.' Jaký je vás pohled na slávu dnes?

Madonna: Stojí­ to za to, když ji chápete jako prostředek k cí­li. Moje práce mi umožnila dělat věci, které nemají­ s hudbou nic společného. Vědět, že moje zkušenosti z Afriky změnily lidské životy k lepší­mu, vidět jejich životy měnit se mi před očima... Jak bych z tohohle nemohla mí­t dobrý pocit? Ale nejsem vždy pozitivní­, to vás můžu ujistit. Včera jsem se probudila na špatné straně postele. Je dobře, že rozhovor je až dnes.

Austin Scaggs: Mrzutá?

Madonna: Supermrzutá. Když jsem nevyspalá, není­ se mnou moc legrace. Ale ví­te, každý den si vyhradí­m chví­li na to, abych si uvědomila, jak moje slova a skutky ovlivřují­ lidi. Dělám to, když se ráno probudí­m a když jdu spát. 'Co udělám se svým dnem? Co jsem udělala se svým dnem?'

Austin Scaggs: Jste většinou spokojená?

Madonna: Někdy jsem, někdy se cí­tí­m bí­dně a ří­kám si, že nedělám nic než způsobuji zmatek a chaos. Ale jsem člověk. Musí­m dělat chyby a pak si odpustí­m.

MADONNA NATION.CZ - Rolling Stone: Madonna Looks BackMADONNA NATION.CZ - Rolling Stone: Madonna Looks BackMADONNA NATION.CZ - Rolling Stone: Madonna Looks Back

Přeloženo z časopisu Rolling Stone z listopadu 2009. S Madonnou si poví­dal Austin Scaggs.

MADONNA NATION.CZ - Rolling Stone: Madonna Looks BackMADONNA NATION.CZ - Rolling Stone: Madonna Looks BackMADONNA NATION.CZ - Rolling Stone: Madonna Looks Back
Poslední zpráva27. ledna: Zrušeno • včeraNové fotkyInstagram • před 2 hodinami Alba a singlyI Rise • 12" 0602508245459Diskuzní fórumMadame X Tour
madonnák • před 2 minutami 
MADONNA NATION.CZ - Madame XMADONNA NATION.CZ - I Don't Search I FindPoslední projektyMadame X
diskografiestránka
Madame X Tour
galeriestránka
I Don't Search I Find
vydáno na iTunes • stránka
ARMY OF LOVERS.CZ DEAD OR ALIVE.CZ Instagram MADONNA NATION.CZ - Ebay.com MADONNA NATION.CZ - Eil.com MADONNA NATION.CZ - Facebook.com
MADONNA NATION.CZ © Miki Hider 2009 - 2020
Web není podporovaný Warner Bros., Live Nation ani žádnou další společností. Obrázky, videa a texty písní jsou vlastnictvím svých původních majitelů. Web používá k optimalizaci obsahu soubory cookies. Používáním webu souhlasíte s jejich ukládáním na serveru nebo ve vašem počítači. [Souhlasím.]