Rozhovory a článkyVýrokyIsland: Virgin PopSmash Hits: Primo MadonnaClassic Pop Magazine: True BlueSongTalkInterview MagazineHow to Make a Hit Record with Shep PettiboneRolling StoneErotica DiariesMTV: Madonna v MiláněNewsweek: Nový voyeurismusYoung MagazineDetails: Madonna ComplexBedtime StoriesSpin: Opravdová MadonnaMTV Ultra Sound: Inside MadonnaRay Of Light: Words And MusicLarry King LiveViva InterviewBBC Radio 1: Jo Whiley InterviewAttitudeLadies' Home JournalOut MagazineOk! MagazineDazed & ConfusedInterview MagazineSunday Post: Material Girl slaví 50Rolling Stone: Madonna Looks BackVše, co jste chtěli vědět o W.E.Polari Magazine: Everybody Hates MadonnaWall Street JournalLos Angeles TimesRolling Stone: How Madonna became MadonnaZeptej se mě na cokolivBillboard Q&ARolling Stone Q&ARebel Heart TourRebel Heart TourJenom jeden den v životě Rolling Stone
S Madonnou jsem se během let setkala už několikrát, ale nikdy jsme si spolu nepovídaly. Až tenhle rozhovor nás svedl k sobě - jí coby ikonu, mě jako vyšetřovatele ikony (a po tom všem v sobě poznávám i přítelkyni ikony, příbuznou ikony a ex-manželku ikony).
Nikdy předtím jsem rozhovor nedělala a nejsem si jistá, že bych ještě někdy chtěla. Pro mě má tohle všechno známky zničující porážky. První ze dvou částí tohoto interview se konala v restauraci hotelu Four Seasons v Los Angeles. Madonna byla ve zlatém a já asi v černém. Poslední setkání proběhlo v kanceláři, kde sedí její manažer - Freddy DeMann. Madonna byla v negližé, já asi v černém. Na první schůzku jsem přišla pozdě, protože kamarád, co má AIDS a co bydlí se mnou, měl najednou horečku. Volala jsem Madonně, abych jí řekla, že jsem na cestě. "Máte zpoždění," oznámila mi. Vysvětlovala jsem jí to o mém kamarádovi. "No, dobře, ok, to je dobrá omluva," řekla. V době mého našeho druhého setkání týden na to můj kamarád zemřel. Byl nesmírně odvážný, bojoval neuvěřitelnou bitvu. Zmiřuji to, protože to mělo vliv na naše setkání a udělalo ho to ještě mnohem bizarnější a sem tam to změnilo i tón našich hovorů. Madonna nemá v získávání pozornosti sobě rovného. Často se chová jako by žila v hrozném útlaku a až teď si může říkat a dělat, cokoliv si zamane, a bez obav z trestu. Vyžívá se ve výzvách - když může říkat víc, než plánovala, jít dál, než zamýšlela. A soudě podle jejího filmu S Madonnou v posteli pro Madonnu není žádné dál "příliš daleko". Má jednu vlastnost, která se mi na lidech vždycky líbila, hlavně na známých - odpoví na každou otázku, protože jí samotnou ta odpověč skutečně zajímá. Konverzace nebo interview je tak příležitostí k dalšímu sebepoznání nebo prostě jen k poznání. Je to veselá směsice sebeuvědomění a sebejistoty. Je to druh odvahy, vydání se nic netušící veřejnosti.
Zaslechla jsem drb, že tenhle rozhovor měl původně dělat Norman Mailer, ale nějak to nevyšlo. Jsem si jistá, že by byl dražší než já. Není pochyb, že Norman a Madonna - to by byl historický okamžik. Tentokrát však nebyl historický moment v rozpočtu. Bohužel nebo bohudík já byla. Takže se ušetřilo a dějiny se nepsaly. Nebo psaly, ale při nejmenším na hrubší papír - dějiny z diskontu za nízké nemailerovské ceny.
Carrie: Máme toho hodně společného. Chodíme ke stejné psychiatričce.
Madonna: Jo, všechno, co dělám, posuzuji podle toho, jaká bude její reakce.
Carrie: Jedna možnost je, že budete buď její nejhorší pacient, nebo naopak její nejlepší pacient, ale hlavně nějak zřetelná.
Madonna: Dělám si tolik starostí, abych na ní udělala dojem, nebo neudělala, ale aspoř abych byla hodná - to když jsem něco posrala.
Carrie: Začíná se chovat jako autoritativní matka.
Madonna: Určitě. A zatím neschválila vůbec nic, co jsem udělala od doby, co se vídáme. Proto jsem u ní teď dlouho nebyla.
Carrie: Taky jsme se obě vdaly o rozvedly.
Madonna: Jak dlouho jste byli vy a Paul (Simon) spolu?
Carrie: ř est let jsme byli spolu a říkali si "nebudeme se brát", pak že "upevněme náš vztah" nebo "možná se taky vezmeme". Pak jsme byli dva roky manželé a nejdřív spolu, pak zas ne, přesně jako to bylo po celý náš vztah více než třináct let.
Madonna: Takže se nic nezměnilo od té doby, co jste se s Paulem vzali?
Carrie: Bylo to horší, protože jsme čekali, že to bude lepší. Čekalo se, že budu lepší manželka.
Madonna: Ale to jste nebyla.
Carrie: Ne.
Madonna: Taky jsme se obě provdaly 16.srpna.
Carrie: V den kdy zemřel Elvis.
Madonna: Proto jste se vdávala šestnáctého?
Carrie: Ne. Nepamatuji si proč. Proč vy? Protože zemřel Elvis? Ne, vím, že proto, že máte narozeniny a jeho (Seana Penna) jsou den na to. Mluvíte spolu ještě?
Madonna: Nedávno jsem s ním mluvila. Víte, jak to chodí. Začnete tím, že řeknete všechno hnusné, co vás jen napadne.
Carrie: Nikdy jsem vás neviděla mu nadávat.
Madonna: Ne, na veřejnosti jsem mu nikdy nenadávala. Ale prošla jsem obdobím, kdy jsem byla zaujatá. Opravdu mi zlomil srdce. Můžete být děvka, dokud nemáte zlomené srdce, ale když máte zlomené srdce, jste superděvka ohledně všeho kromě toho jediného. Máte se opravdu na pozoru. Takže ne, nikdy jsem ho opravdu nepomlouvala. A pak jsem měla období, kdy by mě ani nenapadlo, že jsem byla provdaná. Bylo to jako by ta část mého života nikdy neexistovala. Čtyři roky. První rok byl dobrý - víceméně.
Carrie: Vy jste spolu ale nebyli tak dlouho, než jste se vzali.
Madonna: Sedm měsíců. Bylo to opravdu romantické. Byli jsme do sebe šíleně zamilovaní, a že se vezmeme, jsme se rozhodli docela brzy poté, co jsme se začali vídat. A tak jsme se vzali. Nenechal si jen udělat tetování na rameno.
Carrie: Nebyli jste jako Cher a Josh (Donen)?
Madonna: Nebo Winona a Johnny? Ve skutečnosti si Sean tetování nechal udělat, ale ne dřív než jsme se vzali. Moji přezdívku na palec u nohy. Takže ho žádná z jeho holek neuvidí, pokud ho opravdu dokonale nevyšetří.
Carrie: Což si myslím, že by měly.
Madonna: Jo, v tomto případě jo. Je to Daisy.
Carrie: Vaše přezdívka je Daisy?
Madonna: Byla, když jsem byla s ním. Dnes mě Daisy nikdo neoslovuje. Teď je to Dita, podle Dity Parlo, herečky z 30.let. Natočila hodně němých filmů.
Carrie: A tu vám dal kdo?
Madonna: Tu jsem si popravdě dala sama, ale každý si myslí, že se hodí, takže mi zůstala. Víte, jak si musíte vymýšlet jména, když jste v hotelích. Po Daisy byla Lulu.
Carrie: Proč se vám říkalo Daisy? Podle Daisy Buchananové, Daisy Millerové?
Madonna: Podle Daisy Millerové. Je hodně dobrých Daisy.
Carrie: Většinou pěkně nervózních.
Madonna: Jo. A Lulu to byla proto, že jsem zbožňovala Louise Brooksovou. Moje jméno bylo Lulu Smith.
Carrie: Proč jste zbožňovala Luisu Brooksovou?
Madonna: Protože byla hyperaktivní, nekomolila slova a byla to rebelka - alespoň podle toho co jsem slyšela. Myslím, že to byla úžasná holka.
Carrie: Koho ještě máte ráda, kdo nedrmolí?
Madonna: Bette Davisovou. Ach, každý, koho mám ráda, je mrtvý. Další jméno, které jsem měla šest měsíců na turné, byla Kit Moresby z knihy The Sheltering Sky. Taky slušně přecitlivělá, ale ne přesně moje povaha.
Carrie: Byla to lesbička a dost šílená. Postava Kit byla založená na autorce Jane Bowlesové.
Madonna: To se říká. Každopádně tu knihu jsem milovala, ale poté co jsem viděla film, jsem už dál Kit Moresbovou nechtěla být, protože mě zklamal. Nechtěla bych, aby si lidi mysleli, že jsem Debra Winger.
Carrie: Takže zatím zůstaneme u Dity.
Madonna: Dokud nenajdu někoho jiného na zamilování.
Carrie: Někoho z minulosti, kdo už je po smrti. Dorothy Parkerovou?
Madonna: Ta byla dobrá, ale nelíbí se mi jméno Dorothy.
Carrie: Dotty? Nosila takové ty nadýchané šaty a evidentně byla dost sprostě nalitá.
Madonna: Dobře, vy víte, co říkám na opilce.
Carrie: Co? Aha, váš bývalý.
Madonna: Pšššt!
Carrie: Jo, je to opravdu velké tajemství. Nikdo o tom neví.
Madonna: Ok, zpátky k tomu co máme společné. Řekněte mi něco: Š***tala jste s Warrenem?
Carrie: Ne.
Madonna: Že ne?
Carrie: Jsem jedna z mála. Mohla jsem.
Madonna: Dobře, ale obě jsme s ním natočily film, takže jsme s ním obě mohly š***tat.
Carrie: Když mi bylo sedmnáct a pracovali jsme na Shampoo, nabídl mi, že mě zbaví břemene mého panenství. Čtyřikrát. To byla velká nabídka. Odmítla jsem ji. Rozhodla jsem se pro skutečnost před vtipem.
Madonna: Další, obě jsme teploušské baby.
Carrie: Já jsem spíš teploušská děvka.
Madonna: Dále obě nesnášíme muže, kteří strkají svůj rypák do naší práce.
Carrie: To si myslím.
Madonna: Neříkám, že je to špatné. Je to dobré, když na to přijde. Což mě přivádí k další společné věci - naše práce bývá zpovědní až semi-autobiografická.
Carrie: Vaše ale až dosud tak autobiografická nebyla. Film S Madonnou v posteli je zas takový až příliš.
Madonna: Konečně jsem rozhodla, že je v pořádku. To je to nejzajímavější téma k povídání. Nemohla bych jít dál a předstírat, že je všechno v pohodě.
Carrie: Každý říká: "Pište o té nejskutečnější věci, jakou znáte."
Madonna: Přesně. A další věc, co máme společnou a určitě ne v poslední řadě - mateřský komplex.
Carrie: A nejspíš taky otcovský komplex.
Madonna: Z jiných důvodů.
Carrie: Dobře, neměla jste matku. Kolik vám bylo, když zemřela?
Madonna: Pět.
Carrie: A měla jste nevlastní matku?
Madonna: Jo, můj otec se znovu oženil, tři roky na to. Takže máme společných hodně věcí. A obě máme stejného psychiatra.
Carrie: A ani váš humor není nepodobný tomu, co dělám já. To je šokující. Četla jsem rozhovory, kde říkáte věci jako "podívej, jak má velkého ptáka!"
Madonna: Abych tak řekla vulgární.
Carrie: Přijde mi to legrační, protože někdy se zdá, jako že se k vám upíná pozornost celého světa, a někdy se zas chováte jako že ne. Je to jako byste nedostihla realitu. Jako byste žila v jiném světě.
Madonna: Není to nic, kvůli čemu bych si sedla a přemýšlela. Je to více podvědomé. Tak nějak spíš přirozeně říkám věci, abych šokovala, ne abych za každou cenu urážela. Je to jako bych stáhla se stolu ubrus a každého tím odzbrojila.
Carrie: Užíváte si být kontroverzní. To vždy znamenalo mluvit o věcech, o kterých se nikdy nemluvilo. Nyní se zdá, že kontroverze je jen naředěná forma pornografie a obscese.
Madonna: Nechcete být víc konkrétní?
Carrie: Vyjadřujete se hrubě. Jako ta žena, co říkáte, že vás prstila, když jste byly spolužačky.
Madonna: Ale to se skutečně stalo!
Carrie: No dobře, ale ona to ve filmu popřela. Ale vy jste se o tom chtěla bavit. Co je to za holku?
Madonna: To je děvče, se kterým jsem vyrůstala, když jsem byla malá. Teď žije v Severní Karolíně, přestěhovala se tam s rodinou. Nedávno se jí narodila dcera a pojmenovala jí po mně. Mluvila jsem s ní a od té doby si píšeme. Podle mě se lidem stává v životě hodně obscénních věcí. A já je jen nevystříhla ze svého filmu.
Carrie: Já si vlastně nemyslím, že je to obscénní. Je to osobní. Jazyk, kterým jste o tom zvyklá mluvit, je obscénní.
Madonna: Ano, ale já dělala osobní film. Pro mě je to jako: "Kde udělám tu čáru? Měla bych tohle vystříhnout? Pokud vystříhnu tohle, tak proč pak nevystříhnu i tohle?..."
Carrie: Máte naprostou svobodu v tom, co můžete vystříhnout a co ne?
Madonna: Nakonec má poslední slovo Alek (Keshishian), režisér, ale zatím jsme se vždycky shodli.
Carrie: A jak dlouho s vámi byl?
Madonna: Byl už u všech zkoušek, což pár měsíců trvalo. Nezačal ale točit, dokud jsme se nevydali na cestu. Dohromady s námi strávil asi sedm měsíců.
Carrie: Takže jste byla neustále sledována?
Madonna: Naprosto.
Carrie: Vy jste ale neustále pozorována i tak, takže šlo asi jen o umocnění zážitku.
Madonna: Jo. Aleka jsem ještě neznala tak dobře. Na začátku jsem z něj měla trošku strach a nechystala jsem se natočit až tak osobní snímek. Chtěla jsem zdokumentovat šou, protože jsem se domnívala, že se jedná o skutečné divadelní představení, a chtěla jsem z něj udělat film. Ale dokonce ještě před tím, než jsme vyrazili, začala jsem si ke svým tanečníkům vytvářet vztah. Tolik mě fascinovali, že jsem si řekla: "Ne, neudělám film o šou. Seru na šou. Udělám film o nás, o našem životě." Zdáli se mi tak veselí a inspirativní.
Carrie: Proč inspirativní? Protože tvrdě dřeli?
Madonna: Byli to opravdu dříči, extrémně talentovaní a nejevili známky vyčerpání. Do té doby nebyli na turné s nikým jiným a nikdy necestovali. Nebyli spojování s žádnou - nenávidím, že musím říct to slovo - celebritou. Všechno pro ně bylo zcela nové.
Carrie: Mohla jste z jejich nevinnosti těžit.
Madonna: Určitě. A ukázat jim různé věci a být jim matkou. Starat se o ně. Smýt ze sebe pocit viny, že mám tolik peněz, když je vemu na nákupy do Channelu a koupím jim vše, po čem jejich srdíčka zatoužila.
Carrie: To má něco do činění s vaší vinou?
Madonna: Na chvíli se tak cítím lépe.
Carrie: Vždycky jsem cítila, že na tom mít hodně práce, je hezké, že si připadáte žádaná a nepostradatelná pro dění kolem. Zaměstnává vás vaše práce?
Madonna: Jo, myslím že jo. Musí, protože jinak bych s ní skončila. Nesedím a nečekám, až mi někdo nějakou práci dá. Musela jsem to takhle udělat, abych si byla jistá, že mám stálé zaměstnání. Popravdě si nemyslím, že bych mohla jen tak prostě oznámit Hollywoodu "okay, teď chci být herečkou" a pak čekala, až mi dají role. Ani bych nemohla být pořád jenom nahrávající umělkyní produkující jednu desku každý rok. Musím si stále hledat něco, co bych mohla dělat.
Carrie: Jako produkci filmů? Jak to děláte? Vybíráte si knihy nebo čekáte na spisovatele až sesmolí myšlenku?
Madonna: Skoro nikdo to není tak, že by za mnou lidé chodili s nápady. Jeden film, co chci dělat vypráví příběh o Fridě Kahlové, která mě zaujala, protože miluju její obrazy. Začala jsem její umění sbírat a najednou Fridu každý miluje.
Carrie: Je jednou z těch mrtvých lidí, které zbožřujete?
Madonna: Určitě. Ale nikdy jsem se nejmenovala Frida. Teď je slyšet o milionu lidí, co dělají na projektech o Fridě, ale seru na to.
Carrie: Nebyla považována za všeobecně neatraktivní?
Madonna: To si nemyslím.
Carrie: Vlastně s ní mám jeden odznáček, kde vypadá jako vy.
Madonna: V autoportrétech si příliš zveličovala ochlupení na obličeji. Ve skutečnosti neměla srostlé obočí, jen si je tak namalovala. A měla pár tmavých chloupků nad horním rtem, protože byla z Latinské Ameriky. Ale ve svých obrazech je zdůrazňovala, což ji dělalo zmužnělou a tvrdou. V pozdějších letech měla zdravotní problémy. Začala brát nějaké léky, něco jako steroidy, a její ochlupení na obličeji houstlo. Měla vousy, že se musela prakticky holit.
Carrie: Jak se holí prakticky?
Madonna: Vy víte, co chci říct. A právě jsem začala odhalovat životní příběh Marthy Grahamové.
Carrie: Pracujete na hodně ženách.
Madonna: Nemohla bych se zajímat o muže.
Carrie: Jako producentka byste mohla.
Madonna: To je pravda, ale věci, které mě neberou, mě nezajímají. Až něco z toho přijde, budu už příliš stará, tak to budu jenom režírovat.
Carrie: Chcete režírovat?
Madonna: Určitě. Potom co jsem natočila tenhle dokument a prošla si výrobu filmu krok po kroku. Určitě.
Carrie: Taky bych to časem zkusila. Na vrcholu bych chtěla šéfovat skupině mužů. Jak jste vysoká?
Madonna: 5' 4.5".
Carrie: Já 5' 1,5" a moc mi na tom záleží. Tedy kromě toho, když se skloním, což je opravdu přitažlivé. Mám takový matronní hrb - to mám ze čtení, když jsem byla dítě. Z nějakého důvodu si nezvedám knížku nahoru, ale naopak skláním hlavu dolů. Čtu jako kůň s pytlem na žrádlo.
Madonna: Malí lidé se musejí víc snažit.
Carrie: Vynahrazuji si to jinak. Jak vy si to vynahrazujete? Vy jste si nemyslela, že jste přitažlivá?
Madonna: Jako malá rozhodně ne.
Carrie: Tak kdy?
Madonna: Kdy jsem si začala myslet, že jsem přitažlivá? Když jsem to začala slýchávat od svého učitele baletu, asi v šestnácti.
Carrie: Ale do té doby jste se utvrzovala v domnění, že jste odpudivá.
Madonna: Připadala jsem si jako obluda z pekla.
Carrie: Takže jste určitě podle toho se sebou také jednala.
Madonna: Jako se zrůdou z pekla?
Carrie: Ne, právě naopak. Pamatuju si, že když jsme spolu byly na severu u Rona Silvera, měla jsem dojem, že jste se vlnila jak v dokumentu. Vypadala jste, jako byste se pohybovala v nějaká teplé husté kapalině. Velmi pomalu a...
Madonna: Možná proto, že jsem byla opilá.
Carrie: Vy jste byla opilá? To se pak opíjíte opravdu elegantním způsobem.
Madonna: Byla jsem úplně mimo.
Carrie: Kdo nebyl? Promiřte.
Madonna: Ron byl taky bez sebe.
Carrie: Jak křičel na matku.
Madonna: Ani nejsem židovka. Bylo to celé velice podivné. Takže když jsem se chovala, jako bych byla v teplé kapalině, bylo to proto, že jsem se tak opravdu cítila.
Carrie: To byl jen můj dojem. Často pozoruju lidi a říkám si, že jsou mnohem víc smíření s tím, jak vypadají, než já.
Madonna: Vypadala jsem, jako že jsem se sebou smířená?
Carrie: Vždy vypadáte, že jste se sebou spokojená. Mám z vás dojem, že si držíte dostatečný odstup. Vždy se mi zdálo, že jste ke mě strohá, ne nezdvořilá, ale blíží se to k tomu. Nemáte vlídnou povahu.
Madonna: K vám?
Carrie: S časem se to zlepšuje, ale vždycky jste byla taková jako "čáu, Carrie".
Madonna: Já vím. Pravděpodobně jste mě zastrašila.
Carrie: Pokud ano, pak to vypadá, že vy jste pracovala na tom, jak zastrašit mě nebo mě odstranit ze scény.
Madonna: To dělám všem lidem, ze kterých mám strach.
Carrie: Ve vašem dokumentu vystupujete spíš jako holčička, ale vždycky jsem vás vnímala spíše jako, já nevím, jako komando. Nikdy jsem nechápala, že máte potřebu útočit, přestože tu bitvu nebo dokonce válku ve vaší mysli určitě vyhráváte.
Madonna: Dobře, to všechno je součástí mého dobývání světa - ovládnout svou osamělost.
Carrie: Ale z filmu jsem nabyla dojem, že jste více dívěí.
Madonna: Jo, protože tam jsou lidé, kterým opravdu věřím a se kterými trávím hodně času, takže pro mě bylo velice jednoduché se tak chovat.
Carrie: Viděla jsem vás s nimi, když jsem šla do zákulisí, poté co jsem vás viděla s Penny Marshallovou. Stáli jsme tam, kde stávají malí lidé - skoro v koutě.
Madonna: To je na vás v mém životě to vtipné, Carrie. Vídám vás na hodně místech a znáte hodně lidí, které já znám, ale z nějakých neznámých důvodů mám dojem, že vás vidím vždycky, když vás nejméně čekám. Jinými slovy, nikdo mi nikdy neřekne, že přijdete nebo že vás přivede. Takže kdybych věděla, připravila bych se.
Carrie: Ta myšlenka připravit se na mě, se mi zamlouvá. Jako koupit kuchařku nebo tak něco.
Madonna: Přesně. Vždycky vás jen zahlédnu a jdu a řeknu si jen: "í." Vždy se zdáte být, bych tak řekla...
Carrie: Nablízku.
Madonna: I když jste na kraji, máte velmi rozkazovačnou povahu. Možná ve vás vidím něco svého a nemůžu se s tím srovnat.
Carrie: Teď se vás ohromě dotknu. Mé motto je, že příliš mnoho vesnických buranů vesnici zničí. Takže když jste v té místnosti, je to vaše vesnice a vy jste ten idiot. Určitě bych si sedla dozadu, když řídíte. Vy jste přesně to, čemu říkám zaostřovač. Vy byste byla hvězda v každém životě.
Madonna: Myslíte to tak, že cokoliv se rozhodnu dělat.
Carrie: Ale vy jste si nemohla vybrat něco jiného než děláte, nebo ano? Chtěla jste někdy dělat něco jiného?
Madonna: Ne.
Carrie: Jako když John Lennon řekl jednou Paulovi, že se chtěl stát kadeřníkem.
Madonna: Dobře, chtěla jsem se stát jeptiškou. Spatřovala jsem v nich hvězdy.
Carrie: Jak vy byste mohla být jeptiškou? S vaším přístupem. Sestra Mary Blowjob.
Madonna: Sestra Mary Fellatio. Když jsem vyrůstala, chodila jsem do katolické školy a ty jeptišky, to pro mě byly superbytosti, krásné a fantastické. Měla jsem k tomu stejně blízko jako dostat se k celebritám. Připadaly mi opravdu elegantní. Nosily ta dlouhá roucha a vypadaly, jako by jen klouzaly po podlaze, a každý říkal, že jsou provdané za Ježíše. Myslela jsem si, že jsou to nadpřirozené bytosti z pohádky.
Carrie: Takže jste vyrůstala a věřila v Boha.
Madonna: Stále věřím v Boha.
Carrie: Chodíte do kostela?
Madonna: Nerada se setkávám s Bohem na nějakém konkrétním místě. Mám ho ráda všude.
Carrie: Tady s námi.
Madonna: Jako součást mého vzduchu.
Carrie: Jo, ta myšlenka se mi líbí. Mám ale vážnější pochybnosti.
Madonna: Pravděpodobně jste nevyrůstala s oddaně pobožným rodičem. To vás o to připravilo.
Carrie: Takže váš otec je oddaně věřící?
Madonna: Rozhodně.
Carrie: Stále chodí do kostela?
Madonna: Každou neděli.
Carrie: Takže rebelství proti církvi je pro vás pravděpodobně něčím velkým. Na to musím ještě přijít.
Madonna: Rebelství vůči církvi a rebelství vůči zákonu vymyšlenému mým otcem, který byl církví nařízen, bych řekla.
Carrie: Věříte v posmrtný život?
Madonna: Ach, já věřím ve všecko. To je, co vás křesťanství učí.
Carrie: Takže chodíte ke zpovědi? U toho bych chtěla být.
Madonna: Nevím, ale chodila jsem.
Carrie: Vy nechodíte dokonce ani ke svému psychiatrovi.
Madonna: Ale kdyby vás to zajímalo, když jsem chodila ke zpovědi, nikdy jsem faráři neřekla, v čem jsem si skutečně myslela, že jsem chybovala. Raději jsem si vymyslela jiné, menší prohřešky. Myslím si, heleďte, že když jsem spáchala něco špatného, že si s Bohem zavoláme v soukromí mého pokoje.
Carrie: Stále věříte, že si můžete s Bohem soukromě volat? "Haló, Bože, tady Madonna." Ne, žádná Madonna, prostě jen: "Bože, to jsem já!"
Madonna: Teď už zná můj hlas. Mám za to, že se stále modlím.
Carrie: Modlíte se opravdu před koncertem, jak je vidět ve filmu? To mě ohromilo. Můj bratr je znovuzrozený katolík, nicméně
jsme se kvůli tomu pohádali. Vždy jsem mu tak nějak záviděla jeho schopnost vyvrátit pochybnosti.
Madonna: Není to tak, že bych já se zbavovala pochybností, ale když je něco opravdu špatné a já se dostatečně pomodlím, zlepší se to.
Carrie: Já věřím v Boha v prudkém víru vzduchu.
Madonna: Bůh tu je vždy, když je něco hodně špatné. Snažím si připomínat - vím, že to zní kýčovitě - že mám být vděčná za vše dobré, stále na Boha myslet.
Carrie: I při opakované masturbaci na jevišti?
Madonna: No dobře, teď křesťanství nepraktikuji. Katolická církev se na sex mračí.
Carrie: Sex je v pořádku, jde-li o plození.
Madonna: Ale jenom pro plození a ne pro potěšení.
Carrie: Muži musejí dosáhnout orgasmu, aby se mohli rozmnožovat, zatímco my rozhodně ne.
Madonna: Správně, to je další věc - katolictví je extrémně sexistické.
Carrie: Díky Bohu.
Madonna: Za co?
Carrie: že nemusíme mít kvůli zplození orgasmus.
Madonna: Jo, snímá to z nás zátěž.
Carrie: Kdo vám řekl o sexu? Váš otec?
Madonna: Kdo mi o tom řekl? Moje nevlastní matka mi to řekla a vzpomínám si, že mě vyděsila. Bylo mi deset a zrovna jsem to dostala. Jako by si řekli: "Ok, asi bychom jí teď o tom měli něco říct." Vzpomínám si, že moje macecha byla v kuchyni a já zrovna myla nádobí. Pokaždé, když vyslovila slovo penis, pustila jsem vodu mnohem větším proudem, aby přehlušila, co říká. To, co mi vyprávěla, mi přišlo opravdu hrozné, absolutně příšerné. A to slovo jsem nesnášela. Všechno jsem to nesnášela.
Carrie: Měla jste mnoho bratrů, takže jste určitě musela vidět ty jejich.
Madonna: To jsem tedy viděla a zdály se mi opravdu nechutné.
Carrie: Já viděla penis svého nevlastního otce a ten vypadal opravdu děsivě - zezadu.
Madonna: Já svého otce nahého nikdy neviděla. Dost jsem o tom uvažovala.
Carrie: Takže co vám vaše nevlastní matka vlastně řekla?
Madonna: Nepamatuji si přesná slova, jen že muž má penis a žena vagínu.
Carrie: A slovo vagína vám tak nevadilo?
Madonna: Ne, protože jednu mám, takže se s ní můžu ztotožnit. S ptákem se těžko ztotožním teď, natož někdy předtím.
Carrie: Chtěla byste ho mít? Čas od času.
Madonna: Jo, chtěla bych vědět, jaké to je do někoho vstoupit a zas jít ven.
Carrie: (Začne se smát.)
Madonna: Ale jako přívěšek mi stačí moje dvě řadra. Když skáču nahoru a dolů nebo tancuji nebo běhám nebo cokoliv, jsou tam.
Neumím si představit ještě třetí věc, jak visí z mého těla. To je děsivé.
Carrie: Chtěla bych se probudit s erekcí, i kdyby se to právě nehodilo.
Madonna: Jo, chtěla bych poznat takové věci. Opravdu by se mi líbilo čůrání vestoje.
Carrie: To se dá zařídit tak, že pojedete do Afriky. Když se vám opravdu chce, zajdete do křoví. Myslíte si, že se připlazí had a kousne vás - v lepším případě do prdele.
Madonna: Dělá ženy ještě více zranitelnými. Ta extra díra.
Carrie: Ale muži jsou také zranitelní, protože jejich genitálie visí ven z těla a dají se uříznout. Nám se nedá nic uříznout.
Madonna: Jo, ale naše mají velký otvor, kterým se může vplížit hmyz.
Carrie: Máte takovou zkušenost?
Madonna: Né, díky Bohu. Ale myslím, že jsem se toho obávala, když jsem byla malá. Kdykoliv jsem byla v lese, sedala jsem si na ruce, abych se ujistila, že žádný brouk nepronikne do mých kalhotek a nebude šplhat po mém rozkroku.
Carrie: To by museli být pěkně malí brouci, myslím, záleželo by na druhu prádla, co jste nosila. Jako věřící jste asi nenosila krajku. Dovedu si představit, že jste se donedávna asi nedostala ke zdobivému prádélku.
Madonna: Dokud jsem neměla peníze.
Carrie: Jak dlouho máte peníze? Osm let? Odvodím si to podle toho, že když jste začínala být známá, já byla na protidrogovém na léčení. Dávali tam vaše videa. Drogově závislí chtěli sledovat jen Star Trek, MTV nebo The Twilight Zone. Byla jste součástí mé léčby - tančila jste a kroutila se na zemi.
Madonna: V krajkovém spodním prádle.
Carrie: Když už jsme na to narazily, jaký je teď váš osobní život? S tím chlapem už nejste.
Madonna: Jsem ve stavu opuštění. Přistihla jsem sebe sama, jak se každý večer, než jdu spát, zpívám "Mister Sandman".
Carrie: Tak chcete, abych vás seznámila s nějakými lidmi?
Madonna: Skvělé.
Carrie: Je něco konkrétního, co hledáte?
Madonna: Inteligence by nebyla k zahození.
Carrie: Jak stárnete, výběr se zužuje, ale lidi určitě ne.
Madonna: Brala bych i lehce silnějšího muže, kdyby byl chytrý.
Carrie: Mohla byste to z něj vycvičit.
Madonna: Jasně, můžu mu vymyslet tréninkový plán. Ale co uděláte s něčím mozkem? Kostky jsou vrženy.
Carrie: Neposlala byste ho na Univerzitu pro milence?
Madonna: Ach, Bože, tohle mě už unavuje. Čekám na perfektního muže.
Carrie: To bude těžké. Já si vždycky myslela, že chci spíš vytvořit spojenectví než mít vztah - najít někoho, koho budu mít ráda jako protipól. Ale jako protějšek na válčení i jako protějšek na soužití. Tohle je moje nová teorie.
Madonna: Já jsem protějšky našla a pracovala jsem s nimi.
Carrie: To mě málem zabilo.
Madonna: Nenašla jsem k sobě vhodný doplněk.
Carrie: Bývala bych si myslela, že váš poslední přítel (Tony Ward) vás doplňoval.
Madonna: On mě skutečně doplňoval, ale trvám na tom, aby nikdo, kdo mě doplřuje, neztratil svou vlastní identitu. Vrhněme se už na věc, kterou si muži velice vychutnávají.
Carrie: Pojčme k té nejúčinnější věci. Nejrychlejší cesta k jeho srdci nevede přes žaludek, ale přes orální sex.
Madonna: Nerada kouřím.
Carrie: Co děláte ráda?
Madonna: Jsem radši, když někdo lízá mě.
Carrie: Jak dlouho?
Madonna: Den a půl. (Směje se.)
Carrie: Tak proč nechodíte se ženami? Odpovím si sama.
Madonna: Protože když mě někdo dolíže, okamžitě chci, aby to do mě strčil.
Carrie: Moje odpověď je, že se to nevyplatí.
Madonna: Ačkoliv si myslím, že žena si může připnout dildo.
Carrie: Ve skutečnosti ne. Nedokážu si představit pohled na někoho, kdo si připevnil dildo, a stále si myslet, že je to ještě člověk. Úroveň vážnosti je v takovém případě nebezpečně nízko.
Madonna: Nikdy jsem v sobě žádné neměla, ale pro zasmání jsem jednou požádala kamarádku, ať si ho nasadí. Mohla jsem se potrhat smíchy, takže si nedovedu představit, jak to někdo používá s vážnou tváří.
Carrie: To si můžete díky své moci dovolit - trvat na tom, aby si někdo připevnil dildo.
Madonna: Udělala to ráda.
Carrie: Bych řekla. Dobrý vtip, krutá realita. Mike Nichols jednou řekl, že ve vztahu musí být jedna květina a jeden zahradník a v tom byl s vámi a Seanem ten problém. Dvě květiny, žádný zahradník, žádná výživa. Kdo se o ten vztah postará?
Madonna: To je přesně ono. Kdo se o věci postará? "Oba dva potřebujeme manželku," říkal vždycky Sean. A čekalo se od nás obou, že budeme ty dobré manželky.
Carrie: Dva živitelé rodiny. Když vyděláváte tolik jako vy, vaše partnerské schopnosti se snižují a bude stále horší najít
vztah. Budete si muset rozmyslet hodně kompromisů. Většina mužů je nedělá.
Madonna: Budu muset přijít na to, co hezkého nabídnu chlapovi, který se smíří se skutečností, že nebudu vařit.
Carrie: Co umíte dobře? Zoufale chci takové věci slyšet. Jste velice přitažlivá.
Madonna: Z toho nic dobrého nevzchází.
Carrie: No, pro kluky ano.
Madonna: Pro nikoho nebudu finanění zátěž. (Směje se.) Myslím, že mám hrůzu nahánějící smysl pro humor.
Carrie: Umíte vtipkovat o věcech, které jim nedocházejí.
Madonna: Přesně. Taky dobře líbám. Vím to.
Carrie: Jak to víte?
Madonna: Protože to každý říká. Neříkají mi, že dobře kouřím, věřte mi, protože to nedělám.
Carrie: Nikdy?
Madonna: Řeknou mi, že jsem klobásová děvka. Kdo by chtěl dusit? Takový je výsledek. Bojuji s tím, že je to od mužů pro ženy ponižující. Ženy nemůžou chlapa udusit.
Carrie: O tom by se někdo hádal.
Madonna: Jo, ale nestrkají jim nic hluboko do krku a nejezdí jim tím kolem mandlí.
Carrie: Takže umíte dobře líbat, máte dobrý smysl pro humor, nejste finanění zátěž. Myslím, že toho musíme najít víc.
Madonna: Dobře, unesu svoje vlastní kufry.
Carrie: Jste opora nebo pečovatelka?
Madonna: Umím být... (Směje se.) Svádí mě to k tomu, abych řekla, že to není moje povaha, ale na druhou stranu vím, že vychovávám.
Carrie: Nezapomenete se ho zeptat, jaký měl den?
Madonna: Dělám to, protože...
Carrie: Protože se bojíte to neudělat?
Madonna: Přesně. Jsem v tom čím dál tím lepší. Nevyhnutelně, i když mě to, co dělali, nezajímá.
Carrie: Ale víte, co jsem slyšela, že je nezájem? Skryté nepřátelství.
Madonna: To je dobré.
Carrie: Chcete mít děti?
Madonna: Jasně.
Carrie: Kdy?
Madonna: Hned jakmile najdu pana Pravého. Né, jakmile dokončím ještě jeden projekt.
Carrie: Nemyslím si ale, že by existoval nějaký pan Pravý.
Madonna: Dobře, žádný pan Pravý není.
Carrie: Myslím, že tu myšlenku musíme pozměnit.
Madonna: Očekávání, přesně.
Carrie: Obzvláště jste-li takový pracant. Odpusťte mi to, ale většina mužů - to mi řekl psychiatr - si nezačne s osobou s vaším postavením. Nemluvil konkrétně o vás, ale o lidech s ohromnou kariérou.
Madonna: Tím jsem si jistá. Proto po mně jede tolik mladých kluků. Pro mě jsou buď jen staří nebo mladí. Starší muži již úspěchu dosáhli. Vědí zpravidla, kdo jsou, a mají, doufám, peníze, takže s vámi nebudou soutěžit. Mají své místo a žijí ve stínu. A pak jsou mladí, od kterých se nic neočekává.
Carrie: Pak je také strašné, že když jdete na rande po třicítce, že každý má za sebou už nějaký ten špatný vztah, takže žijete v návalech hrůzy. Musíte se postavit těm strašákům, co jsou kolem. Mladí kluci toho nemají tolik za sebou, takže můžete poznamenat jejich čistou duši. Můžete být jejich první špatná zkušenost.
Madonna: Což obvykle jsem.
Carrie: Můžete je uvést do světa nefungujících vztahů.
Madonna: Můžu odejít a říct si: "Dobře, tohle z něj udělá muže."
Carrie: To je dobré, měli by za sebou svojí zkušenost s Madonnou. Na tomhle jsem u chození ztroskotala, když mi bylo dvacet. Nechtěla jsem dát nikomu příležitost, aby mohl říkat, že ojel princeznu Leiu.
Madonna: Položil princeznu Leiu.
Carrie: Myslím, že byste měla zkusit inzerát v nějakých hodně, hodně prestižních novinách.
Madonna: Jako kterých? Třeba Wall Street Journalu?
Carrie: Tak jak se chcete seznámit s muži? Chodíte do barů?
Madonna: Ne.
Carrie: Blbé na tom být celebritou je, že chlapi toho o vás už spoustu vědí, což musíte buď popřít nebo změnit.
Madonna: Vždycky můžete říct: "Nemůžete věřit všemu, co si kde přečtete."
Carrie: "Já jsem ve skutečnosti velmi sladká, to kouření jsem předváděla ve filmu jen proto, že jsem byla vystresovaná. Tak se to ve skutečnosti nemá dělat, tak to dělám jenom já."
Madonna: Myslím, že je to zvláštní. Je těžké dát si s někým schůzku, když jste celebrita, protože nemůžete nikam přijít
nepoznaná a jen tak se představit. Každý vás už zná. Tohle je dobrý metr: Dokážete-li se podívat na můj dokument, aniž by vás
úplně odradil - neodradil, ale šokoval. To si rozmyslí.
Carrie: To si myslím, že ráda děláte. Ráda si testujete své vlastnosti tak, že je přeháníte.
Madonna: Tak to je. Přesně. Přišla jste na to.
Carrie: Chtěla jsem se vás zeptat, jestli se budete odhalovat v každém vašem dalším videoklipu. Jestli třeba můžeme čekat, že z vás nějaký tanečník vytáhne zuby tampon. Ale nechci vám dávat žádné náměty.
Madonna: Nemám ráda krev, takže tohle neuvidíte.
Carrie: Mohlo by to být mimo vaše dny, během ovulace.
Madonna: Tak na to jsem nepomyslela. Ale nemyslím, že bych to udělala, protože si nedovedu představit, že by nějaký z mých tanečníků chtěl přiblížit mé čičince.
Carrie: Ale k poprsí se, myslím, přibližují rádi.
Madonna: To mají ještě od maminky.
Carrie: Byla jste vyfotografována, jak se líbáte se ženami? Líbají stejně jako muži?
Madonna: Někdy dokonce lépe. Líbala jsem i s holkami, které líbaly naprosto příšerně. A se ženami jsem se jenom líbala.
Carrie: A to prstění.
Madonna: Okay, okay.
Carrie: A to je ono.
Madonna: Nechte mě to vysvětlit: Určitě jsem měla sny o sexu se ženami, ale nejsem lesbička.
Carrie: Nikdy jste nebrala drogy?
Madonna: Ne tak docela.
Carrie: Zdá se, že se kontrolujete. Já bych si kontrolu ráda získala zpátky.
Madonna: Poté co jste ji ztratila? Ne, nikdy jsem se jich nezřekla. Prošla jsem si velice krátkým obdobím, kdy jsem bez váhání několik drog vyzkoušela.
Carrie: LSD?
Madonna: To jsem si ale neužila. Vychutnala jsem si extázi.
Carrie: Extázi se někdy říká St.Joseph's baby acid.
Madonna: Líbilo se mi na tom to, že to otupilo mojí ostrost. Normálně jsem dost podezíravá osoba, ale znenadání jsem nikoho nevnímala jako nepřítele. Byla jsem na lidi opravdu milá.
Carrie: Takže až příště budu chtít, abyste ke mě byla milá, nasypu vám extázi do pití.
Madonna: Párkrát to bylo příjemné, ale potom jsem se cítila naprosto mizerně. Vůbec jsem nemohla vylézt z postele. Takže to za to nestálo. Dobrý vtip, krutá realita.
Carrie: Zní to jako dobrý vtip, ale ty následky - o kterých jsem si vždycky myslela, že za to stály.
Madonna: Nikdy jsem si opravdu nevychutnala koks, protože jsem pak byla ještě větší uzlíček nervů než ve skutečnosti.
Carrie: Tak když jste tak nervní, proč jste nebrala léky na tišení bolesti?
Madonna: Nebyly dostupné. Neznala jsem nikoho, kdo by je užíval. Zkoušela jsem drogy proto, že jsem měla peníze, a lidé, co jsem znala se zajímali jen o ty lepší. Každý chtěl jen koks a crystal meth - látku, co po ní žvýkáte na půl huby. Pokud jsem něco potřebovala, tak to bylo něco na uklidnění, a to se zdálo, že nikdo nemá.
Carrie: Pak jste šťastný člověk. Nejste závislá, jenom máte nutkání.
Madonna: Určitě mám nutkání, ale nutím se zůstat pod kontrolou.
Carrie: Já jsem závislá z donucení, závislá bych byla bez ohledu na to na čem. Skvělá myšlenka léků na bolest je, že se po nich máte cítit lépe. Takže pokud se ještě necítíte blbě, je to skvělé. Ale pokud ano, tak je to stále to lepší.
Madonna: Já když jsem se cítila špatně, tak jsem se nesnažila, aby mi bylo lépe, ale týrala jsem se jiným způsobem.
Carrie: To je křesťanství. To je ten váš mateřský komplex?
Madonna: Matku nemám, takže hledám někoho jiného, kdo ucpe tu díru - to není dvojsmysl.
Carrie: Takže hledáte někoho, kdo by vám byl matkou?
Madonna: Jo. Je pryč a já jsem svou potřebu obrátila vůči světu a řekla si: "Okay, nemám matku, která by mě milovala, takže přinutím celý svět, aby mě miloval."
Carrie: Teď jste si ale získala pozornost a také jistou dávku respektu.
Madonna: Ale to nestačí.
Carrie: Ne? Dobře, tak co by vám stačilo? David Mamet získal Pulitzerovu cenu a také si stále nepřipadá jako opravdový spisovatel. Chci říct, že neznám nikoho na žádné úrovni, kdo by křičel radostí: "íáá!"
Madonna: To je dobré vědět. Zajímalo by mě, jestli jsou ti lidé šťastní z toho, čeho dosáhli. Neznám nikoho, kdo by z toho měl radost.
Carrie: Asi ne každý v této branži...
Madonna: Která je plná nešťastných lidí.
Carrie: A dětí alkoholiků. Tenhle problém vy nemáte.
Madonna: Alkoholismus se ale v naší rodině vyskytl. Můj otec sice nebyl alkoholik, ale jeho rodiče ano. A někdo z rodiny mé matky taky pije.
Carrie: Je dobře, že jste si toho vědomá, protože pak se to dá lépe zvládnout.
Madonna: Určitě. Někdo by si mohl myslet, že chování mého otce bylo chování alkoholika.
Carrie: Mohlo být, když je jeho dítětem. Děti alkoholiků nevykazují známky alkoholismu, jen toho chování. Dával vám váš otec nějaké rady?
Madonna: Ne.
Carrie: Nikdy? Určitě ano. Když se někomu postavíte...
Madonna: Můj otec mi nedával rady, jen rozkazy.
Carrie: To je také rada.
Madonna: "Udělej tohle nebo..."
Carrie: Co myslel tím "nebo"?
Madonna: Vždycky mě nějak uzemnil nebo jsem musela jít dělat domácí práce nebo jsem musela na léto zůstat doma.
Carrie: ř˝ádné tělesné tresty?
Madonna: Můj otec mě nikdy neuhodil. Má macecha mě hodně fackovala, až mi jednou tekla krev z nosu. Byla jsem z toho ohromená, protože krev mi tekla všude po šatech, které mi ušila na Velikonoce. Nenáviděla jsem je a nechtěla jsem si je vzít do kostela.
Carrie: Kolik vám bylo let?
Madonna: Asi dvanáct. Byli jsme velká rodina a moje nevlastní matka se snažila organizovat velké akce. Takže často chodila do Kmartu a kupovala velké balíky látek ve slevě. ř ila mně a mým třem sestrám všem podle šablon úplně stejné šaty jako z McCallu. To jsem odmítala - vypadat jako mé sestry. Chtěla jsem mít svou vlastní osobnost.
Carrie: To se vám povedlo.
Madonna: Vím, vím. Beztak nám šila ty hnusné zelené krajkové šaty.
Carrie: Musely vypadat pěkně, když byly od krve.
Madonna: Stalo se to tak, že jsme nastupovali do auta a vyráželi do kostela a já byla tak znechucená, že musím mít na sobě ty zelené šaty s bílými proužky. Měla jsem bílé podkolenky a bílé boty. Připadala jsem si příšerně. Sedla jsem si dopředu vedle ní. Auto bylo bratry a sestrami přeplněné k prasknutí. Mumlala jsem něco o tom, jak strašné ty šaty, co mám na sobě, jsou, a moje nevlastní matka udělala jenom "plesk". Když jsem byla malá často mi tekla krev z nosu a došlo k tomu velmi snadno. Ačkoliv jsem trpěla, nemohla jsem být víc nadšená. Nejenom že jsem nemusela mít ty šaty, ale dokonce jsem nemusela ani jet do kostela. Můj nos nepřestával krvácet, takže všichni odjeli a já zůstala doma.
Carrie: Takže jste měla být hodná holčička. Měla jste být panna, dokud se nevdáte?
Madonna: Ano, macecha mi řekla, že dokud se nevdám, nebudu nosit tampony. Dovedete si to představit? Tak proč by mě moje kamarádka Moira učila nosit tampony? Říkám vám, strčila jsem ho tam nakřivo a chodila jsem celý den jako ochromená. Skřípnul mi nějaký nerv nebo co.
Carrie: Takže vy jste protestovala tak, že jste si ho tam stejně strčila.
Madonna: Ano, ale chtěla jsem si jít zaplavat. Bylo to v létě a kdo si může dovolit jít zaplavat s Kotexem?
Carrie: Někdo asi ano.
Madonna: Možná Mormoni nebo tak někdo. Ne, prostě se nejde plavat, stejně tak jako se neš***tá, když jste katolička a nechcete otěhotnět. Taková jsou prostě ta blbá pravidla.
Carrie: Můj oblíbený polský vtip je, jak jedou Poláci s padesáti dolary do New Yorku a mají vypátrat, co se s nimi dá dělat. Jeden z nich jde ven a pak se vrátí s kartonem Tampaxu. Ostatní se ho ptají: "Co to je?" On říká: "Podívejte, s tímhle můžeme jít plavat, jezdit na koni a nebo skákat s padákem."
Madonna: To je pěkné.
Carrie: Kdy jste přišla o panenství?
Madonna: Když mi bylo čtrnáct.
Carrie: Když jste se začala vzpouzet.
Madonna: Hned na to.
Carrie: Věděli o tom?
Madonna: Né, ach né.
Carrie: A kdy to tedy zjistili?
Madonna: Nezjistili to.
Carrie: Dozvědí se o tom z tohoto článku.
Madonna: S otcem jsme o sexu nikdy nemluvili. Mí rodiče byli čistí, dokud se nevzali. Moje matka byla také velmi pobožná. Myslím, že mému otci asi došlo, že jsem měla sex, když jsem si vzala Seana. Do té doby asi ne. Domů jsem nikdy žádné kluky nevodila, protože rodiče žili v Michiganu a já v té době v New Yorku.
Carrie: Kdy jste se odstěhovala z domova?
Madonna: Když mi bylo sedmnáct. Ale já si nikdy nepřivedla nikoho domů. Tedy jednou vlastně Jellybeana, ale museli jsme spát každý v jiném pokoji.
Carrie: Snažili jste se tajně připlížit?
Madonna: Ne, protože mezi námi byla otcova ložnice.
Carrie: Ve filmu S Madonnou v posteli, když váš otec přišel na koncert, to bylo úplně poprvé, kdy vás viděl simulovat sebeuspokojování a vůbec ve všem tak přímočarou?
Madonna: Nevím, zda viděl všechno, co jsem dělala předtím. Jsem si ale jistá, že když se objevily moje nahé obrázky v Playboyi a album Like A Virgin, hodně to jím otřáslo.
Carrie: Říkal něco?
Madonna: Ne.
Carrie: To je dobré, myslím.
Madonna: Tím si nejsem jistá. Nemám v tom jasno. Když přijedu domů, otec nikdy vůbec neocení, že jsem slavná nebo hvězda nebo celebrita nebo že jsem něčeho dosáhla. Vůbec o tom nemluví, takže můžu zapadnout a nepociťuji výsměch od bratrů a sester. Nevím ale, jestli jsem takhle spokojená.
Carrie: Musí to být komplikované, když jdete na večeři.
Madonna: Nikdy nechodíme na večeři, když jsem doma.
Carrie: Takže nechcete, aby musel otec čelit vaší slávě.
Madonna: Ne. Skutečně bych chtěla, aby o tom mluvil, ale nikdy to nedělá. Možná jen chci, aby si to uvědomil, a já bych konečně získala jeho souhlas.
Carrie: Nemít ale jeho nesouhlas...
Madonna: ... je lepší než nic.
Carrie: Ale bylo by hezké si s ním popovídat o tom, co děláte. Pravděpodobně byste se musela smířit s tím - když vás vychoval - že by měl jisté námitky.
Madonna: Můj otec se s takovými věcmi bůhvíjak nesrovná.
Carrie: Dával vám přeci hlasité rady. Dával vám příkazy.
Madonna: Mého otce potkalo v životě hodně tragédií. Někteří z mých bratrů jsou opravdu šílení a dost ho zaměstnávají.
Carrie: Takže vy jste se mu vlastně povedla, když si odmyslíme, že něco z toho, co děláte, se neslučuje s jeho vírou.
Madonna: Přesně tak.
Carrie: Alespoň nejste v léčebně.
Madonna: Nejsem v léčebně a stále mě neživí.
Carrie: On je stále živí?
Madonna: No, kdyby uměli strávit pár měsíců mimo léčebnu, dokázali by si najít práci.
Carrie: Kolik z nich tohle dělá?
Madonna: Jsou dva, kdo tak nějak pořád chodí dovnitř a ven. Mají problémy. Jeden je jen starší verzí toho druhého.
Carrie: A jeden z nich byl i ve S Madonnou v posteli.
Madonna: Jo.
Carrie: Vycházíte s ním?
Madonna: Jo, vycházím.
Carrie: Viděl ten film?
Madonna: Ne, neviděl. Vím, že se na to těší, protože opravdu chce být hvězdou.
Carrie: Hvězdou čeho?
Madonna: Čehokoliv. Je předurčen k tomu být umělcem. Má takový ten hluboký hlas, takže na čas dělal deejaye v černošském rádiu. Řekla bych, že si myslí, že je černoch. Je nepříčetně veselý.
Carrie: To je ten šibeniční humor. Raději bude vtipný, když se blíží opravdu velký problém.
Madonna: On je vtipný. Ten kluk mě dokáže rozesmát. Ráda bych ho viděla se usadit.
Carrie: Vycházíte s bratrem Christopherem?
Madonna: Vycházím s ním skvěle, skvěle.
Carrie: A ten pracuje.
Madonna: Hodně mých bratrů a sester pracuje. Jenomže Christopher rozumí tomu, co se v mém životě den ze dne děje.
Carrie: Je jediným členem rodiny, kdo má tu zkušenost.
Madonna: Jo.
Můj přítel Julian zemřel v Sherman Oaks Hospital v Los Angeles v sobotu ve 4.45 odpoledne na AIDS. Byl u mě měsíc. Madonna a já jsme si domluvily tenhle rozhovor na úterý večer. Vysvětlila jsem jí mimo záznam nějaké detaily jeho smrti. Mám tendenci o věcech, které jsou mi nepříjemné nebo které mě bolí, žertovat. Takže pokud vám bude něco z toho, co bude následovat, připadat příliš tvrdé nebo prostořeké, omlouvám se. Být s někým, když umírá, je velmi silný a podněcující zážitek. Těžko je to něco, na co je místo v rozhovoru s Madonnou. Koneckonců jsme tam byly proto, abychom objasnily něco kolem oslnivě zářícího jedince a povídaly si o jejím filmu. Smrt je důvěrná. Opravdová. Velice opravdová. Tohle interview se pro mě vyvinulo ve skutečnou hru na pravdu (Truth or Dare). Ale jak se říká, pravda chce ven, neboli "Jó, ačkoliv jsem si prošla údolím stínu smrti, přistihla jsem se, jak si pobrukuji Vogue."
Madonna: Slyšela jsem, že váš kamarád zemřel, a nemůžu uvěřit, že chcete ten rozhovor dělat dneska. Nechci krvavé detaily, ale co se stalo? Bylo to náhlé?
Carrie: Jo, v pátek ráno ho odvezla sanitka a v sobotu zemřel. Vzala jsem si do nemocnice Vanity Fair s tím příběhem o vás, takže viděl vaše obrázky. Chtěl, abych mu je zvedala. Moc se mu líbily.
Madonna: Ach, to mi láme srdce. Kolik mu bylo let?
Carrie: Třicet jedna. Nikdy jsem nic takového neviděla.
Madonna: Je to velmi krutá, ohavná smrt.
Carrie: Byl to kabrřák. "To je tak pitomé" nebo "pantofle jsou pod postelí" byly, myslím, jeho poslední úplné fráze. Ke konci blouznil.
Madonna: Je to matoucí mluvit o něčí smrti.
Carrie: Ale když to někoho pozorujete, jak to dělá, dělá to opravdu horlivě - takže to není zas tak hrozné, jak si myslíte. Byl to křesťan.
Madonna: Já nemám tak příjemnou zkušenost. Pro mě to byla ta nejošklivější a nejstrašnější věc, jakou jsem kdy viděla. Byla jsem se svým kamarádem v jedné místnosti, když umíral. Byla jsem naprosto vyděšená. Neměl takový smysl pro humor jako váš přítel. Přála bych si, aby měl. Bylo to jako "proč já?" Ke konci se velice trápil.
Carrie: Každý má o smrti svou představu. Máte vy nějaké myšlenky, o které byste se chtěla podělit s davem?
Madonna: Myšlenky na smrt? To je vtipné, protože já myslela, že umřu hned druhý den. Zahloubáte se do přemýšlení o věčném mládí, ale pokaždé dojdete k myšlenkám na smrt.
Carrie: To je také děsivé na tom býti ženou v této branži. Nejenom že nemůžete stárnout s půvabem, vy nemůžete stárnout vůbec.
Madonna: Jo. Jednou mě myšlenka na smrt přepadla, když jsem seděla na záchodě a čůrala - tam mívám vůbec ty nejhloubavější chvíle. Ráda chodím na záchod - kvůli menstruaci, na malou i velkou stranu. Přemýšlela jsem o umírání. Jsem tím posedlá, protože moje matka zemřela na rakovinu prsu, když jí bylo třicet.
Carrie: Takže to pravidelně kontrolujete.
Madonna: Ano, chodím pravidelně na mamograf. To je ta nejděsivější věc na světě. Vejdete dovnitř a připadáte si, jako že si jdete pro rozsudek smrti. V první řadě to bolí, protože vám vrazí prsa do té věci. Pak si vezmete ten háv a jdete do té místnosti, kde se každý rozklepe kvůli radiaci. Ležíte sama na tom stole, přichází to záření a vy si tak myslíte: "Místo toho, aby mi rakovinu našli, ji tady akorát tak dostanu." Připadáte si opravdu hrůzostrašně. Moje máma byla ozařovacím technikem - vždycky jsem si myslela, že jí nejspíš nedali olověnou vestu. Každopádně jsem se přehoupla přes třicítku a zatím jsem neumřela, takže se cítím fajn.
Carrie: Kde se vidíte za deset let?
Madonna: Nemyslím si, že budu po smrti.
Carrie: Ale v rámci vaší kariéry, neměla byste přestat se sexem dřív, než to bude vypadat divně.
Madonna: Proč?
Carrie: To je zákon. Ne dvaačtyřicítka.
Madonna: Se sexem v jakém směru? Marlene Dietrich je stále sexy.
Carrie: Můj otec s ní spal.
Madonna: Opravdu? Také bych si přála se s ní vyspat.
Carrie: S ní?
Madonna: Jo, je rozkošná. Měla v sobě něco mužského, ale myslím si, že si stále udržuje sexuální přitažlivost. Vy na to jdete prostě jinak. Určitě se nebojím, zda najdu, nebo nenajdu za deset let práci. Co pro mě bude složitější, to jsem si jistá, získat cituplnou představu o stárnutí.
Carrie: Marilyn Monroe zemřela v šestatřiceti, dříve než se s tím vším musela potýkat.
Madonna: Myslím, že to by na ní mělo velký dopad.
Carrie: Není mnoho žen, které byly sexuálními objekty a přežily. Pár jich je, ale když je vidíte v televizi, nevypadají už moc dobře.
Madonna: Proč si myslíte, že to tak je? Je to jenom duševní stav?
Carrie: Myslím si, že pokud jste obdivována za něco, k jehož nabytí jste nemusela mnoho udělat - jako je vaše vizáž - těžko to ovládnete. Váš vzhled s věkem slábne a vy se začínáte bát.
Madonna: Vy si myslíte, že jsem ceněná pro svůj vzhled?
Carrie: Částečně.
Madonna: Protože já jsem se nikdy nepovažovala za všeobecně krásnou osobu. Pozoruju dívky a říkám si: "Jsou perfektní, musím na sobě zapracovat."
Carrie: Vaše krása je ale součástí vašeho projevu - jako u Marilyn nebo Jayne Mansfieldové. A pak je ještě jedna, jejíž jméno si nepamatuji.
Madonna: Mamie Van Doren.
Carrie: To je ona. Ta je naživu.
Madonna: Ale ty nerozvíjely nic jiného.
Carrie: A vy se tvořivě podílíte na své kariéře. Není to jen vaše image, ačkoliv pomáhá. Velmi se staráte, abyste zůstala atraktivní. Ale nejste tak sebezničující jako Marilyn. Byla velmi zaměřená na muže: Chodila od jednoho k druhému a stále byla zklamaná.
Madonna: Znám ten pocit.
Carrie: Je zvláštní, že se ztotožřujete s Marilyn, protože ona byla někým, kdo nepřežil tu palbu.
Madonna: Ztotožřuji se s ní do jisté míry, ale pak je tlustá čára. Chci říct, že k ní nevzhlížím a neříkám si: "Ach, její život je úplně jako ten můj." To v žádném případě.
Carrie: Proto si myslím, že je lepší se zaměřit na tu oblast, kterou můžete mít více pod kontrolou - což je u vás psaní
a produkování písniček - a zapojit se způsobem, který nevyžaduje, abyste byla navždy mladá a krásná.
Madonna: V tom mě neuslyšíte s vámi nesouhlasit.
Carrie: Co mělo znamenat celé to o plácání? To mi nějak nedošlo.
Madonna: To je vtip. Opovrhuji tím, opravdu se mi to hnusí. Je to hra. Říkám, že chci dostat naplácáno, ale zároveň říkám: "Zkus to a ukopnu ti tu tvojí zasranou hlavu!" Je to vtip!
Carrie: Ale já vás viděla u Arsenia a tam jste říkala...
Madonna: Jsem s ním jen tak laškovala.
Carrie: To je ale velice důležitá novinka.
Madonna: Určitě jsem trestána celou řadou způsobů, ale nikdy bych nikoho nenechala, aby mě udeřil. Nenávidím to. A když se někdo snaží mi naplácat, jako třeba před sexem nebo tak...
Carrie: Ale děti když něco takového slyší, tak... A vůbec si myslím, že je to hezké, ale může to být špatně vykládáno.
Madonna: To bych řekla.
Carrie: Mohla byste mi to trochu jasněji vysvětlit, pro můj klid.
Madonna: Myslela jsem, že to bude zřejmé - díky mé image coby osoby, která chce být dominantní a velet - že bych v žádném případě ve skutečnosti nechtěla dostat na zadek.
Carrie: Prostě mi nedošlo tohle a pak to s psím obojkem ve videoklipu Express Yourself.
Madonna: Ale to je pořád to samé. To jsou typické role, které ženy hrají a které tady hraju i já, ale ve skutečnosti to není to, co dělám.
Carrie: Napadlo mě, že jste třeba cítila už tolik moci, že jsme měla jen zběsilý nápad, který by vás o trochu připravil.
Madonna: Tak to nebylo míněné. Myslím, že to je ten můj malý zvrhlý smysl pro humor a nebo ne zas tak malý smysl pro humor. Ta plácací záležitost přišla, protože jsem si myslela, že moje postava v Dickovi Tracym je ráda fackovaná, tak proto se potuluje v blízkosti lidí jako byla Al Pacinova postava. Warren mě požádal, abych napsala nějaké písničky, jednou z nich byla právě Hanky Panky o tomhle. Během té písně říkám: "Nothing like a good spanky," nebo uprostřed: "Ooh, my bottom hurts just thinking about it." Když vyšla, lidi se začali ptát: "Vy dostáváte ráda na zadek?" a já jim říkala: "Jó, jó, tak to mám ráda."
Carrie: A v Nightline jste hovořila o tom, jak si nasazujete obojek a tak. Pomyslela jsem si: "Proč by si někdo v jejím postavení nasazoval obojek?" Tak jsem si myslela, že je to nějaký váš způsob, jak se potrestat za všechny ty odměny, které jste dostala.
Madonna: To je, tím jsem si jistá. Nedokážu to přesně vysvětlit. Je to vize, která má svou moc, a tak jsem se ji rozhodla použít ve svém videoklipu. Jsou v něm vidět samé extrémy. Nejprve mě vidíte připoutanou k posteli, pak na vrcholu schodiště se všemi těmi dřícími muži pode mnou a na sobě mám sako a chytnu se v rozkroku. Extrémní pohledy na ženy: jedna má navrch, vše pod kontrolou, je dominantní a druhá je připoutaná k posteli a bere na sebe starost o rozmnožování.
Carrie: Jste mnohem více známá skrze svá videa a písně, takže váš smysl pro humor není lidem příliš zřejmý.
Madonna: Brzy bude, myslím.
Carrie: Pokud budete hodně v tisku a lidé pochopí, že kecáte...
Madonna: Potom bude odhaleno mé pravé já.
Carrie: Nemyslím, že něco takového existuje.
Madonna: Tak, jsem sarkastická.
Carrie: To by byla dobrá cesta pro někoho, kdo by o vás usiloval.
Madonna: Kdybych někoho takového znala, ihned bych mu zavolala a řekla mu to.
Carrie: Ne, myslím, že tohle byste měla nechat mně. Myslím, že lepší by bylo, kdybyste jim to řekla a nechala je se k vám přiblížit. Bylo by špatně, kdybyste si jenom myslela, že následovali vaše instrukce.
Madonna: Mám ráda dopisy.
Carrie: Takže byste si ráda vyrazila se spisovatelem.
Madonna: Povím vám to. S jedním bych si mohla začít. Má tetování a mozek.
Carrie: To stojí alespoň za erekci.
Madonna: Brala bych to, kdybych dlouho nikoho neviděla a on by nezapomněl mé oblíbené jídlo a na mou oblíbenou květinu.
Carrie: Chtěla byste někoho pozorného.
Madonna: Jo, pozorného dobrého spisovatele.
Carrie: Dobrý vzhled není podmínkou? Zdá se, že to má vliv. Poslední dělal modela.
Madonna: Jo, ale neviděla jste každého, s kým jsem chodila.
Carrie: Jak to můžete vědět? Myslíte si, že mám příliš práce na to, abych vás sledovala a věděla vše o vašem životě?
Madonna: Domnívám se, že vzhled je důležitý, ale mě přitahují muži, kteří nejsou všeobecně atraktivní. Malíři jsou taky dobří. Jsou dvě věci, které bych si přála umět - psát a malovat.
Carrie: Ale vy píšete.
Madonna: Já vím, ale sednout si a napsat román je pro mě deprimující. Nedokážu se představit, jak sedím a spotřebovávám tolik papíru. Jak dokážou tak dlouho sedět? Já svou pozornost tak dlouho neudržím.
Carrie: Četla jsem, že popovou píseň dokážete napsat za patnáct minut.
Madonna: Jo, ale popové písničky je opravdu lehké napsat. Michael Jackson pracoval na svém albu něco kolem tří let. To si nedovedu představit. To bych zešílela.
Carrie: Napsal někdy někdo písničku o vás?
Madonna: Pat Leonard, co s ním skládám hudbu, napsal o mně písničku s názvem Queen Of Mysery.
Carrie: Jste taková? Deprimovala vás?
Madonna: Deprimovala. Všechny své smutné písně píšu s Patem.
Carrie: Které jsou vaše smutné písně?
Madonna: Chcete je vyjmenovat všechny?
Carrie: Ne, jenom pár.
Madonna: Live To Tell, Oh Father, Promise To Try.
Carrie: Hrajete na nějaké hudební nástroje?
Madonna: Ne. Když jsem byla opravdu malá, hrála jsem na klavír a pak jsem se rozhodla, že toho nechám. Potom v New Yorku, když jsem usoudila, že kariéra tanečnice je ztráta času, požádala jsem jednoho kluka, aby mě naučil hrát na kytaru. Okamžitě jsem začala psát. Pár let jsem se učila na kytaru dvě hodiny denně a na bicí čtyři hodiny denně. Ale jakmile se věci rozhýbají, musíte natáčet desky a videoklipy a jezdit na turné. Tak jsem hrát přestala. Pro své první album jsem napsala skoro každou písničku úplně sama. Pak jsem zlenivěla.
Carrie: Jen těžko se dáte charakterizovat jako líná. Na kterou píseň jste nejvíce hrdá?
Madonna: To je jako bych řekla, které dítě mám z mnohočlenné rodiny nejradši. Na každé z nich je skvělé něco jiného. Určitě je ale také několik, na které seru. Nerada poslouchám svou vlastní hudbu. Poslouchám všechny ty divné pásky z Bodhi Tree. Zvonky. Moje masérka má jeden úžasný pásek, který Pachelbellův kánon pořád a pořád dokola.
Carrie: Skládáte, když jste rozzlobená?
Madonna: Jo, hodně. To pak slova jenom chrlím. Své nejlepší kousky jsem napsala, když jsem byla naštvaná, ale kdo ne? Co má za smysl sedět a vyjadřovat svoje štěstí?
Carrie: Ne, většinou se tak nesoustředíte. A není to ani tak zajímavé, pokud to není psychotické. Když máte šílenou radost, máte pokřivené vnímání. Někdo mi řekl, že se tomu říká dysforie - dočasná přehnaně dobrá nálada. Tu dočasnost si uvědomujete a proto si vše poznamenáváte dřív, než to skončí.
Madonna: Nemyslím, že jsem tohle někdy dělala. Ne, v takovémhle stavu jsem nic nepsala.
Carrie: Cherish.
Madonna: Jo, v super-hyper-pozitivním stavu mysli, který jsem věděla, že nebude trvat dlouho.
Carrie: Dostáváte ráda dárky? Jaký byl nejlepší dárek, co jste kdy dostala?
Madonna: Dopisy. A od Warrena jsem dostala vskutku krásné šperky. Má vytříbený vkus na šperky - náhrdelníky, prsteny, náušnice, náramky, spony, krásné brože - starožitnosti. Je neobvyklé, aby vám muž dal opravdu kvalitní šperky. Byla jsem šokovaná, příjemně. Většina lidí často jen jde a řídí se svým špatným vkusem.
Carrie: Dáváte i vy mužům dárky?
Madonna: Och, ano. Dávám dárky během prvních týdnů chození.
Carrie: Když je kouříte.
Madonna: Já je nekouřím, dostanou něco od Maxfielda.
Carrie: Vraťme se k vašemu ideálnímu rande. Teď je to váš inzerát. O co vám jde? Už víme o dopisech a o dobré paměti.
Madonna: Musí dobře vonět.
Carrie: Svou vlastní přirozenou vůní nebo máte na mysli nějakou vodu po holení?
Madonna: Nejsem nějaký blázen do kolínských. Někteří lidé prostě dobře voní a nemá to nic společného s tím, co na sebe vylili. Dobře vonět a být čistý, to jsou pro mě opravdu důležité věci. Další podstatnou věcí na chlapovi je, aby si byl schopný zaplatit nájem. Ne můj, jenom svůj.
Carrie: Co je to dobrá schůzka - kino, večeře?
Madonna: Oboje. Večeře je velice dobrá.
Carrie: V jakém typu restaurace?
Madonna: Kde mají dobrou margaritu.
Carrie: Takže mexická?
Madonna: Ne, nesnáším mexické jídlo. Ale v Muse mají skvělé margarity. A je tam opravdu dobré osvětlení, nejsou mi vidět uhry, které vždycky mám.
Carrie: Nevidím je.
Madonna: K smrti toužím po tom setkat se s někým, kdo zná víc než já. Zatím jsem potkávala samé muže, co věděli méně.
Carrie: Nebude snadné najít někoho, kdo se vyzná víc než vy a je silnější než vy. V každé situaci musíte dělat kompromisy. Z čeho hodláte ustoupit?
Madonna: Ok, nemusí mít zas tak dobrou paměť.
Carrie: Takže raději volíte chytrého.
Madonna: Chytrého před sladkým. Když si povídáte a týden na to mu řeknete: "Říkal jsi, že uděláš tohle" a ten druhý řekne: "To jsem nikdy neřekl" - to mě vytáčí.
Carrie: Řeknete vždycky vše, co chcete říct, když se dostanete do takovýchhle hádek?
Madonna: Ano, protože vždycky spustím: "Drž hubu! Drž už hubu! Nech mě říct, co chci!" A oni sklapnou.
Carrie: Já je nechám vypěnit a pak spustím svou dávku poznámek.
Madonna: A to je tak prudké, že každý, kdo stojí v místnosti, zmlkne. ř etřím si slova. ř etřím si neuvěřitelné věci, které si myslím, že když řeknu, tak tím opravdu ublížím.
Carrie: A ublížíte?
Madonna: Jo.
Carrie: Dovede si představit, že byste se zase vdala tak, jak jste už byla jednou vdaná?
Madonna: Ne, Carrie, ne, ne. Takovéhle chyby se neopakují.
Carrie: Příště budete přistupovat k manželství jako k salátu.
Madonna: Jo, jako k obloze na kraji talíře.
Carrie: Udělejte to tak a projděte si tím a bude to prostě jako něco, co se stalo. "Jé, mimochodem, vdala jsem se."
Madonna: Ne, tak to nechci udělat. Nechtěla bych manželství jako coleslaw nebo tak něco. Raději bych si manželství užívala jako lázeňskou kuchyni než jídlo o dvanácti chodech.
Carrie: Byla byste s někým, kdo by vás požádal o předmanželskou smlouvu?
Madonna: Ne, byla bych s někým, koho bych já o ni požádala. Neměli by se urazit, kdybych je požádala o konečné vyúčtování.
Carrie: Takže musíte mít někoho, kdo si opravdu věří.
Madonna: Sebejistý, dobře vonící, chytrý.
Carrie: V tomhle pořadí?
Madonna: Ne. Chytrý, sebejistý, dobře vonící, se smyslem pro humor, píšící rád dopisy, mající rád starožitné šperky. Tři nejdůležitější vlastnosti jsou: chytrý, dobře vonící, sebejistý.
Carrie: Smysl pro humor - tohle nesmíte vynechat.
Madonna: Carrie, napadá vás něco, na co jste se chtěla zeptat a zapomněla jste?
Carrie: Ne, myslím, že jsme to zvládly. Mluvily jsme o vašem filmu.
Madonna: A vysvětlila jsem to s tím plácáním.
Carrie: To jsem sama ráda.
Madonna: Probraly jsme stárnutí, děti, vdávání a co udělám se svým životem.
Carrie: A rakovinu prsu a kůži.
Madonna: Co ještě zbývá?
Carrie: Měla jsem z vás vytáhnout ty informace nutné na rande na slepo. Muse, margarity, dopisy. Myslím, že to máme.
Přeloženo z časopisu Rolling Stone (červen 1991). S Madonnou si povídala Carrie Fisher. Autorem fotek je Steven Meisel.
diskografie • stránka
Madame X Tour
galerie • stránka
I Don't Search I Find
vydáno na iTunes • stránka