S Madonnou jsem se během let setkala už několikrát, ale nikdy jsme si spolu nepoví­daly. Až tenhle rozhovor nás svedl k sobě - jí­ coby ikonu, mě jako vyšetřovatele ikony (a po tom všem v sobě poznávám i pří­telkyni ikony, pří­buznou ikony a ex-manželku ikony).

Nikdy předtí­m jsem rozhovor nedělala a nejsem si jistá, že bych ještě někdy chtěla. Pro mě má tohle všechno známky zničují­cí­ porážky. První­ ze dvou částí­ tohoto interview se konala v restauraci hotelu Four Seasons v Los Angeles. Madonna byla ve zlatém a já asi v černém. Poslední­ setkání­ proběhlo v kanceláři, kde sedí­ její­ manažer - Freddy DeMann. Madonna byla v negližé, já asi v černém. Na první­ schůzku jsem přišla pozdě, protože kamarád, co má AIDS a co bydlí­ se mnou, měl najednou horečku. Volala jsem Madonně, abych jí­ řekla, že jsem na cestě. "Máte zpoždění­," oznámila mi. Vysvětlovala jsem jí­ to o mém kamarádovi. "No, dobře, ok, to je dobrá omluva," řekla. V době mého našeho druhého setkání­ týden na to můj kamarád zemřel. Byl nesmí­rně odvážný, bojoval neuvěřitelnou bitvu. Zmiřˆuji to, protože to mělo vliv na naše setkání­ a udělalo ho to ještě mnohem bizarnější­ a sem tam to změnilo i tón našich hovorů. Madonna nemá v zí­skávání­ pozornosti sobě rovného. Často se chová jako by žila v hrozném útlaku a až teď si může ří­kat a dělat, cokoliv si zamane, a bez obav z trestu. Vyží­vá se ve výzvách - když může ří­kat ví­c, než plánovala, jí­t dál, než zamýšlela. A soudě podle její­ho filmu S Madonnou v posteli pro Madonnu není­ žádné dál "pří­liš daleko". Má jednu vlastnost, která se mi na lidech vždycky lí­bila, hlavně na známých - odpoví­ na každou otázku, protože jí­ samotnou ta odpověč skutečně zají­má. Konverzace nebo interview je tak pří­ležitostí­ k další­mu sebepoznání­ nebo prostě jen k poznání­. Je to veselá směsice sebeuvědomění­ a sebejistoty. Je to druh odvahy, vydání­ se nic netuší­cí­ veřejnosti.

Zaslechla jsem drb, že tenhle rozhovor měl původně dělat Norman Mailer, ale nějak to nevyšlo. Jsem si jistá, že by byl dražší­ než já. Není­ pochyb, že Norman a Madonna - to by byl historický okamžik. Tentokrát však nebyl historický moment v rozpočtu. Bohužel nebo bohudí­k já byla. Takže se ušetřilo a dějiny se nepsaly. Nebo psaly, ale při nejmenší­m na hrubší­ papí­r - dějiny z diskontu za ní­zké nemailerovské ceny.

Carrie: Máme toho hodně společného. Chodí­me ke stejné psychiatričce.

Madonna: Jo, všechno, co dělám, posuzuji podle toho, jaká bude její­ reakce.

Carrie: Jedna možnost je, že budete buď její­ nejhorší­ pacient, nebo naopak její­ nejlepší­ pacient, ale hlavně nějak zřetelná.

Madonna: Dělám si tolik starostí­, abych na ní­ udělala dojem, nebo neudělala, ale aspořˆ abych byla hodná - to když jsem něco posrala.

Carrie: Začí­ná se chovat jako autoritativní­ matka.

Madonna: Určitě. A zatí­m neschválila vůbec nic, co jsem udělala od doby, co se ví­dáme. Proto jsem u ní­ teď dlouho nebyla.

Carrie: Taky jsme se obě vdaly o rozvedly.

Madonna: Jak dlouho jste byli vy a Paul (Simon) spolu?

Carrie: ř est let jsme byli spolu a ří­kali si "nebudeme se brát", pak že "upevněme náš vztah" nebo "možná se taky vezmeme". Pak jsme byli dva roky manželé a nejdří­v spolu, pak zas ne, přesně jako to bylo po celý náš vztah ví­ce než třináct let.

Madonna: Takže se nic nezměnilo od té doby, co jste se s Paulem vzali?

Carrie: Bylo to horší­, protože jsme čekali, že to bude lepší­. Čekalo se, že budu lepší­ manželka.

Madonna: Ale to jste nebyla.

Carrie: Ne.

Madonna: Taky jsme se obě provdaly 16.srpna.

Carrie: V den kdy zemřel Elvis.

Madonna: Proto jste se vdávala šestnáctého?

Carrie: Ne. Nepamatuji si proč. Proč vy? Protože zemřel Elvis? Ne, ví­m, že proto, že máte narozeniny a jeho (Seana Penna) jsou den na to. Mluví­te spolu ještě?

Madonna: Nedávno jsem s ní­m mluvila. Ví­te, jak to chodí­. Začnete tí­m, že řeknete všechno hnusné, co vás jen napadne.

Carrie: Nikdy jsem vás neviděla mu nadávat.

Madonna: Ne, na veřejnosti jsem mu nikdy nenadávala. Ale prošla jsem období­m, kdy jsem byla zaujatá. Opravdu mi zlomil srdce. Můžete být děvka, dokud nemáte zlomené srdce, ale když máte zlomené srdce, jste superděvka ohledně všeho kromě toho jediného. Máte se opravdu na pozoru. Takže ne, nikdy jsem ho opravdu nepomlouvala. A pak jsem měla období­, kdy by mě ani nenapadlo, že jsem byla provdaná. Bylo to jako by ta část mého života nikdy neexistovala. Čtyři roky. První­ rok byl dobrý - ví­ceméně.

Carrie: Vy jste spolu ale nebyli tak dlouho, než jste se vzali.

Madonna: Sedm měsí­ců. Bylo to opravdu romantické. Byli jsme do sebe ší­leně zamilovaní­, a že se vezmeme, jsme se rozhodli docela brzy poté, co jsme se začali ví­dat. A tak jsme se vzali. Nenechal si jen udělat tetování­ na rameno.

Carrie: Nebyli jste jako Cher a Josh (Donen)?

Madonna: Nebo Winona a Johnny? Ve skutečnosti si Sean tetování­ nechal udělat, ale ne dří­v než jsme se vzali. Moji přezdí­vku na palec u nohy. Takže ho žádná z jeho holek neuvidí­, pokud ho opravdu dokonale nevyšetří­.

Carrie: Což si myslí­m, že by měly.

Madonna: Jo, v tomto pří­padě jo. Je to Daisy.

Carrie: Vaše přezdí­vka je Daisy?

Madonna: Byla, když jsem byla s ní­m. Dnes mě Daisy nikdo neoslovuje. Teď je to Dita, podle Dity Parlo, herečky z 30.let. Natočila hodně němých filmů.

Carrie: A tu vám dal kdo?

Madonna: Tu jsem si popravdě dala sama, ale každý si myslí­, že se hodí­, takže mi zůstala. Ví­te, jak si musí­te vymýšlet jména, když jste v hotelí­ch. Po Daisy byla Lulu.

Carrie: Proč se vám ří­kalo Daisy? Podle Daisy Buchananové, Daisy Millerové?

Madonna: Podle Daisy Millerové. Je hodně dobrých Daisy.

Carrie: Většinou pěkně nervózní­ch.

Madonna: Jo. A Lulu to byla proto, že jsem zbožňovala Louise Brooksovou. Moje jméno bylo Lulu Smith.

Carrie: Proč jste zbožňovala Luisu Brooksovou?

Madonna: Protože byla hyperaktivní­, nekomolila slova a byla to rebelka - alespoň podle toho co jsem slyšela. Myslí­m, že to byla úžasná holka.

Carrie: Koho ještě máte ráda, kdo nedrmolí­?

Madonna: Bette Davisovou. Ach, každý, koho mám ráda, je mrtvý. Další­ jméno, které jsem měla šest měsí­ců na turné, byla Kit Moresby z knihy The Sheltering Sky. Taky slušně přecitlivělá, ale ne přesně moje povaha.

Carrie: Byla to lesbička a dost ší­lená. Postava Kit byla založená na autorce Jane Bowlesové.

Madonna: To se ří­ká. Každopádně tu knihu jsem milovala, ale poté co jsem viděla film, jsem už dál Kit Moresbovou nechtěla být, protože mě zklamal. Nechtěla bych, aby si lidi mysleli, že jsem Debra Winger.

Carrie: Takže zatí­m zůstaneme u Dity.

Madonna: Dokud nenajdu někoho jiného na zamilování­.

Carrie: Někoho z minulosti, kdo už je po smrti. Dorothy Parkerovou?

Madonna: Ta byla dobrá, ale nelí­bí­ se mi jméno Dorothy.

Carrie: Dotty? Nosila takové ty nadýchané šaty a evidentně byla dost sprostě nalitá.

Madonna: Dobře, vy ví­te, co ří­kám na opilce.

Carrie: Co? Aha, váš bývalý.

Madonna: Pšššt!

Carrie: Jo, je to opravdu velké tajemství­. Nikdo o tom neví­.

Madonna: Ok, zpátky k tomu co máme společné. Řekněte mi něco: Š***tala jste s Warrenem?

Carrie: Ne.

Madonna: Že ne?

Carrie: Jsem jedna z mála. Mohla jsem.

Madonna: Dobře, ale obě jsme s ní­m natočily film, takže jsme s ní­m obě mohly š***tat.

Carrie: Když mi bylo sedmnáct a pracovali jsme na Shampoo, nabí­dl mi, že mě zbaví­ břemene mého panenství­. Čtyřikrát. To byla velká nabí­dka. Odmí­tla jsem ji. Rozhodla jsem se pro skutečnost před vtipem.

Madonna: Další­, obě jsme teploušské baby.

Carrie: Já jsem spí­š teploušská děvka.

Madonna: Dále obě nesnáší­me muže, kteří­ strkají­ svůj rypák do naší­ práce.

Carrie: To si myslí­m.

Madonna: Neří­kám, že je to špatné. Je to dobré, když na to přijde. Což mě přivádí­ k další­ společné věci - naše práce bývá zpovědní­ až semi-autobiografická.

Carrie: Vaše ale až dosud tak autobiografická nebyla. Film S Madonnou v posteli je zas takový až pří­liš.

Madonna: Konečně jsem rozhodla, že je v pořádku. To je to nejzají­mavější­ téma k poví­dání­. Nemohla bych jí­t dál a předstí­rat, že je všechno v pohodě.

Carrie: Každý ří­ká: "Pište o té nejskutečnější­ věci, jakou znáte."

Madonna: Přesně. A další­ věc, co máme společnou a určitě ne v poslední­ řadě - mateřský komplex.

Carrie: A nejspí­š taky otcovský komplex.

Madonna: Z jiných důvodů.

Carrie: Dobře, neměla jste matku. Kolik vám bylo, když zemřela?

Madonna: Pět.

Carrie: A měla jste nevlastní­ matku?

Madonna: Jo, můj otec se znovu oženil, tři roky na to. Takže máme společných hodně věcí­. A obě máme stejného psychiatra.

Carrie: A ani váš humor není­ nepodobný tomu, co dělám já. To je šokují­cí­. Četla jsem rozhovory, kde ří­káte věci jako "podí­vej, jak má velkého ptáka!"

Madonna: Abych tak řekla vulgární­.

Carrie: Přijde mi to legrační­, protože někdy se zdá, jako že se k vám upí­ná pozornost celého světa, a někdy se zas chováte jako že ne. Je to jako byste nedostihla realitu. Jako byste žila v jiném světě.

Madonna: Není­ to nic, kvůli čemu bych si sedla a přemýšlela. Je to ví­ce podvědomé. Tak nějak spí­š přirozeně ří­kám věci, abych šokovala, ne abych za každou cenu urážela. Je to jako bych stáhla se stolu ubrus a každého tí­m odzbrojila.

Carrie: Uží­váte si být kontroverzní­. To vždy znamenalo mluvit o věcech, o kterých se nikdy nemluvilo. Nyní­ se zdá, že kontroverze je jen naředěná forma pornografie a obscese.

Madonna: Nechcete být ví­c konkrétní­?

Carrie: Vyjadřujete se hrubě. Jako ta žena, co ří­káte, že vás prstila, když jste byly spolužačky.

Madonna: Ale to se skutečně stalo!

Carrie: No dobře, ale ona to ve filmu popřela. Ale vy jste se o tom chtěla bavit. Co je to za holku?

Madonna: To je děvče, se kterým jsem vyrůstala, když jsem byla malá. Teď žije v Severní­ Karolí­ně, přestěhovala se tam s rodinou. Nedávno se jí­ narodila dcera a pojmenovala jí­ po mně. Mluvila jsem s ní­ a od té doby si pí­šeme. Podle mě se lidem stává v životě hodně obscénní­ch věcí­. A já je jen nevystří­hla ze svého filmu.

Carrie: Já si vlastně nemyslí­m, že je to obscénní­. Je to osobní­. Jazyk, kterým jste o tom zvyklá mluvit, je obscénní­.

Madonna: Ano, ale já dělala osobní­ film. Pro mě je to jako: "Kde udělám tu čáru? Měla bych tohle vystří­hnout? Pokud vystří­hnu tohle, tak proč pak nevystříhnu i tohle?..."

Carrie: Máte naprostou svobodu v tom, co můžete vystří­hnout a co ne?

Madonna: Nakonec má poslední­ slovo Alek (Keshishian), režisér, ale zatí­m jsme se vždycky shodli.

Carrie: A jak dlouho s vámi byl?

Madonna: Byl už u všech zkoušek, což pár měsí­ců trvalo. Nezačal ale točit, dokud jsme se nevydali na cestu. Dohromady s námi strávil asi sedm měsí­ců.

Carrie: Takže jste byla neustále sledována?

Madonna: Naprosto.

Carrie: Vy jste ale neustále pozorována i tak, takže šlo asi jen o umocnění­ zážitku.

Madonna: Jo. Aleka jsem ještě neznala tak dobře. Na začátku jsem z něj měla trošku strach a nechystala jsem se natočit až tak osobní­ sní­mek. Chtěla jsem zdokumentovat šou, protože jsem se domní­vala, že se jedná o skutečné divadelní­ představení­, a chtěla jsem z něj udělat film. Ale dokonce ještě před tí­m, než jsme vyrazili, začala jsem si ke svým taneční­kům vytvářet vztah. Tolik mě fascinovali, že jsem si řekla: "Ne, neudělám film o šou. Seru na šou. Udělám film o nás, o našem životě." Zdáli se mi tak veselí­ a inspirativní­.

Carrie: Proč inspirativní­? Protože tvrdě dřeli?

Madonna: Byli to opravdu dří­či, extrémně talentovaní­ a nejevili známky vyčerpání­. Do té doby nebyli na turné s nikým jiným a nikdy necestovali. Nebyli spojování­ s žádnou - nenávidí­m, že musí­m ří­ct to slovo - celebritou. Všechno pro ně bylo zcela nové.

Carrie: Mohla jste z jejich nevinnosti těžit.

Madonna: Určitě. A ukázat jim různé věci a být jim matkou. Starat se o ně. Smýt ze sebe pocit viny, že mám tolik peněz, když je vemu na nákupy do Channelu a koupí­m jim vše, po čem jejich srdí­čka zatoužila.

Carrie: To má něco do činění­ s vaší­ vinou?

Madonna: Na chví­li se tak cí­tí­m lépe.

Carrie: Vždycky jsem cí­tila, že na tom mí­t hodně práce, je hezké, že si připadáte žádaná a nepostradatelná pro dění­ kolem. Zaměstnává vás vaše práce?

Madonna: Jo, myslí­m že jo. Musí­, protože jinak bych s ní­ skončila. Nesedí­m a nečekám, až mi někdo nějakou práci dá. Musela jsem to takhle udělat, abych si byla jistá, že mám stálé zaměstnání­. Popravdě si nemyslí­m, že bych mohla jen tak prostě oznámit Hollywoodu "okay, teď chci být herečkou" a pak čekala, až mi dají­ role. Ani bych nemohla být pořád jenom nahrávají­cí­ umělkyní­ produkují­cí­ jednu desku každý rok. Musí­m si stále hledat něco, co bych mohla dělat.

Carrie: Jako produkci filmů? Jak to děláte? Vybí­ráte si knihy nebo čekáte na spisovatele až sesmolí­ myšlenku?

Madonna: Skoro nikdo to není­ tak, že by za mnou lidé chodili s nápady. Jeden film, co chci dělat vypráví­ pří­běh o Fridě Kahlové, která mě zaujala, protože miluju její­ obrazy. Začala jsem její­ umění­ sbí­rat a najednou Fridu každý miluje.

Carrie: Je jednou z těch mrtvých lidí­, které zbožřˆujete?

Madonna: Určitě. Ale nikdy jsem se nejmenovala Frida. Teď je slyšet o milionu lidí­, co dělají­ na projektech o Fridě, ale seru na to.

Carrie: Nebyla považována za všeobecně neatraktivní­?

Madonna: To si nemyslí­m.

Carrie: Vlastně s ní­ mám jeden odznáček, kde vypadá jako vy.

Madonna: V autoportrétech si pří­liš zveličovala ochlupení­ na obličeji. Ve skutečnosti neměla srostlé obočí­, jen si je tak namalovala. A měla pár tmavých chloupků nad horní­m rtem, protože byla z Latinské Ameriky. Ale ve svých obrazech je zdůrazňovala, což ji dělalo zmužnělou a tvrdou. V pozdější­ch letech měla zdravotní­ problémy. Začala brát nějaké léky, něco jako steroidy, a její­ ochlupení­ na obličeji houstlo. Měla vousy, že se musela prakticky holit.

Carrie: Jak se holí­ prakticky?

Madonna: Vy ví­te, co chci ří­ct. A právě jsem začala odhalovat životní­ pří­běh Marthy Grahamové.

Carrie: Pracujete na hodně ženách.

Madonna: Nemohla bych se zají­mat o muže.

Carrie: Jako producentka byste mohla.

Madonna: To je pravda, ale věci, které mě neberou, mě nezají­mají­. Až něco z toho přijde, budu už pří­liš stará, tak to budu jenom reží­rovat.

Carrie: Chcete reží­rovat?

Madonna: Určitě. Potom co jsem natočila tenhle dokument a prošla si výrobu filmu krok po kroku. Určitě.

Carrie: Taky bych to časem zkusila. Na vrcholu bych chtěla šéfovat skupině mužů. Jak jste vysoká?

Madonna: 5' 4.5".

Carrie: Já 5' 1,5" a moc mi na tom záleží­. Tedy kromě toho, když se skloní­m, což je opravdu přitažlivé. Mám takový matronní­ hrb - to mám ze čtení­, když jsem byla dí­tě. Z nějakého důvodu si nezvedám kní­žku nahoru, ale naopak sklání­m hlavu dolů. Čtu jako kůň s pytlem na žrádlo.

Madonna: Malí­ lidé se musejí­ ví­c snažit.

Carrie: Vynahrazuji si to jinak. Jak vy si to vynahrazujete? Vy jste si nemyslela, že jste přitažlivá?

Madonna: Jako malá rozhodně ne.

Carrie: Tak kdy?

Madonna: Kdy jsem si začala myslet, že jsem přitažlivá? Když jsem to začala slýchávat od svého učitele baletu, asi v šestnácti.

Carrie: Ale do té doby jste se utvrzovala v domnění­, že jste odpudivá.

Madonna: Připadala jsem si jako obluda z pekla.

Carrie: Takže jste určitě podle toho se sebou také jednala.

Madonna: Jako se zrůdou z pekla?

Carrie: Ne, právě naopak. Pamatuju si, že když jsme spolu byly na severu u Rona Silvera, měla jsem dojem, že jste se vlnila jak v dokumentu. Vypadala jste, jako byste se pohybovala v nějaká teplé husté kapalině. Velmi pomalu a...

Madonna: Možná proto, že jsem byla opilá.

Carrie: Vy jste byla opilá? To se pak opí­jí­te opravdu elegantní­m způsobem.

Madonna: Byla jsem úplně mimo.

Carrie: Kdo nebyl? Promiřˆte.

Madonna: Ron byl taky bez sebe.

Carrie: Jak křičel na matku.

Madonna: Ani nejsem židovka. Bylo to celé velice podivné. Takže když jsem se chovala, jako bych byla v teplé kapalině, bylo to proto, že jsem se tak opravdu cí­tila.

Carrie: To byl jen můj dojem. Často pozoruju lidi a ří­kám si, že jsou mnohem ví­c smí­ření­ s tí­m, jak vypadají­, než já.

Madonna: Vypadala jsem, jako že jsem se sebou smí­řená?

Carrie: Vždy vypadáte, že jste se sebou spokojená. Mám z vás dojem, že si drží­te dostatečný odstup. Vždy se mi zdálo, že jste ke mě strohá, ne nezdvořilá, ale blí­ží­ se to k tomu. Nemáte vlí­dnou povahu.

Madonna: K vám?

Carrie: S časem se to zlepšuje, ale vždycky jste byla taková jako "čáu, Carrie".

Madonna: Já ví­m. Pravděpodobně jste mě zastrašila.

Carrie: Pokud ano, pak to vypadá, že vy jste pracovala na tom, jak zastrašit mě nebo mě odstranit ze scény.

Madonna: To dělám všem lidem, ze kterých mám strach.

Carrie: Ve vašem dokumentu vystupujete spí­š jako holčička, ale vždycky jsem vás vní­mala spí­še jako, já neví­m, jako komando. Nikdy jsem nechápala, že máte potřebu útočit, přestože tu bitvu nebo dokonce válku ve vaší­ mysli určitě vyhráváte.

Madonna: Dobře, to všechno je součástí­ mého dobývání­ světa - ovládnout svou osamělost.

Carrie: Ale z filmu jsem nabyla dojem, že jste ví­ce dí­věí­.

Madonna: Jo, protože tam jsou lidé, kterým opravdu věří­m a se kterými tráví­m hodně času, takže pro mě bylo velice jednoduché se tak chovat.

Carrie: Viděla jsem vás s nimi, když jsem šla do zákulisí­, poté co jsem vás viděla s Penny Marshallovou. Stáli jsme tam, kde stávají­ malí­ lidé - skoro v koutě.

Madonna: To je na vás v mém životě to vtipné, Carrie. Ví­dám vás na hodně mí­stech a znáte hodně lidí­, které já znám, ale z nějakých neznámých důvodů mám dojem, že vás vidí­m vždycky, když vás nejméně čekám. Jinými slovy, nikdo mi nikdy neřekne, že přijdete nebo že vás přivede. Takže kdybych věděla, připravila bych se.

Carrie: Ta myšlenka připravit se na mě, se mi zamlouvá. Jako koupit kuchařku nebo tak něco.

Madonna: Přesně. Vždycky vás jen zahlédnu a jdu a řeknu si jen: "í“." Vždy se zdáte být, bych tak řekla...

Carrie: Nablí­zku.

Madonna: I když jste na kraji, máte velmi rozkazovačnou povahu. Možná ve vás vidí­m něco svého a nemůžu se s tí­m srovnat.

Carrie: Teď se vás ohromě dotknu. Mé motto je, že pří­liš mnoho vesnických buranů vesnici zničí­. Takže když jste v té mí­stnosti, je to vaše vesnice a vy jste ten idiot. Určitě bych si sedla dozadu, když ří­dí­te. Vy jste přesně to, čemu ří­kám zaostřovač. Vy byste byla hvězda v každém životě.

Madonna: Myslí­te to tak, že cokoliv se rozhodnu dělat.

Carrie: Ale vy jste si nemohla vybrat něco jiného než děláte, nebo ano? Chtěla jste někdy dělat něco jiného?

Madonna: Ne.

Carrie: Jako když John Lennon řekl jednou Paulovi, že se chtěl stát kadeřní­kem.

Madonna: Dobře, chtěla jsem se stát jeptiškou. Spatřovala jsem v nich hvězdy.

Carrie: Jak vy byste mohla být jeptiškou? S vaší­m pří­stupem. Sestra Mary Blowjob.

Madonna: Sestra Mary Fellatio. Když jsem vyrůstala, chodila jsem do katolické školy a ty jeptišky, to pro mě byly superbytosti, krásné a fantastické. Měla jsem k tomu stejně blí­zko jako dostat se k celebritám. Připadaly mi opravdu elegantní­. Nosily ta dlouhá roucha a vypadaly, jako by jen klouzaly po podlaze, a každý ří­kal, že jsou provdané za Ježí­še. Myslela jsem si, že jsou to nadpřirozené bytosti z pohádky.

Carrie: Takže jste vyrůstala a věřila v Boha.

Madonna: Stále věří­m v Boha.

Carrie: Chodí­te do kostela?

Madonna: Nerada se setkávám s Bohem na nějakém konkrétní­m mí­stě. Mám ho ráda všude.

Carrie: Tady s námi.

Madonna: Jako součást mého vzduchu.

Carrie: Jo, ta myšlenka se mi lí­bí­. Mám ale vážnější­ pochybnosti.

Madonna: Pravděpodobně jste nevyrůstala s oddaně pobožným rodičem. To vás o to připravilo.

Carrie: Takže váš otec je oddaně věří­cí­?

Madonna: Rozhodně.

Carrie: Stále chodí­ do kostela?

Madonna: Každou neděli.

Carrie: Takže rebelství­ proti cí­rkvi je pro vás pravděpodobně něčí­m velkým. Na to musí­m ještě přijí­t.

Madonna: Rebelství­ vůči cí­rkvi a rebelství­ vůči zákonu vymyšlenému mým otcem, který byl cí­rkví­ naří­zen, bych řekla.

Carrie: Věří­te v posmrtný život?

Madonna: Ach, já věří­m ve všecko. To je, co vás křesťanství­ učí­.

Carrie: Takže chodí­te ke zpovědi? U toho bych chtěla být.

Madonna: Neví­m, ale chodila jsem.

Carrie: Vy nechodí­te dokonce ani ke svému psychiatrovi.

Madonna: Ale kdyby vás to zají­malo, když jsem chodila ke zpovědi, nikdy jsem faráři neřekla, v čem jsem si skutečně myslela, že jsem chybovala. Raději jsem si vymyslela jiné, menší­ prohřešky. Myslí­m si, heleďte, že když jsem spáchala něco špatného, že si s Bohem zavoláme v soukromí­ mého pokoje.

Carrie: Stále věří­te, že si můžete s Bohem soukromě volat? "Haló, Bože, tady Madonna." Ne, žádná Madonna, prostě jen: "Bože, to jsem já!"

Madonna: Teď už zná můj hlas. Mám za to, že se stále modlí­m.

Carrie: Modlí­te se opravdu před koncertem, jak je vidět ve filmu? To mě ohromilo. Můj bratr je znovuzrozený katolí­k, nicméně

jsme se kvůli tomu pohádali. Vždy jsem mu tak nějak záviděla jeho schopnost vyvrátit pochybnosti.

Madonna: Není­ to tak, že bych já se zbavovala pochybností­, ale když je něco opravdu špatné a já se dostatečně pomodlí­m, zlepší­ se to.

Carrie: Já věří­m v Boha v prudkém ví­ru vzduchu.

Madonna: Bůh tu je vždy, když je něco hodně špatné. Snaží­m si připomí­nat - ví­m, že to zní­ kýčovitě - že mám být vděčná za vše dobré, stále na Boha myslet.

Carrie: I při opakované masturbaci na jevišti?

Madonna: No dobře, teď křesťanství­ nepraktikuji. Katolická cí­rkev se na sex mračí­.

Carrie: Sex je v pořádku, jde-li o plození­.

Madonna: Ale jenom pro plození­ a ne pro potěšení­.

Carrie: Muži musejí­ dosáhnout orgasmu, aby se mohli rozmnožovat, zatí­mco my rozhodně ne.

Madonna: Správně, to je další­ věc - katolictví­ je extrémně sexistické.

Carrie: Dí­ky Bohu.

Madonna: Za co?

Carrie: že nemusí­me mí­t kvůli zplození­ orgasmus.

Madonna: Jo, sní­má to z nás zátěž.

Carrie: Kdo vám řekl o sexu? Váš otec?

Madonna: Kdo mi o tom řekl? Moje nevlastní­ matka mi to řekla a vzpomí­nám si, že mě vyděsila. Bylo mi deset a zrovna jsem to dostala. Jako by si řekli: "Ok, asi bychom jí­ teď o tom měli něco ří­ct." Vzpomí­nám si, že moje macecha byla v kuchyni a já zrovna myla nádobí­. Pokaždé, když vyslovila slovo penis, pustila jsem vodu mnohem větší­m proudem, aby přehlušila, co ří­ká. To, co mi vyprávěla, mi přišlo opravdu hrozné, absolutně pří­šerné. A to slovo jsem nesnášela. Všechno jsem to nesnášela.

Carrie: Měla jste mnoho bratrů, takže jste určitě musela vidět ty jejich.

Madonna: To jsem tedy viděla a zdály se mi opravdu nechutné.

Carrie: Já viděla penis svého nevlastní­ho otce a ten vypadal opravdu děsivě - zezadu.

Madonna: Já svého otce nahého nikdy neviděla. Dost jsem o tom uvažovala.

Carrie: Takže co vám vaše nevlastní­ matka vlastně řekla?

Madonna: Nepamatuji si přesná slova, jen že muž má penis a žena vagí­nu.

Carrie: A slovo vagí­na vám tak nevadilo?

Madonna: Ne, protože jednu mám, takže se s ní­ můžu ztotožnit. S ptákem se těžko ztotožní­m teď, natož někdy předtí­m.

Carrie: Chtěla byste ho mí­t? Čas od času.

Madonna: Jo, chtěla bych vědět, jaké to je do někoho vstoupit a zas jí­t ven.

Carrie: (Začne se smát.)

Madonna: Ale jako pří­věšek mi stačí­ moje dvě řˆadra. Když skáču nahoru a dolů nebo tancuji nebo běhám nebo cokoliv, jsou tam.

Neumí­m si představit ještě třetí­ věc, jak visí­ z mého těla. To je děsivé.

Carrie: Chtěla bych se probudit s erekcí­, i kdyby se to právě nehodilo.

Madonna: Jo, chtěla bych poznat takové věci. Opravdu by se mi lí­bilo čůrání­ vestoje.

Carrie: To se dá zaří­dit tak, že pojedete do Afriky. Když se vám opravdu chce, zajdete do křoví­. Myslí­te si, že se připlazí­ had a kousne vás - v lepší­m pří­padě do prdele.

Madonna: Dělá ženy ještě ví­ce zranitelnými. Ta extra dí­ra.

Carrie: Ale muži jsou také zranitelní­, protože jejich genitálie visí­ ven z těla a dají­ se uří­znout. Nám se nedá nic uří­znout.

Madonna: Jo, ale naše mají­ velký otvor, kterým se může vplí­žit hmyz.

Carrie: Máte takovou zkušenost?

Madonna: Né, dí­ky Bohu. Ale myslí­m, že jsem se toho obávala, když jsem byla malá. Kdykoliv jsem byla v lese, sedala jsem si na ruce, abych se ujistila, že žádný brouk nepronikne do mých kalhotek a nebude šplhat po mém rozkroku.

Carrie: To by museli být pěkně malí­ brouci, myslí­m, záleželo by na druhu prádla, co jste nosila. Jako věří­cí­ jste asi nenosila krajku. Dovedu si představit, že jste se donedávna asi nedostala ke zdobivému prádélku.

Madonna: Dokud jsem neměla pení­ze.

Carrie: Jak dlouho máte pení­ze? Osm let? Odvodí­m si to podle toho, že když jste začí­nala být známá, já byla na protidrogovém na léčení­. Dávali tam vaše videa. Drogově závislí­ chtěli sledovat jen Star Trek, MTV nebo The Twilight Zone. Byla jste součástí­ mé léčby - tančila jste a kroutila se na zemi.

Madonna: V krajkovém spodní­m prádle.

Carrie: Když už jsme na to narazily, jaký je teď váš osobní­ život? S tí­m chlapem už nejste.

Madonna: Jsem ve stavu opuštění­. Přistihla jsem sebe sama, jak se každý večer, než jdu spát, zpí­vám "Mister Sandman".

Carrie: Tak chcete, abych vás seznámila s nějakými lidmi?

Madonna: Skvělé.

Carrie: Je něco konkrétní­ho, co hledáte?

Madonna: Inteligence by nebyla k zahození­.

Carrie: Jak stárnete, výběr se zužuje, ale lidi určitě ne.

Madonna: Brala bych i lehce silnější­ho muže, kdyby byl chytrý.

Carrie: Mohla byste to z něj vycvičit.

Madonna: Jasně, můžu mu vymyslet tréninkový plán. Ale co uděláte s něčí­m mozkem? Kostky jsou vrženy.

Carrie: Neposlala byste ho na Univerzitu pro milence?

Madonna: Ach, Bože, tohle mě už unavuje. Čekám na perfektní­ho muže.

Carrie: To bude těžké. Já si vždycky myslela, že chci spí­š vytvořit spojenectví­ než mí­t vztah - nají­t někoho, koho budu mí­t ráda jako protipól. Ale jako protějšek na válčení­ i jako protějšek na soužití­. Tohle je moje nová teorie.

Madonna: Já jsem protějšky našla a pracovala jsem s nimi.

Carrie: To mě málem zabilo.

Madonna: Nenašla jsem k sobě vhodný doplněk.

Carrie: Bývala bych si myslela, že váš poslední­ pří­tel (Tony Ward) vás doplňoval.

Madonna: On mě skutečně doplňoval, ale trvám na tom, aby nikdo, kdo mě doplřˆuje, neztratil svou vlastní­ identitu. Vrhněme se už na věc, kterou si muži velice vychutnávají­.

Carrie: Pojčme k té nejúčinnější­ věci. Nejrychlejší­ cesta k jeho srdci nevede přes žaludek, ale přes orální­ sex.

Madonna: Nerada kouří­m.

Carrie: Co děláte ráda?

Madonna: Jsem radši, když někdo lí­zá mě.

Carrie: Jak dlouho?

Madonna: Den a půl. (Směje se.)

Carrie: Tak proč nechodí­te se ženami? Odpoví­m si sama.

Madonna: Protože když mě někdo dolí­že, okamžitě chci, aby to do mě strčil.

Carrie: Moje odpověď je, že se to nevyplatí­.

Madonna: Ačkoliv si myslí­m, že žena si může připnout dildo.

Carrie: Ve skutečnosti ne. Nedokážu si představit pohled na někoho, kdo si připevnil dildo, a stále si myslet, že je to ještě člověk. Úroveň vážnosti je v takovém pří­padě nebezpečně ní­zko.

Madonna: Nikdy jsem v sobě žádné neměla, ale pro zasmání­ jsem jednou požádala kamarádku, ať si ho nasadí­. Mohla jsem se potrhat smí­chy, takže si nedovedu představit, jak to někdo použí­vá s vážnou tváří­.

Carrie: To si můžete dí­ky své moci dovolit - trvat na tom, aby si někdo připevnil dildo.

Madonna: Udělala to ráda.

Carrie: Bych řekla. Dobrý vtip, krutá realita. Mike Nichols jednou řekl, že ve vztahu musí­ být jedna květina a jeden zahradní­k a v tom byl s vámi a Seanem ten problém. Dvě květiny, žádný zahradní­k, žádná výživa. Kdo se o ten vztah postará?

Madonna: To je přesně ono. Kdo se o věci postará? "Oba dva potřebujeme manželku," ří­kal vždycky Sean. A čekalo se od nás obou, že budeme ty dobré manželky.

Carrie: Dva živitelé rodiny. Když vyděláváte tolik jako vy, vaše partnerské schopnosti se snižují­ a bude stále horší­ nají­t

vztah. Budete si muset rozmyslet hodně kompromisů. Většina mužů je nedělá.

Madonna: Budu muset přijí­t na to, co hezkého nabí­dnu chlapovi, který se smí­ří­ se skutečností­, že nebudu vařit.

Carrie: Co umí­te dobře? Zoufale chci takové věci slyšet. Jste velice přitažlivá.

Madonna: Z toho nic dobrého nevzchází­.

Carrie: No, pro kluky ano.

Madonna: Pro nikoho nebudu finanění­ zátěž. (Směje se.) Myslí­m, že mám hrůzu nahánějí­cí­ smysl pro humor.

Carrie: Umí­te vtipkovat o věcech, které jim nedocházejí­.

Madonna: Přesně. Taky dobře lí­bám. Ví­m to.

Carrie: Jak to ví­te?

Madonna: Protože to každý ří­ká. Neří­kají­ mi, že dobře kouří­m, věřte mi, protože to nedělám.

Carrie: Nikdy?

Madonna: Řeknou mi, že jsem klobásová děvka. Kdo by chtěl dusit? Takový je výsledek. Bojuji s tí­m, že je to od mužů pro ženy ponižují­cí­. Ženy nemůžou chlapa udusit.

Carrie: O tom by se někdo hádal.

Madonna: Jo, ale nestrkají­ jim nic hluboko do krku a nejezdí­ jim tí­m kolem mandlí­.

Carrie: Takže umí­te dobře lí­bat, máte dobrý smysl pro humor, nejste finanění­ zátěž. Myslí­m, že toho musí­me nají­t ví­c.

Madonna: Dobře, unesu svoje vlastní­ kufry.

Carrie: Jste opora nebo pečovatelka?

Madonna: Umí­m být... (Směje se.) Svádí­ mě to k tomu, abych řekla, že to není­ moje povaha, ale na druhou stranu ví­m, že vychovávám.

Carrie: Nezapomenete se ho zeptat, jaký měl den?

Madonna: Dělám to, protože...

Carrie: Protože se bojí­te to neudělat?

Madonna: Přesně. Jsem v tom čí­m dál tí­m lepší­. Nevyhnutelně, i když mě to, co dělali, nezají­má.

Carrie: Ale ví­te, co jsem slyšela, že je nezájem? Skryté nepřátelství­.

Madonna: To je dobré.

Carrie: Chcete mí­t děti?

Madonna: Jasně.

Carrie: Kdy?

Madonna: Hned jakmile najdu pana Pravého. Né, jakmile dokončí­m ještě jeden projekt.

Carrie: Nemyslí­m si ale, že by existoval nějaký pan Pravý.

Madonna: Dobře, žádný pan Pravý není­.

Carrie: Myslí­m, že tu myšlenku musí­me pozměnit.

Madonna: Očekávání­, přesně.

Carrie: Obzvláště jste-li takový pracant. Odpusťte mi to, ale většina mužů - to mi řekl psychiatr - si nezačne s osobou s vaší­m postavení­m. Nemluvil konkrétně o vás, ale o lidech s ohromnou kariérou.

Madonna: Tí­m jsem si jistá. Proto po mně jede tolik mladých kluků. Pro mě jsou buď jen staří­ nebo mladí­. Starší­ muži již úspěchu dosáhli. Vědí­ zpravidla, kdo jsou, a mají­, doufám, pení­ze, takže s vámi nebudou soutěžit. Mají­ své mí­sto a žijí­ ve stí­nu. A pak jsou mladí­, od kterých se nic neočekává.

Carrie: Pak je také strašné, že když jdete na rande po třicí­tce, že každý má za sebou už nějaký ten špatný vztah, takže žijete v návalech hrůzy. Musí­te se postavit těm strašákům, co jsou kolem. Mladí­ kluci toho nemají­ tolik za sebou, takže můžete poznamenat jejich čistou duši. Můžete být jejich první­ špatná zkušenost.

Madonna: Což obvykle jsem.

Carrie: Můžete je uvést do světa nefungují­cí­ch vztahů.

Madonna: Můžu odejí­t a ří­ct si: "Dobře, tohle z něj udělá muže."

Carrie: To je dobré, měli by za sebou svojí­ zkušenost s Madonnou. Na tomhle jsem u chození­ ztroskotala, když mi bylo dvacet. Nechtěla jsem dát nikomu pří­ležitost, aby mohl ří­kat, že ojel princeznu Leiu.

Madonna: Položil princeznu Leiu.

Carrie: Myslí­m, že byste měla zkusit inzerát v nějakých hodně, hodně prestižní­ch novinách.

Madonna: Jako kterých? Třeba Wall Street Journalu?

Carrie: Tak jak se chcete seznámit s muži? Chodí­te do barů?

Madonna: Ne.

Carrie: Blbé na tom být celebritou je, že chlapi toho o vás už spoustu vědí­, což musí­te buď popří­t nebo změnit.

Madonna: Vždycky můžete ří­ct: "Nemůžete věřit všemu, co si kde přečtete."

Carrie: "Já jsem ve skutečnosti velmi sladká, to kouření­ jsem předváděla ve filmu jen proto, že jsem byla vystresovaná. Tak se to ve skutečnosti nemá dělat, tak to dělám jenom já."

Madonna: Myslí­m, že je to zvláštní­. Je těžké dát si s někým schůzku, když jste celebrita, protože nemůžete nikam přijí­t

nepoznaná a jen tak se představit. Každý vás už zná. Tohle je dobrý metr: Dokážete-li se podí­vat na můj dokument, aniž by vás

úplně odradil - neodradil, ale šokoval. To si rozmyslí­.

Carrie: To si myslí­m, že ráda děláte. Ráda si testujete své vlastnosti tak, že je přehání­te.

Madonna: Tak to je. Přesně. Přišla jste na to.

Carrie: Chtěla jsem se vás zeptat, jestli se budete odhalovat v každém vašem další­m videoklipu. Jestli třeba můžeme čekat, že z vás nějaký taneční­k vytáhne zuby tampon. Ale nechci vám dávat žádné náměty.

Madonna: Nemám ráda krev, takže tohle neuvidí­te.

Carrie: Mohlo by to být mimo vaše dny, během ovulace.

Madonna: Tak na to jsem nepomyslela. Ale nemyslí­m, že bych to udělala, protože si nedovedu představit, že by nějaký z mých taneční­ků chtěl přiblí­žit mé čičince.

Carrie: Ale k poprsí­ se, myslí­m, přibližují­ rádi.

Madonna: To mají­ ještě od maminky.

Carrie: Byla jste vyfotografována, jak se lí­báte se ženami? Lí­bají­ stejně jako muži?

Madonna: Někdy dokonce lépe. Lí­bala jsem i s holkami, které lí­baly naprosto pří­šerně. A se ženami jsem se jenom lí­bala.

Carrie: A to prstění­.

Madonna: Okay, okay.

Carrie: A to je ono.

Madonna: Nechte mě to vysvětlit: Určitě jsem měla sny o sexu se ženami, ale nejsem lesbička.

Carrie: Nikdy jste nebrala drogy?

Madonna: Ne tak docela.

Carrie: Zdá se, že se kontrolujete. Já bych si kontrolu ráda zí­skala zpátky.

Madonna: Poté co jste ji ztratila? Ne, nikdy jsem se jich nezřekla. Prošla jsem si velice krátkým období­m, kdy jsem bez váhání­ několik drog vyzkoušela.

Carrie: LSD?

Madonna: To jsem si ale neužila. Vychutnala jsem si extázi.

Carrie: Extázi se někdy ří­ká St.Joseph's baby acid.

Madonna: Lí­bilo se mi na tom to, že to otupilo mojí­ ostrost. Normálně jsem dost podezí­ravá osoba, ale znenadání­ jsem nikoho nevní­mala jako nepří­tele. Byla jsem na lidi opravdu milá.

Carrie: Takže až pří­ště budu chtí­t, abyste ke mě byla milá, nasypu vám extázi do pití­.

Madonna: Párkrát to bylo pří­jemné, ale potom jsem se cí­tila naprosto mizerně. Vůbec jsem nemohla vylézt z postele. Takže to za to nestálo. Dobrý vtip, krutá realita.

Carrie: Zní­ to jako dobrý vtip, ale ty následky - o kterých jsem si vždycky myslela, že za to stály.

Madonna: Nikdy jsem si opravdu nevychutnala koks, protože jsem pak byla ještě větší­ uzlí­ček nervů než ve skutečnosti.

Carrie: Tak když jste tak nervní­, proč jste nebrala léky na tišení­ bolesti?

Madonna: Nebyly dostupné. Neznala jsem nikoho, kdo by je uží­val. Zkoušela jsem drogy proto, že jsem měla pení­ze, a lidé, co jsem znala se zají­mali jen o ty lepší­. Každý chtěl jen koks a crystal meth - látku, co po ní­ žvýkáte na půl huby. Pokud jsem něco potřebovala, tak to bylo něco na uklidnění­, a to se zdálo, že nikdo nemá.

Carrie: Pak jste šťastný člověk. Nejste závislá, jenom máte nutkání­.

Madonna: Určitě mám nutkání­, ale nutí­m se zůstat pod kontrolou.

Carrie: Já jsem závislá z donucení­, závislá bych byla bez ohledu na to na čem. Skvělá myšlenka léků na bolest je, že se po nich máte cí­tit lépe. Takže pokud se ještě necí­tí­te blbě, je to skvělé. Ale pokud ano, tak je to stále to lepší­.

Madonna: Já když jsem se cí­tila špatně, tak jsem se nesnažila, aby mi bylo lépe, ale týrala jsem se jiným způsobem.

Carrie: To je křesťanství­. To je ten váš mateřský komplex?

Madonna: Matku nemám, takže hledám někoho jiného, kdo ucpe tu dí­ru - to není­ dvojsmysl.

Carrie: Takže hledáte někoho, kdo by vám byl matkou?

Madonna: Jo. Je pryč a já jsem svou potřebu obrátila vůči světu a řekla si: "Okay, nemám matku, která by mě milovala, takže přinutí­m celý svět, aby mě miloval."

Carrie: Teď jste si ale zí­skala pozornost a také jistou dávku respektu.

Madonna: Ale to nestačí­.

Carrie: Ne? Dobře, tak co by vám stačilo? David Mamet zí­skal Pulitzerovu cenu a také si stále nepřipadá jako opravdový spisovatel. Chci ří­ct, že neznám nikoho na žádné úrovni, kdo by křičel radostí­: "íáá!"

Madonna: To je dobré vědět. Zají­malo by mě, jestli jsou ti lidé šťastní­ z toho, čeho dosáhli. Neznám nikoho, kdo by z toho měl radost.

Carrie: Asi ne každý v této branži...

Madonna: Která je plná nešťastných lidí­.

Carrie: A dětí­ alkoholiků. Tenhle problém vy nemáte.

Madonna: Alkoholismus se ale v naší­ rodině vyskytl. Můj otec sice nebyl alkoholik, ale jeho rodiče ano. A někdo z rodiny mé matky taky pije.

Carrie: Je dobře, že jste si toho vědomá, protože pak se to dá lépe zvládnout.

Madonna: Určitě. Někdo by si mohl myslet, že chování­ mého otce bylo chování­ alkoholika.

Carrie: Mohlo být, když je jeho dí­tětem. Děti alkoholiků nevykazují­ známky alkoholismu, jen toho chování­. Dával vám váš otec nějaké rady?

Madonna: Ne.

Carrie: Nikdy? Určitě ano. Když se někomu postaví­te...

Madonna: Můj otec mi nedával rady, jen rozkazy.

Carrie: To je také rada.

Madonna: "Udělej tohle nebo..."

Carrie: Co myslel tí­m "nebo"?

Madonna: Vždycky mě nějak uzemnil nebo jsem musela jí­t dělat domácí­ práce nebo jsem musela na léto zůstat doma.

Carrie: ř˝ádné tělesné tresty?

Madonna: Můj otec mě nikdy neuhodil. Má macecha mě hodně fackovala, až mi jednou tekla krev z nosu. Byla jsem z toho ohromená, protože krev mi tekla všude po šatech, které mi ušila na Velikonoce. Nenáviděla jsem je a nechtěla jsem si je vzí­t do kostela.

Carrie: Kolik vám bylo let?

Madonna: Asi dvanáct. Byli jsme velká rodina a moje nevlastní­ matka se snažila organizovat velké akce. Takže často chodila do Kmartu a kupovala velké balí­ky látek ve slevě. ř ila mně a mým třem sestrám všem podle šablon úplně stejné šaty jako z McCallu. To jsem odmí­tala - vypadat jako mé sestry. Chtěla jsem mí­t svou vlastní­ osobnost.

Carrie: To se vám povedlo.

Madonna: Ví­m, ví­m. Beztak nám šila ty hnusné zelené krajkové šaty.

Carrie: Musely vypadat pěkně, když byly od krve.

Madonna: Stalo se to tak, že jsme nastupovali do auta a vyráželi do kostela a já byla tak znechucená, že musí­m mí­t na sobě ty zelené šaty s bí­lými proužky. Měla jsem bí­lé podkolenky a bí­lé boty. Připadala jsem si pří­šerně. Sedla jsem si dopředu vedle ní­. Auto bylo bratry a sestrami přeplněné k prasknutí­. Mumlala jsem něco o tom, jak strašné ty šaty, co mám na sobě, jsou, a moje nevlastní­ matka udělala jenom "plesk". Když jsem byla malá často mi tekla krev z nosu a došlo k tomu velmi snadno. Ačkoliv jsem trpěla, nemohla jsem být ví­c nadšená. Nejenom že jsem nemusela mí­t ty šaty, ale dokonce jsem nemusela ani jet do kostela. Můj nos nepřestával krvácet, takže všichni odjeli a já zůstala doma.

Carrie: Takže jste měla být hodná holčička. Měla jste být panna, dokud se nevdáte?

Madonna: Ano, macecha mi řekla, že dokud se nevdám, nebudu nosit tampony. Dovedete si to představit? Tak proč by mě moje kamarádka Moira učila nosit tampony? Ří­kám vám, strčila jsem ho tam nakřivo a chodila jsem celý den jako ochromená. Skří­pnul mi nějaký nerv nebo co.

Carrie: Takže vy jste protestovala tak, že jste si ho tam stejně strčila.

Madonna: Ano, ale chtěla jsem si jí­t zaplavat. Bylo to v létě a kdo si může dovolit jí­t zaplavat s Kotexem?

Carrie: Někdo asi ano.

Madonna: Možná Mormoni nebo tak někdo. Ne, prostě se nejde plavat, stejně tak jako se neš***tá, když jste katolička a nechcete otěhotnět. Taková jsou prostě ta blbá pravidla.

Carrie: Můj oblí­bený polský vtip je, jak jedou Poláci s padesáti dolary do New Yorku a mají­ vypátrat, co se s nimi dá dělat. Jeden z nich jde ven a pak se vrátí­ s kartonem Tampaxu. Ostatní­ se ho ptají­: "Co to je?" On ří­ká: "Podí­vejte, s tí­mhle můžeme jí­t plavat, jezdit na koni a nebo skákat s padákem."

Madonna: To je pěkné.

Carrie: Kdy jste přišla o panenství­?

Madonna: Když mi bylo čtrnáct.

Carrie: Když jste se začala vzpouzet.

Madonna: Hned na to.

Carrie: Věděli o tom?

Madonna: Né, ach né.

Carrie: A kdy to tedy zjistili?

Madonna: Nezjistili to.

Carrie: Dozvědí­ se o tom z tohoto článku.

Madonna: S otcem jsme o sexu nikdy nemluvili. Mí­ rodiče byli čistí­, dokud se nevzali. Moje matka byla také velmi pobožná. Myslí­m, že mému otci asi došlo, že jsem měla sex, když jsem si vzala Seana. Do té doby asi ne. Domů jsem nikdy žádné kluky nevodila, protože rodiče žili v Michiganu a já v té době v New Yorku.

Carrie: Kdy jste se odstěhovala z domova?

Madonna: Když mi bylo sedmnáct. Ale já si nikdy nepřivedla nikoho domů. Tedy jednou vlastně Jellybeana, ale museli jsme spát každý v jiném pokoji.

Carrie: Snažili jste se tajně připlí­žit?

Madonna: Ne, protože mezi námi byla otcova ložnice.

Carrie: Ve filmu S Madonnou v posteli, když váš otec přišel na koncert, to bylo úplně poprvé, kdy vás viděl simulovat sebeuspokojování­ a vůbec ve všem tak pří­močarou?

Madonna: Neví­m, zda viděl všechno, co jsem dělala předtí­m. Jsem si ale jistá, že když se objevily moje nahé obrázky v Playboyi a album Like A Virgin, hodně to jí­m otřáslo.

Carrie: Ří­kal něco?

Madonna: Ne.

Carrie: To je dobré, myslí­m.

Madonna: Tí­m si nejsem jistá. Nemám v tom jasno. Když přijedu domů, otec nikdy vůbec neocení­, že jsem slavná nebo hvězda nebo celebrita nebo že jsem něčeho dosáhla. Vůbec o tom nemluví­, takže můžu zapadnout a nepociťuji výsměch od bratrů a sester. Neví­m ale, jestli jsem takhle spokojená.

Carrie: Musí­ to být komplikované, když jdete na večeři.

Madonna: Nikdy nechodí­me na večeři, když jsem doma.

Carrie: Takže nechcete, aby musel otec čelit vaší­ slávě.

Madonna: Ne. Skutečně bych chtěla, aby o tom mluvil, ale nikdy to nedělá. Možná jen chci, aby si to uvědomil, a já bych konečně zí­skala jeho souhlas.

Carrie: Nemí­t ale jeho nesouhlas...

Madonna: ... je lepší­ než nic.

Carrie: Ale bylo by hezké si s ní­m popoví­dat o tom, co děláte. Pravděpodobně byste se musela smí­řit s tí­m - když vás vychoval - že by měl jisté námitky.

Madonna: Můj otec se s takovými věcmi bůhví­jak nesrovná.

Carrie: Dával vám přeci hlasité rady. Dával vám pří­kazy.

Madonna: Mého otce potkalo v životě hodně tragédií­. Někteří­ z mých bratrů jsou opravdu ší­lení­ a dost ho zaměstnávají­.

Carrie: Takže vy jste se mu vlastně povedla, když si odmyslí­me, že něco z toho, co děláte, se neslučuje s jeho ví­rou.

Madonna: Přesně tak.

Carrie: Alespoň nejste v léčebně.

Madonna: Nejsem v léčebně a stále mě neživí­.

Carrie: On je stále živí­?

Madonna: No, kdyby uměli strávit pár měsí­ců mimo léčebnu, dokázali by si nají­t práci.

Carrie: Kolik z nich tohle dělá?

Madonna: Jsou dva, kdo tak nějak pořád chodí­ dovnitř a ven. Mají­ problémy. Jeden je jen starší­ verzí­ toho druhého.

Carrie: A jeden z nich byl i ve S Madonnou v posteli.

Madonna: Jo.

Carrie: Vychází­te s ní­m?

Madonna: Jo, vychází­m.

Carrie: Viděl ten film?

Madonna: Ne, neviděl. Ví­m, že se na to těší­, protože opravdu chce být hvězdou.

Carrie: Hvězdou čeho?

Madonna: Čehokoliv. Je předurčen k tomu být umělcem. Má takový ten hluboký hlas, takže na čas dělal deejaye v černošském rádiu. Řekla bych, že si myslí­, že je černoch. Je nepří­četně veselý.

Carrie: To je ten šibeniční­ humor. Raději bude vtipný, když se blí­ží­ opravdu velký problém.

Madonna: On je vtipný. Ten kluk mě dokáže rozesmát. Ráda bych ho viděla se usadit.

Carrie: Vychází­te s bratrem Christopherem?

Madonna: Vychází­m s ní­m skvěle, skvěle.

Carrie: A ten pracuje.

Madonna: Hodně mých bratrů a sester pracuje. Jenomže Christopher rozumí­ tomu, co se v mém životě den ze dne děje.

Carrie: Je jediným členem rodiny, kdo má tu zkušenost.

Madonna: Jo.

Můj pří­tel Julian zemřel v Sherman Oaks Hospital v Los Angeles v sobotu ve 4.45 odpoledne na AIDS. Byl u mě měsí­c. Madonna a já jsme si domluvily tenhle rozhovor na úterý večer. Vysvětlila jsem jí­ mimo záznam nějaké detaily jeho smrti. Mám tendenci o věcech, které jsou mi nepří­jemné nebo které mě bolí­, žertovat. Takže pokud vám bude něco z toho, co bude následovat, připadat pří­liš tvrdé nebo prostořeké, omlouvám se. Být s někým, když umí­rá, je velmi silný a podněcují­cí­ zážitek. Těžko je to něco, na co je mí­sto v rozhovoru s Madonnou. Koneckonců jsme tam byly proto, abychom objasnily něco kolem oslnivě září­cí­ho jedince a poví­daly si o její­m filmu. Smrt je důvěrná. Opravdová. Velice opravdová. Tohle interview se pro mě vyvinulo ve skutečnou hru na pravdu (Truth or Dare). Ale jak se ří­ká, pravda chce ven, neboli "Jó, ačkoliv jsem si prošla údolí­m stí­nu smrti, přistihla jsem se, jak si pobrukuji Vogue."

Madonna: Slyšela jsem, že váš kamarád zemřel, a nemůžu uvěřit, že chcete ten rozhovor dělat dneska. Nechci krvavé detaily, ale co se stalo? Bylo to náhlé?

Carrie: Jo, v pátek ráno ho odvezla sanitka a v sobotu zemřel. Vzala jsem si do nemocnice Vanity Fair s tí­m pří­během o vás, takže viděl vaše obrázky. Chtěl, abych mu je zvedala. Moc se mu lí­bily.

Madonna: Ach, to mi láme srdce. Kolik mu bylo let?

Carrie: Třicet jedna. Nikdy jsem nic takového neviděla.

Madonna: Je to velmi krutá, ohavná smrt.

Carrie: Byl to kabrřˆák. "To je tak pitomé" nebo "pantofle jsou pod postelí­" byly, myslí­m, jeho poslední­ úplné fráze. Ke konci blouznil.

Madonna: Je to matoucí­ mluvit o něčí­ smrti.

Carrie: Ale když to někoho pozorujete, jak to dělá, dělá to opravdu horlivě - takže to není­ zas tak hrozné, jak si myslí­te. Byl to křesťan.

Madonna: Já nemám tak pří­jemnou zkušenost. Pro mě to byla ta nejošklivější­ a nejstrašnější­ věc, jakou jsem kdy viděla. Byla jsem se svým kamarádem v jedné mí­stnosti, když umí­ral. Byla jsem naprosto vyděšená. Neměl takový smysl pro humor jako váš pří­tel. Přála bych si, aby měl. Bylo to jako "proč já?" Ke konci se velice trápil.

Carrie: Každý má o smrti svou představu. Máte vy nějaké myšlenky, o které byste se chtěla podělit s davem?

Madonna: Myšlenky na smrt? To je vtipné, protože já myslela, že umřu hned druhý den. Zahloubáte se do přemýšlení­ o věčném mládí­, ale pokaždé dojdete k myšlenkám na smrt.

Carrie: To je také děsivé na tom býti ženou v této branži. Nejenom že nemůžete stárnout s půvabem, vy nemůžete stárnout vůbec.

Madonna: Jo. Jednou mě myšlenka na smrt přepadla, když jsem seděla na záchodě a čůrala - tam mí­vám vůbec ty nejhloubavější­ chví­le. Ráda chodí­m na záchod - kvůli menstruaci, na malou i velkou stranu. Přemýšlela jsem o umí­rání­. Jsem tí­m posedlá, protože moje matka zemřela na rakovinu prsu, když jí­ bylo třicet.

Carrie: Takže to pravidelně kontrolujete.

Madonna: Ano, chodí­m pravidelně na mamograf. To je ta nejděsivější­ věc na světě. Vejdete dovnitř a připadáte si, jako že si jdete pro rozsudek smrti. V první­ řadě to bolí­, protože vám vrazí­ prsa do té věci. Pak si vezmete ten háv a jdete do té mí­stnosti, kde se každý rozklepe kvůli radiaci. Leží­te sama na tom stole, přichází­ to záření­ a vy si tak myslí­te: "Mí­sto toho, aby mi rakovinu našli, ji tady akorát tak dostanu." Připadáte si opravdu hrůzostrašně. Moje máma byla ozařovací­m technikem - vždycky jsem si myslela, že jí­ nejspí­š nedali olověnou vestu. Každopádně jsem se přehoupla přes třicí­tku a zatí­m jsem neumřela, takže se cí­tí­m fajn.

Carrie: Kde se vidí­te za deset let?

Madonna: Nemyslí­m si, že budu po smrti.

Carrie: Ale v rámci vaší­ kariéry, neměla byste přestat se sexem dří­v, než to bude vypadat divně.

Madonna: Proč?

Carrie: To je zákon. Ne dvaačtyřicí­tka.

Madonna: Se sexem v jakém směru? Marlene Dietrich je stále sexy.

Carrie: Můj otec s ní­ spal.

Madonna: Opravdu? Také bych si přála se s ní­ vyspat.

Carrie: S ní­?

Madonna: Jo, je rozkošná. Měla v sobě něco mužského, ale myslí­m si, že si stále udržuje sexuální­ přitažlivost. Vy na to jdete prostě jinak. Určitě se nebojí­m, zda najdu, nebo nenajdu za deset let práci. Co pro mě bude složitější­, to jsem si jistá, zí­skat cituplnou představu o stárnutí­.

Carrie: Marilyn Monroe zemřela v šestatřiceti, dří­ve než se s tí­m vší­m musela potýkat.

Madonna: Myslí­m, že to by na ní­ mělo velký dopad.

Carrie: Není­ mnoho žen, které byly sexuální­mi objekty a přežily. Pár jich je, ale když je vidí­te v televizi, nevypadají­ už moc dobře.

Madonna: Proč si myslí­te, že to tak je? Je to jenom duševní­ stav?

Carrie: Myslí­m si, že pokud jste obdivována za něco, k jehož nabytí­ jste nemusela mnoho udělat - jako je vaše vizáž - těžko to ovládnete. Váš vzhled s věkem slábne a vy se začí­náte bát.

Madonna: Vy si myslí­te, že jsem ceněná pro svůj vzhled?

Carrie: Částečně.

Madonna: Protože já jsem se nikdy nepovažovala za všeobecně krásnou osobu. Pozoruju dí­vky a ří­kám si: "Jsou perfektní­, musí­m na sobě zapracovat."

Carrie: Vaše krása je ale součástí­ vašeho projevu - jako u Marilyn nebo Jayne Mansfieldové. A pak je ještě jedna, její­ž jméno si nepamatuji.

Madonna: Mamie Van Doren.

Carrie: To je ona. Ta je naživu.

Madonna: Ale ty nerozví­jely nic jiného.

Carrie: A vy se tvořivě podí­lí­te na své kariéře. Není­ to jen vaše image, ačkoliv pomáhá. Velmi se staráte, abyste zůstala atraktivní­. Ale nejste tak sebezničují­cí­ jako Marilyn. Byla velmi zaměřená na muže: Chodila od jednoho k druhému a stále byla zklamaná.

Madonna: Znám ten pocit.

Carrie: Je zvláštní­, že se ztotožřˆujete s Marilyn, protože ona byla někým, kdo nepřežil tu palbu.

Madonna: Ztotožřˆuji se s ní­ do jisté mí­ry, ale pak je tlustá čára. Chci ří­ct, že k ní­ nevzhlí­ží­m a neří­kám si: "Ach, její­ život je úplně jako ten můj." To v žádném pří­padě.

Carrie: Proto si myslí­m, že je lepší­ se zaměřit na tu oblast, kterou můžete mí­t ví­ce pod kontrolou - což je u vás psaní­

a produkování­ pí­sniček - a zapojit se způsobem, který nevyžaduje, abyste byla navždy mladá a krásná.

Madonna: V tom mě neuslyší­te s vámi nesouhlasit.

Carrie: Co mělo znamenat celé to o plácání­? To mi nějak nedošlo.

Madonna: To je vtip. Opovrhuji tí­m, opravdu se mi to hnusí­. Je to hra. Ří­kám, že chci dostat naplácáno, ale zároveň ří­kám: "Zkus to a ukopnu ti tu tvojí­ zasranou hlavu!" Je to vtip!

Carrie: Ale já vás viděla u Arsenia a tam jste ří­kala...

Madonna: Jsem s ní­m jen tak laškovala.

Carrie: To je ale velice důležitá novinka.

Madonna: Určitě jsem trestána celou řadou způsobů, ale nikdy bych nikoho nenechala, aby mě udeřil. Nenávidí­m to. A když se někdo snaží­ mi naplácat, jako třeba před sexem nebo tak...

Carrie: Ale děti když něco takového slyší­, tak... A vůbec si myslí­m, že je to hezké, ale může to být špatně vykládáno.

Madonna: To bych řekla.

Carrie: Mohla byste mi to trochu jasněji vysvětlit, pro můj klid.

Madonna: Myslela jsem, že to bude zřejmé - dí­ky mé image coby osoby, která chce být dominantní­ a velet - že bych v žádném pří­padě ve skutečnosti nechtěla dostat na zadek.

Carrie: Prostě mi nedošlo tohle a pak to s psí­m obojkem ve videoklipu Express Yourself.

Madonna: Ale to je pořád to samé. To jsou typické role, které ženy hrají­ a které tady hraju i já, ale ve skutečnosti to není­ to, co dělám.

Carrie: Napadlo mě, že jste třeba cí­tila už tolik moci, že jsme měla jen zběsilý nápad, který by vás o trochu připravil.

Madonna: Tak to nebylo mí­něné. Myslí­m, že to je ten můj malý zvrhlý smysl pro humor a nebo ne zas tak malý smysl pro humor. Ta plácací­ záležitost přišla, protože jsem si myslela, že moje postava v Dickovi Tracym je ráda fackovaná, tak proto se potuluje v blí­zkosti lidí­ jako byla Al Pacinova postava. Warren mě požádal, abych napsala nějaké pí­sničky, jednou z nich byla právě Hanky Panky o tomhle. Během té pí­sně ří­kám: "Nothing like a good spanky," nebo uprostřed: "Ooh, my bottom hurts just thinking about it." Když vyšla, lidi se začali ptát: "Vy dostáváte ráda na zadek?" a já jim ří­kala: "Jó, jó, tak to mám ráda."

Carrie: A v Nightline jste hovořila o tom, jak si nasazujete obojek a tak. Pomyslela jsem si: "Proč by si někdo v její­m postavení­ nasazoval obojek?" Tak jsem si myslela, že je to nějaký váš způsob, jak se potrestat za všechny ty odměny, které jste dostala.

Madonna: To je, tí­m jsem si jistá. Nedokážu to přesně vysvětlit. Je to vize, která má svou moc, a tak jsem se ji rozhodla použí­t ve svém videoklipu. Jsou v něm vidět samé extrémy. Nejprve mě vidí­te připoutanou k posteli, pak na vrcholu schodiště se všemi těmi dří­cí­mi muži pode mnou a na sobě mám sako a chytnu se v rozkroku. Extrémní­ pohledy na ženy: jedna má navrch, vše pod kontrolou, je dominantní­ a druhá je připoutaná k posteli a bere na sebe starost o rozmnožování­.

Carrie: Jste mnohem ví­ce známá skrze svá videa a pí­sně, takže váš smysl pro humor není­ lidem pří­liš zřejmý.

Madonna: Brzy bude, myslí­m.

Carrie: Pokud budete hodně v tisku a lidé pochopí­, že kecáte...

Madonna: Potom bude odhaleno mé pravé já.

Carrie: Nemyslí­m, že něco takového existuje.

Madonna: Tak, jsem sarkastická.

Carrie: To by byla dobrá cesta pro někoho, kdo by o vás usiloval.

Madonna: Kdybych někoho takového znala, ihned bych mu zavolala a řekla mu to.

Carrie: Ne, myslí­m, že tohle byste měla nechat mně. Myslí­m, že lepší­ by bylo, kdybyste jim to řekla a nechala je se k vám přiblí­žit. Bylo by špatně, kdybyste si jenom myslela, že následovali vaše instrukce.

Madonna: Mám ráda dopisy.

Carrie: Takže byste si ráda vyrazila se spisovatelem.

Madonna: Poví­m vám to. S jední­m bych si mohla začí­t. Má tetování­ a mozek.

Carrie: To stojí­ alespoň za erekci.

Madonna: Brala bych to, kdybych dlouho nikoho neviděla a on by nezapomněl mé oblí­bené jí­dlo a na mou oblí­benou květinu.

Carrie: Chtěla byste někoho pozorného.

Madonna: Jo, pozorného dobrého spisovatele.

Carrie: Dobrý vzhled není­ podmí­nkou? Zdá se, že to má vliv. Poslední­ dělal modela.

Madonna: Jo, ale neviděla jste každého, s kým jsem chodila.

Carrie: Jak to můžete vědět? Myslí­te si, že mám pří­liš práce na to, abych vás sledovala a věděla vše o vašem životě?

Madonna: Domní­vám se, že vzhled je důležitý, ale mě přitahují­ muži, kteří­ nejsou všeobecně atraktivní­. Malí­ři jsou taky dobří­. Jsou dvě věci, které bych si přála umět - psát a malovat.

Carrie: Ale vy pí­šete.

Madonna: Já ví­m, ale sednout si a napsat román je pro mě deprimují­cí­. Nedokážu se představit, jak sedí­m a spotřebovávám tolik papí­ru. Jak dokážou tak dlouho sedět? Já svou pozornost tak dlouho neudrží­m.

Carrie: Četla jsem, že popovou píseň dokážete napsat za patnáct minut.

Madonna: Jo, ale popové pí­sničky je opravdu lehké napsat. Michael Jackson pracoval na svém albu něco kolem tří­ let. To si nedovedu představit. To bych zeší­lela.

Carrie: Napsal někdy někdo pí­sničku o vás?

Madonna: Pat Leonard, co s ní­m skládám hudbu, napsal o mně pí­sničku s názvem Queen Of Mysery.

Carrie: Jste taková? Deprimovala vás?

Madonna: Deprimovala. Všechny své smutné pí­sně pí­šu s Patem.

Carrie: Které jsou vaše smutné pí­sně?

Madonna: Chcete je vyjmenovat všechny?

Carrie: Ne, jenom pár.

Madonna: Live To Tell, Oh Father, Promise To Try.

Carrie: Hrajete na nějaké hudební­ nástroje?

Madonna: Ne. Když jsem byla opravdu malá, hrála jsem na klaví­r a pak jsem se rozhodla, že toho nechám. Potom v New Yorku, když jsem usoudila, že kariéra tanečnice je ztráta času, požádala jsem jednoho kluka, aby mě naučil hrát na kytaru. Okamžitě jsem začala psát. Pár let jsem se učila na kytaru dvě hodiny denně a na bicí­ čtyři hodiny denně. Ale jakmile se věci rozhýbají­, musí­te natáčet desky a videoklipy a jezdit na turné. Tak jsem hrát přestala. Pro své první­ album jsem napsala skoro každou pí­sničku úplně sama. Pak jsem zlenivěla.

Carrie: Jen těžko se dáte charakterizovat jako lí­ná. Na kterou píseňˆ jste nejví­ce hrdá?

Madonna: To je jako bych řekla, které dí­tě mám z mnohočlenné rodiny nejradši. Na každé z nich je skvělé něco jiného. Určitě je ale také několik, na které seru. Nerada poslouchám svou vlastní­ hudbu. Poslouchám všechny ty divné pásky z Bodhi Tree. Zvonky. Moje masérka má jeden úžasný pásek, který Pachelbellův kánon pořád a pořád dokola.

Carrie: Skládáte, když jste rozzlobená?

Madonna: Jo, hodně. To pak slova jenom chrlí­m. Své nejlepší­ kousky jsem napsala, když jsem byla naštvaná, ale kdo ne? Co má za smysl sedět a vyjadřovat svoje štěstí­?

Carrie: Ne, většinou se tak nesoustředí­te. A není­ to ani tak zají­mavé, pokud to není­ psychotické. Když máte ší­lenou radost, máte pokřivené vní­mání­. Někdo mi řekl, že se tomu ří­ká dysforie - dočasná přehnaně dobrá nálada. Tu dočasnost si uvědomujete a proto si vše poznamenáváte dří­v, než to skončí­.

Madonna: Nemyslí­m, že jsem tohle někdy dělala. Ne, v takovémhle stavu jsem nic nepsala.

Carrie: Cherish.

Madonna: Jo, v super-hyper-pozitivní­m stavu mysli, který jsem věděla, že nebude trvat dlouho.

Carrie: Dostáváte ráda dárky? Jaký byl nejlepší­ dárek, co jste kdy dostala?

Madonna: Dopisy. A od Warrena jsem dostala vskutku krásné šperky. Má vytří­bený vkus na šperky - náhrdelní­ky, prsteny, náušnice, náramky, spony, krásné brože - starožitnosti. Je neobvyklé, aby vám muž dal opravdu kvalitní­ šperky. Byla jsem šokovaná, pří­jemně. Většina lidí­ často jen jde a ří­dí­ se svým špatným vkusem.

Carrie: Dáváte i vy mužům dárky?

Madonna: Och, ano. Dávám dárky během první­ch týdnů chození­.

Carrie: Když je kouří­te.

Madonna: Já je nekouří­m, dostanou něco od Maxfielda.

Carrie: Vraťme se k vašemu ideální­mu rande. Teď je to váš inzerát. O co vám jde? Už ví­me o dopisech a o dobré paměti.

Madonna: Musí­ dobře vonět.

Carrie: Svou vlastní­ přirozenou vůní­ nebo máte na mysli nějakou vodu po holení­?

Madonna: Nejsem nějaký blázen do kolí­nských. Někteří­ lidé prostě dobře voní­ a nemá to nic společného s tí­m, co na sebe vylili. Dobře vonět a být čistý, to jsou pro mě opravdu důležité věci. Další­ podstatnou věcí­ na chlapovi je, aby si byl schopný zaplatit nájem. Ne můj, jenom svůj.

Carrie: Co je to dobrá schůzka - kino, večeře?

Madonna: Oboje. Večeře je velice dobrá.

Carrie: V jakém typu restaurace?

Madonna: Kde mají­ dobrou margaritu.

Carrie: Takže mexická?

Madonna: Ne, nesnáší­m mexické jí­dlo. Ale v Muse mají­ skvělé margarity. A je tam opravdu dobré osvětlení­, nejsou mi vidět uhry, které vždycky mám.

Carrie: Nevidí­m je.

Madonna: K smrti touží­m po tom setkat se s někým, kdo zná ví­c než já. Zatí­m jsem potkávala samé muže, co věděli méně.

Carrie: Nebude snadné nají­t někoho, kdo se vyzná ví­c než vy a je silnější­ než vy. V každé situaci musí­te dělat kompromisy. Z čeho hodláte ustoupit?

Madonna: Ok, nemusí­ mí­t zas tak dobrou paměť.

Carrie: Takže raději volí­te chytrého.

Madonna: Chytrého před sladkým. Když si poví­dáte a týden na to mu řeknete: "Ří­kal jsi, že uděláš tohle" a ten druhý řekne: "To jsem nikdy neřekl" - to mě vytáčí­.

Carrie: Řeknete vždycky vše, co chcete ří­ct, když se dostanete do takovýchhle hádek?

Madonna: Ano, protože vždycky spustí­m: "Drž hubu! Drž už hubu! Nech mě ří­ct, co chci!" A oni sklapnou.

Carrie: Já je nechám vypěnit a pak spustí­m svou dávku poznámek.

Madonna: A to je tak prudké, že každý, kdo stojí­ v mí­stnosti, zmlkne. ř etří­m si slova. ř etří­m si neuvěřitelné věci, které si myslí­m, že když řeknu, tak tí­m opravdu ublí­ží­m.

Carrie: A ublí­ží­te?

Madonna: Jo.

Carrie: Dovede si představit, že byste se zase vdala tak, jak jste už byla jednou vdaná?

Madonna: Ne, Carrie, ne, ne. Takovéhle chyby se neopakují­.

Carrie: Pří­ště budete přistupovat k manželství­ jako k salátu.

Madonna: Jo, jako k obloze na kraji talí­ře.

Carrie: Udělejte to tak a projděte si tí­m a bude to prostě jako něco, co se stalo. "Jé, mimochodem, vdala jsem se."

Madonna: Ne, tak to nechci udělat. Nechtěla bych manželství­ jako coleslaw nebo tak něco. Raději bych si manželství­ uží­vala jako lázeňskou kuchyni než jí­dlo o dvanácti chodech.

Carrie: Byla byste s někým, kdo by vás požádal o předmanželskou smlouvu?

Madonna: Ne, byla bych s někým, koho bych já o ni požádala. Neměli by se urazit, kdybych je požádala o konečné vyúčtování­.

Carrie: Takže musí­te mí­t někoho, kdo si opravdu věří­.

Madonna: Sebejistý, dobře voní­cí­, chytrý.

Carrie: V tomhle pořadí­?

Madonna: Ne. Chytrý, sebejistý, dobře voní­cí­, se smyslem pro humor, pí­ší­cí­ rád dopisy, mají­cí­ rád starožitné šperky. Tři nejdůležitější­ vlastnosti jsou: chytrý, dobře voní­cí­, sebejistý.

Carrie: Smysl pro humor - tohle nesmí­te vynechat.

Madonna: Carrie, napadá vás něco, na co jste se chtěla zeptat a zapomněla jste?

Carrie: Ne, myslí­m, že jsme to zvládly. Mluvily jsme o vašem filmu.

Madonna: A vysvětlila jsem to s tí­m plácání­m.

Carrie: To jsem sama ráda.

Madonna: Probraly jsme stárnutí­, děti, vdávání­ a co udělám se svým životem.

Carrie: A rakovinu prsu a kůži.

Madonna: Co ještě zbývá?

Carrie: Měla jsem z vás vytáhnout ty informace nutné na rande na slepo. Muse, margarity, dopisy. Myslí­m, že to máme.