MADONNA NATION.CZ - Rozhovory a články • Ladies' Home Journal

6. prosince 2019 MADONNATION.CZMADONNA NATION.CZ • Rozhovory a články • Ladies' Home Journal

Rozhovory a článkyVýrokyIsland: Virgin PopSmash Hits: Primo MadonnaClassic Pop Magazine: True BlueSongTalkInterview MagazineHow to Make a Hit Record with Shep PettiboneRolling StoneErotica DiariesMTV: Madonna v MiláněNewsweek: Nový voyeurismusYoung MagazineDetails: Madonna ComplexBedtime StoriesSpin: Opravdová MadonnaMTV Ultra Sound: Inside MadonnaRay Of Light: Words And MusicLarry King LiveViva InterviewBBC Radio 1: Jo Whiley InterviewAttitudeLadies' Home JournalOut MagazineOk! MagazineDazed & ConfusedInterview MagazineSunday Post: Material Girl slaví­ 50Rolling Stone: Madonna Looks BackVše, co jste chtěli vědět o W.E.Polari Magazine: Everybody Hates MadonnaWall Street JournalLos Angeles TimesRolling Stone: How Madonna became MadonnaZeptej se mě na cokolivBillboard Q&ARolling Stone Q&ARebel Heart TourRebel Heart TourJenom jeden den v životěLadies' Home Journal

Jméno Heslo Neodhlašovat Registrovat se Zapomenuté heslo
Novinky a zprávyAktualizace
 
ŽivotopisAlba a singlyVideokolekceKoncertní­ turnéPromo turnéŽivá vystoupení­Art For FreedomKnihyPohádkyFilmyDivadloDiskografieVideoklipyHitparádyOceněníRozhovory a článkyGalerieDownloadsAbecední­ rejstřík
 
Diskuzní fórumOdkazyO autorovi webuKontakt
 
Ladies' Home Journal: The Once and Future Madonna

V exkluzivní­m rozhovoru ve svém londýnském domově› odhaluje Madonna svou duši a vypráví­ o radostech a výzvách manželství­ a mateř™ství­ a svém velmi osobní­m a provokativní­m pohledu na ví­ru. Svě›ží­ jarní­ odpoledne a Madonnin dům je plný vůní­ a zvuků nedě›le. Chutný pokrm s vůní­ jablek se př™ipravuje v kuchyni, smí­ch se ozývá z patra a Madonnina osmlitetá dcera Lourdes pobí­há nadšeně› v pokoji do dvora. "Podí­vej, jak nádherné, mami!" kř™ičí­ horlivě›. "Není­ to krásné?" Dům je jako vystř™ižený z Mary Poppins, vznešený a starý s úžasně› vysokými stropy a dř™evem natř™eným elegantní­ černou, situovaný v sousedství­ Hyde parku, co by kamenem dohodil. Osamocená váza čerstvě› nař™ezaných rudých růží­ stojí­ pod majestátní­ olejomalbou jakoby z muzea v př™edsí­ni, kde mě› člen Madonnina personálu žádá, abych sečkala. Atmosféra tohoto mí­sta, které Madonna kompletně› zrenovovala, je rozhodně› ví­ce evropská než v sí­dle Material girl. Může to být známka ještě› další­ nové Madonny? čŒtyř™i roky šťastně› vdaná za druhého manžela Guye Ritchieho, Madonna, 46, našla v manželství­ a rodičovství­ druhou nejuspokojivě›jší­ roli svého života. Matka dvou dě›tí­, čtyř™letého syna Rocca, který se momentálně› učí­ se svým tatí­nkem hrát šachy, Madonna je oddanou studentkou pradávného židovského učení­ známého jako kabbala, duchovní­ cesty, které př™ipisuje své rozhodnutí­ začí­t psát kní­žky pro dě›ti. Její­ první­, English Roses, se v roce 2003 stala svě›tovým bestsellerem a teč právě› vydala pátou, Lotsa de Casha. Veškerý zisk z knih vě›nuje nadaci Spirituality for Kids Foundation, vzdě›lávací­ odnoží­ Kabbalah Centre. "Ahoj", ř™í­ká uvolně›ně›, když se tiše objeví­ v př™edsí­ni. Je oblečena v tmavomodré sportovní­ soupravě›. Nike a kšiltovka naražená pevně› do čela, zastiřˆují­cí­ oči a tvář™ neozdobenou make-upem. Dokonce i v tomhle nenáročném odě›vu je krásná, možná i ví­ce než ve filmu nebo videoklipu. Má pevnou strukturu kostí­, hebkou kůži a velké inteligentní­ modré oči. Vede mě› k sobě› do kancelář™e, prostorné mí­stnosti s rozházenými rukopisy svých dě›tských kní­žek a velkým oknem otevř™eným do bohaté zahrady. Toto je, ř™í­ká, mí­sto, kde tráví­ vě›tšinu svého času, když jsou dě›ti ve škole a Guy pracuje na svých filmových projektech. Mají­ s Guyem i další­ domovy v Los Angeles, New York City a na anglickém venkově›, ale Londýn je mí­sto, kde budují­ rodinu. Sedí­me spolu hodiny, když tu náhle svine nohy do lotosové polohy. O každé mé otázce pečlivě› a vážně› př™emýšlí­ a ztrácí­ se v myšlení­, zatí­mco si hraje se zipem. Př™ipadá mi, že tahle Madonna není­ až tak znovuobjevená jako spí­š znovusjednocená. Poté, co témě›ř™ sama bez pomoci definovala popovou kulturu osmdesátých a devadesátých let, Madonna nového tisí­ciletí­ je n웾ně›jší­, moudř™ejší­ - umě›lkyně› se sociální­m svě›domí­m, která hledá a odmí­tá jednoduché odpově›di. Tato Madonna je každým kouskem stejně› silná jako ta stará, ale - svě›te buč př™ipraven - tahle má cí­l.

Madonna: Dáte si se mnou čaj? Přijela jste do Londýna, musí­te si dát čaj!

Jeanne Marie Laskas: Samozřejmě! Můžete mi povědět, jak jste se rozhodla ží­t v Londýně?

Madonna: Přestěhovala jsem se sem za láskou. Ano, z žádného jiného důvodu. Nikdy by mě za milion let nenapadlo, že budu ží­t v Londýně. Vlastně jsem toto mí­sto docela nějakou dobu neměla ráda. Když jsem sem začínala prvně jezdí­vat, když jsem začínala se svou kariérou zpěvačky, média byla ke mně tak ošklivá. Tehdy jsem se zají­mala o to, co o mně lidé napí­ší­, a ranilo to mé city. Takže tohle bylo vždy mí­sto, které jsem pokaždé hned opustila, jak jen to bylo možné. Pak jsem poznala svého manžela. Uvědomila jsem si, že pokud bych tu nežila, moc bych ho neví­dala. Měli jsme rok vztah na dálku, během kterého jsme se oba vraceli za tí­m druhým, a když jsem v Los Angeles natáčela film nebo v New Yorku, tak přijel, ale nebylo to pravidelné. Dí­vala jsem se na to, jako že kariéru už jsem si vybudovala a že mám možnost a svobodu se přestěhovat kamkoliv chci, zatí­mco můj muž ne. Myslela jsem, že někdo musí­ udělat kompromis. On byl filmař™ pracují­cí­ převážně v Londýně. Vypadalo to prostě tak, jako že já jsem ta, kdo se musí­ pohnout, a to jsem udělala. Pak jsem se do Londýna zamilovala a Guy mě zakal brávat na venkov a já se tu začala cí­tit příjemně. Pokud budu na čas v Americe, Londýn mi bude scházet, takže nyní­ dávám přednost Londýnu. Je úsměvné, jak se věci vyvinuly.

Jeanne Marie Laskas: A nechybí­ vám občas staré dobré USA?

Madonna: Docela se mi to lí­bí­ být Američankou v Anglii - jsem ráda rybou na suchu. Moc je tady nebaví­ ničit vás, jste-li celebrita. Připadám si, jako že jsem se zde ukryla. Jezdí­m na kole, nasadí­m si čepici a cí­tí­m se ví­ce svobodná. Jezdí­m do Hyde parku, jezdí­m do studia, jezdí­m ke kamarádům domů.

Jeanne Marie Laskas: Pamatujete si na své první­ setkání­ s Guyem? Co na vás zapůsobilo jako první­?

Madonna: Byl to dobrý šprýmař™, to byla první­ věc, které jsem si všimla, když jsem ho potkala. Jeho neskutečný smysl pro humor a jeho zacházení­ se smí­chem, to mě velmi přitahovalo. Dokázal mě rozesmát, ale byl vtipný inteligentní­m způsobem, ne nápadně. Donutil mě přemýšlet. Je velmi sečtělý, všetečný a zví­davý.

Jeanne Marie Laskas: Jednou jste řekla, že vaše manželství­ je těžší­ i lepší­, než jste čekala. Co jste tí­m myslela?

Madonna: Manželství­ je náročné. Nikdo vás na něj nemůže připravit - možná může, ale já jsem nevyrůstala s matkou, ví­te, s někým, kdo by se podělil o svůj názor na to, jaký je manželský život. Když jste vdaná, nemůžete prostě utéct pryč. Chci říct, že můžete, ale to není­ můj styl. Nejsem srab. Trvalo mi dlouho si uvědomit, jaký je celý smysl života, a nemyslí­m si, že to má co do činění­ s našimi romantickými představami, jako jsou společné procházky nebo vzájemné posí­lání­ květin či výchovou dětí­. To jsou všechno jeho projevy, ale celý smysl manželství­ je pro každého z nás v naučení­ se soužití­ s jední­m člověkem a učení­ se milovat tu osobu bezpodmínečně. A pokud to umí­te s jední­m člověkem, pak celý váš vztah ke světu a k lidem se může změnit. Je jednodušší­ cí­tit neomezenou lásku ke svým dětem. Jsou mladé a jsou hezké a vycházejí­ z toho dobře. Někdy, když se dospělí­ chovají­ špatně a nezrale, okamžitě se př™istihnete, jak si pí­šete seznamy - ok, pí­šu si to, to si budu pamatovat. Seznam věcí­, kterými mě dopaluješ, je delší­ a delší­. To dělám já.

Jeanne Marie Laskas: Takže jste ten typ, který se postaví­ svému manželovi, když je něco špatně?

Madonna: Ano. Pokud mám problém, chci ho vyřešit hned. Můj manžel jako by říkal: "Teď o tom nechci mluvit. Potřebuji o tom přemýšlet. Promluvme si o tom za dva dny." Dva dny? Ne! Musí­m o tom mluvit teď! Teď ti musí­m dokázat, že nemáš pravdu! Někdy se musí­m kousnout do jazyka. A to je to celé dávej a ber v manželství­. Není­ vždycky všechno po vašem. A buďme upřímní­, dokud se nevdáte, děláte si všechno jen po svém. Jakmile se vdáte, musí­te najednou myslet i na někoho druhého, než se rozhodnete, než promluví­te. Je to o tom, že musí­te potlačit své já, dospět a postavit někoho před vás. Manželství­ je pro každého z nás nástrojem, jak skutečně udělat svět lepší­m mí­stem. Protože jste-li po boku svého muže nebo ženy a pracujete na tom, abyste je milovali neomezeně, je šance, že budete ví­ce soucitní­ a méně odsuzují­cí­ ke svému partnerovi.

Jeanne Marie Laskas: Cí­tí­te, že jste tentokrát vdaná ze správného důvodu, což jste nebyla během svého první­ho manželství s Seanem Pennem?

Madonna: Ach ano. O tom jsem dokonce vůbec nepřemýšlela, když jsem se vdávala předtí­m, jen jsem si říkala, ach, ty jsi tak talentovaný, ty jsi tak pěkný. To bylo veškeré vzrušení­. Zrovna jsem se stávala slavnou, celé to bylo ší­lené. Je to skvělý muž a všechno, ale neviděla jsem si na špičku nosu. Bylo mi dvacet šest. Kompromisy mě nezají­maly - chtěla jsem prostě dělat to, co jsem chtěla. Když jsem se vdávala tentokrát, už jsem měla dvě děti a už mi byly jasné mé priority. Mé manželství­, mé děti a můj duchovní­ život jsou mé priority.

Jeanne Marie Laskas: Mohla byste mluvit o raných dnech svého mateřství­ a jak vás změnily?

Madonna: Mateřství­ bylo začátkem mé vlastní­ cesty, kladoucí­ otázku, proč tu jsem. Musela jsem se zastavit a přemýšlet. Co budu učit svou dceru? V co věřím? Dokonce ani neví­m, v co věřím, a pokud to neví­m, jak chci svou dceru vůbec něco naučit? Proč jsem na této Zemi? Jaký je vlastně celý smysl života? Co je důležité a co není­ důležité? Je nějaký život po tomto fyzickém světě, ve kterém žijeme? Všechno. Když jsem se začala ptát, objevil se můj učitel a můj manžel. Všechno přišlo v tu samou dobu, kdy jsem se rozhodla vytáhnout hlavu z prdele - promiňte mi mou vulgaritu. Ale já se rozhodla přemýšlet ví­ce než jen o své kariéře, než jen o tom, co jsem udělala pro sebe jako umělkyně. Usilovala jsem o svobodu projevu, svobodu vyjádření­, práva žen a to je všechno skvělé. Ale to je jen jedno slabé procento toho světa tam, který musí­ být prozkoumán, a já se tí­m velkým obrazem moc nezatěžovala. Mateřství­ bylo spouštěcím mechanismem ve snaze porozumět smyslu života.

Jeanne Marie Laskas: Jako dí­tě, byla jste postavena před některé tyto velké otázky?

Madonna: Vyrůstala jsem ve velmi katolické domácnosti. Takže náboženství­ tvořilo velkou část mého života - chodit do školy, číst Bibli, modlit se k Ježí­ši, chodit ke zpovědi, myslet na dobro, zlo, co je hřích, co je vrozený hřích, co je omluvitelný hřích, ale to všechno je morálka a etika. Morálka a etika se mění­ podle toho, ve kterém rohu stojí­te, a mně to neodpoví­dá na důležitější­ otázky. Náboženství­ vás také nutí­ být ovcí­ a nešťourat hluboko. Nikdy jsem nedostala odpovědi na mnohé z mých otázek. Následkem toho jsem se jaksi od cí­rkve odpoutala. Moje matka byla velmi pobožná osoba a můj otec je jí­ stále. Je velmi čestný, ale nemyslí­m si, že by všichni pobožní­ byli čestní­. Myslí­m si, že se zahalují­ pod roušku náboženství­, ale necí­tí­ se svými bližní­mi, odsuzují­ lidi, kteří­ nejsou stejného vyznání­, a já se neupí­šu ničemu z toho. Studovala jsem hinduismus, pátrala jsem po všech těch věcech těsně před tí­m, než jsem otěhotněla. Pak když jsem otěhotněla, touha porozumět byla ještě větší­. A když jsme se poznali se svým manželem, on také hledal, ale on hledal z intelektuální­ho pohledu na věc, četl teorie evoluce a velkého třesku, fyziku a vědu o tom, jak byl svět skutečně stvořen. On k tomu přistupoval z vědeckého hlediska a já se k tomu stavěla intuitivně a emotivně, což je beztak základní­ rozdí­l mezi muži a ženami. Potkali jsme se v perfektní­ dobu - dospí­val jako já a chtěl porušovat všechna pravidla. Proč chtěl porušit všechna pravidla? Protože ta pravidla nedávala žádný smysl, proto. Ta pravidla nedávala žádné odpovědi, tak jsem byla vzpurná. Z žádného konkrétní­ho důvodu, tak jako on svým způsobem. Neodmí­tám myšlenku, že Ježí­š Kristus chodil po této zemi a že to byla božská bytost a že měl velmi důležité poselství­ pro svět, ale odmí­tám chování­ kterékoliv náboženské organizace, která vám nedovoluje klást otázky a bádat. Nikomu nejde na rozum svět, ve kterém v těchto dnech žijeme. Čtete o válkách, čtete o nesmyslném zabí­jení­ a o hladomoru a o epidemii AIDS a říkáte si, kam to všechno spěje. Jaký je smysl? Proč stvořil Bůh tento svět, pokud jsme sobečtí­ a způsobí­me si svou vlastní­ zkázu a vyhynutí­? Proč to nechce nikdo vědět - to mě udivuje. Žijeme ve společnosti, která vybí­zí­ lidi, aby prostě jen žili, zakládali rozhodnutí­ jen na tom, co vidí­me - všechno je o marketingu, o reklamě. Jsme vychováváni v tom, že svět začíná a končí­ s našimi pěti smysly. Nikdo se neodvažuje vést duchovní­ život - pokud chcete teď vést duchovní­ život, jste považováni za podiví­na, nebo jste náboženský fanatik nebo jeptiška. Žijeme ve světě, který je plný kratochví­lí­ a pozlátek a věcí­, které nás neustále odrazují­ od dí­vání­ se do nitra. Takže jste pořád v rozporu sami se sebou. "Já se zají­mám o stav své mysli. Ale tam dole na ulici hrají­ ten skvělý film." nebo "Dávají­ fotbal, na který se chci dí­vat." A tak jsme neustále zaplavováni těmito smyslovými klamy.

Jeanne Marie Laskas: Vy jste samozřejmě ale také strávila hodně času své kariéry obelhávání­m našich smyslů. Byla jste součástí­ mechanismu - motoru - tvořícího naši popovou kulturu. Říkáte teď: "Odvracela jsem pozornost"?

Madonna: Ano, ví­m. Určitě. Poslyšte, byly časy, kdy jsem měla skutečně nesobecký cí­l, opravdu jsem chtěla lidem pomáhat. A jindy jsem se jen chtěla vystavit na odiv - nazývejme věci pravými jmény. A věděla jsem, že můžu mí­t úspěch, a také jsem věděla, že mi lidé budou věnovat pozornost. Myslí­m si, že jsem lidem pomohla? Ano, myslí­m. Myslí­m si, že jsem lidem překážela? Ano, myslí­m. Nebyla jsem si jistá, co dělám, svým pohledem na věc. Necí­tila jsem zodpovědnost. Nenapadlo mě, že vše, co řeknu a udělám, má vliv na svět kolem mě. Někdy si sednu a říkám si: "Co jsem si myslela, než jsem myslela?" Ví­te?

Jeanne Marie Laskas: Jak jste lidem pomáhala a jak jste jim překážela?

Madonna: Pomohla jsem lidem, kterým se doneslo mé poselství­, před deseti nebo patnácti lety, věřit svým snům a nenechat nikoho se jim postavit do cesty. Pokud se pro něco opravdu nadchnete, nezáleží­ na tom, kde jste, nezaleží­, kdo jste, nezáleží­, co jste udělali nebo odkud pochází­te, prostě za tí­m jděte. Myslí­m, že to pomohlo hodně lidem. Ublí­žila jsem jim tí­m, že jsem je mátla. Občas jsem byla příliš sexuální­ za účelem zviditelnění­ se, i když jsem to

nepotřebovala. Jednu minutu jsem říkala: "věřte si" a druhou "buďte sexuálně vyzývaví­" za účelem sexuální­ provokace. To je matoucí­. Nakonec nikdo z nás nechce být souzen nebo uznáván nebo milován za to, jak vypadáme nebo jak jsme sexy. Chceme, aby si nás lidé vážili za to, jací­ jsme uvnitř™. Takže jsem nepomáhala lidem tí­m, že jsem byla exhibicionistka. Myslí­m, že jsem tí­m ublí­žila i sobě, protože jsem snižovala hodnotu svého prvotní­ho poselství­, že každý může dělat všechno - je to o tom, co je uvnitř™. A já oslavovala vnějšek. Byla jsem jen člověk, který nepřemýšlel. Nechala jsem se napálit. Ano, byla jsem podvedena fyzickým světem, když se mi dostává pozornosti a když jsem nechala stoupnout mi to do hlavy. "Nejsem já skvělá? Pí­ší­ o mně, moje obrázky jsou na obálce každého časopisu, jsem tak úžasná." Neříkala jsem ty věci nahlas, ale hluboko uvnitř™ byly.

Jeanne Marie Laskas: Byla jste velmi otevřená v tom, jak vás to táhlo ke studiu kabbaly, pradávné duchovní­ cestě, která učí­ základům lidské zodpovědnosti a jak udržet ego na uzdě a také rozdávání­, což jsou principy společné pro mnohá světová náboženství­. Tak proč právě kabbala?

Madonna: Není­ to náboženství­ - je to ví­ra. Můžete přijít od kterékoliv cí­rkve a studovat kabbalu, ale pro lidi je to příliš podivné, příliš cizí­. Neumí­ se s tí­m sží­t, tak to musejí­ snižovat tí­m, že říkají­, že jde o trend nebo o kult. Ze všech těch nesmyslů, že pouze celebrity se zají­mají­ o kabbalu, se mi chce smát, protože abyste mohli říci, že jste kabbalista, na tom není­ nic jednoduchého. Nestačí­ jen přečíst jednu knihu. Musí­te se změnit a jediným způsobem, jak zcela změnit svou povahu, je neustále, neustále studovat.

Jeanne Marie Laskas: Je to ví­ra, která tu byla už tisí­ce a tisí­ce let, tak jak může někdo proniknout do takové moudrosti, pokud ji shledává pouze moderní­?

Madonna: Nestane se to, dokud ji nestudujete několik let předtím, než ji necháte prostoupit do svého života. To je důvod, proč jsem začala psát dětské kní­žky. Můžu vás ujistit, že před pěti lety, a to už jsem usilovně studovala devět let, jsem nemohla v žádném případě říct, že budu psát kní­žky pro děti a dávat veškeré pení­ze na charitu. To je něco, co nikdy nebylo v mém programu. Trvalo mi to dlouho, než jsem se změnila z holky, co na hodinách seděla na konci třídy, ohromena všemi těmi informacemi, která si dělala poznámky k přemýšlení­, na tu, která porozuměla, že tenhle svět má smysl, proč je na světě zmatek a utrpení­ a bolest a že skutečně s tí­m může něco dělat a že se svět neotáčí­ kolem mě. Vyžaduje to hodně času a musí­te mí­t někoho, kdo se také zají­má, protože nemůžete být ve vztahu, kde se tou cestou ubí­ráte sami. Bylo opravdu dobré vydat knihu a vědět, že se dostane do rukou hodně dětem a začít číst dopisy od deček, které čtou English Roses a říkají­: "Ví­te, když jsem si přečetla vaši kní­žku, donutilo mě to uvědomit si, jak ošklivé jsme já a mé kamarádky byly k té holčičce ve škole." Myslela jsem si, že je skvělé takhle pomáhat dětem, a

nikdy by mě nenapadlo, že tohle budu dělat. Lí­bí­ se mi myšlenka, že se lidé můžou změnit a že si každý musí­ projí­t bolestivým procesem, než si může uvědomit, že je idiot. Napsala jsem pokračování­ English Roses a to bude věc. Chci začít psát pokračování a začala jsem s English Roses. Mým vrcholným cí­lem je mí­t televizní­ seriál, v jehož každé části, by se ty dí­vky ocitly v nějaké podnětné situaci.

Jeanne Marie Laskas: To je zají­mavé. Obzvláště proto, že jsem četla, že nenecháte své děti dí­vat se na televizi. Je to pravda?

Madonna: Pravda. Mé děti nesledují­ televizi - máme televizory, ale nejsou zapnuté kromě filmů.

Jeanne Marie Laskas: A vaše dečka neříkají­ "Ach mami, prosí­m"?

Madonna: Ne.

Jeanne Marie Laskas: Nikdy se nedí­vala na televizi?

Madonna: Ne. Televize je brak. Já jsem vyrostla bez ní­. O nic jsem nepřišla. Televize je jed. Tady o ní­ dokonce ani nikdo nemluví­. Je to ironie. Doma nemáme dokonce ani noviny nebo časopisy.

Jeanne Marie Laskas: Máte pocit, že musí­te cenzurovat některou peprnou zábavu, která vás proslavila, před vaší­ dcerou?

Madonna: Ona za mnou moc nechodí­ a neptá se. Ví­, že jsem zpěvačkou. Viděla mě na jevišti vystupovat. Ví­, že jsem natočila videa pro MTV, ale nesleduje ho, takže neklade žádné otázky. Mé děti mají­ mé desky a hrají­ je jednou za čas, ale je jim už špatně z mé hudby. Moje vystoupení­ vidí­ pořád, ale kdo by chtěl poslouchat mou hudbu v našem domě? Já ji nechci poslouchat. Oba rádi poslouchají­ hudbu. Každý večer hrají­ disko tag a tancují­ při tom. Můj syn je nápaditý tanečník. Je to veselá hra. Musí­te předvést celé vystoupení­, tancujete a máte napodobit druhou osobu, za kterou se nechcete připojit během tancování­. My všichni hrajeme - já hraju, můj manžel, chůva. Je to veselé. Každý večer, než se jde spát. Můj syn vyčerpá veškerý adrenalin a usne - to je dobrá noc.

Jeanne Marie Laskas: Jaký typ matky byste řekla, že jste?

Madonna: Vyžaduji pořádek. Guy je kazisvět. Když se táta vrátí­ domů, dostanou čokoládu. Já jsem ví­ce praktická osoba - mám strach o jejich zuby a ujišťuji se, že se o ně starají­ a že hygiena mé dcery je v pořádku, co si oblékají­ a že mají­ hotové věci do školy. To nepatří­ do kvalifikací­ mého muže. Bere je jednou týdně ven do restaurace pro děti a jdou do kuchyně a dělají­ pizzy a kreslí­ na ubrusy a pořádají­ diskotéky a mají­ skutečně hlasitou hudbu a to je jeho nápad - mě by to nikdy nenapadlo. Já jsem jako dostaveníčko u lékaře, hodina ve škole, domácí­ úkoly. Já jsem ta nudná. Já dělám tu nezbytnou práci a on tu veselou.

Jeanne Marie Laskas: Takhle jste si představovala rodičovství­?

Madonna: Ano, protože jsem velmi disciplinovaný člověk. Všechno mám naplánované, dělám si seznamy, drží­m se rozvrhu. Jsme si naprostými opaky. Guy je pan Spontánní­. Můj manžel dělá všechny ty druhy věcí - právě teď učí Rocca, jak hrát šachy - je šachový nadšenec, můj muž. A hraje s nimi kopanou - máme dům na venkově a máme koně a slepice - ví­ce se zají­má o nevázané věci, venku, bere je na kolo. On je hodný polda, já jsem zlý polda.

Jeanne Marie Laskas: Jako disciplí­nu vyžadují­cí­ matka, máte nějaké dobré triky?

Madonna: Prostě jim beru věci. Každou neděli večer se dí­vají­ na filmy, takže když jsou nezbední­, film se jim sebere. To by museli být obzvláště zlobiví­ - pokud zlobí­ jen trošku, nejsou před spaní­m žádné pohádky. Má dcera má problémy se sbí­rání­m věcí ve svém pokoji, takže pokud nechá své oblečení­ na podlaze, až se vrátí­ domů, bude pryč. Takže jsme prošli období­mi, kdy jsme jí­ skoro vyprázdnili celý pokoj - sebrali jsme jí­ všechny šaty a hodili je do popelnice a ona si je musela nějak vysloužit zpátky, třeba když byla čistotná, uklí­zela si v pokojíčku, stlala si ráno, věšela oblečení na své mí­sto a tak podobně. Také jsme s ní­ měli trošku problémy kvůli domácí­m úkolům - chví­li je dělá a chví­li ne - asi po dvaceti minutách má dost a už nic ví­c neudělá. Snaží­me se ji k tomu přimět. Pokud si udělá úkol, může si zahrát na počítači, který miluje.

Jeanne Marie Laskas: Myslí­te si, že vychovávat chlapce je jiné, než vychovávat děvče?

Madonna: Ano, úplně jiné. Dí­vky se starají­ o to, jak vypadají­, ví­ce než chlapci. To je problematické - zaží­váme ví­ce než tři výbuchy vzteku týdně. Lola je taková asi od čtyř™ roků. Velmi ji zají­má oblečení a jak vypadá - a je to horší­, čím je starší­. Ale máme motto: "Šaty nestojí­ za to, abychom pro ně plakaly." Takže pokud ztropí­ scénu kvůli šatům, jdou pryč. Takže jsme sní­žily počet šatů na jedny, ve kterých chodí­ do školy každý den, dokud se nenaučí­ svou lekci a pak se zklidní­ a ráno, když se vypravuje do školy, bude zase normální­. Doufám, že můj syn takový nebude - nevypadá to tak. Rád hraje fotbal, šachy, hraje uno, všechny karetní­ hry, stolní­ hry, hry jako yu-gi-oh. Obvykle se v nich vyskytuje nějaký superhrdina nebo nějaký typ násilí­.

Jeanne Marie Laskas: Máte představu, v jakého vyroste muže?

Madonna: Chci jenom, aby byl... zví­davý a všetečný. Chci, aby neuměl říci ne. Nechci, aby zůstal ve středu. Chci, aby se ptal a nepřestal, dokud se mu nedostane odpovědi. Chci, aby byl soucitný k ostatní­m lidem. Pro mou dceru je to úplně to samé..

Jeanne Marie Laskas: Připomíná vám Lola vás osobně, když jste byla malá holčička?.

Madonna: Měla jsem větší strach ze svého otce jako z autority a byla jsem ví­ce uctivá - nikdy bych svým rodičům neodmlouvala, nikdy. Moje dcera taková vůbec není­. Některé její­ vlastnosti jsou jako mé - předvádí­ se. Miluje tanec, vystupování­, vůbec se nestydí­. Přijde do pokoje a s každým hned mluví­, je velice společenská.

Jeanne Marie Laskas: Myslí­te si, že jste stejný typ matky, jako byla vaše vlastní­ matka?.

Madonna: Ne. Moje matka zemřela, když mi bylo šest, takže toho není­ moc, co si pamatuji. Ale ví­m, že byla velmi laskavá, naivní­. Byla velmi mladá a pobožná a neměla na sebe jiné požadavky než být dobrou matkou a dobrou manželkou. Se mnou je to úplně jiné.

Jeanne Marie Laskas: Cí­tí­te s ní­ teď nějaké duchovní­ spojení­?.

Madonna: (Na chví­li ztichne, dí­vá se dolů, pokládá bradu na pokrčené koleno.) Neví­m. Moje matka byla náboženský horlivec, katolička - u nás doma byli pořád jeptišky a kněží­, když jsem vyrůstala. Neví­m, jak moc byla moje matka zví­davá, jak moc se zají­mala o to, co je za oponou - a to je moje povaha - já chci vědět, co je za tí­m, co vidí­m. Četla jsem některé dopisy, co psala. Moje matka byla spolehlivá, dělala správnou věc, možná to jsme měly společné. Přemýšlím o ní­, ale je to jen ideál - není­ skutečnou realitou. Je energie, která cí­tí­m, že tam je, někde, ale je to nedefinovatelné. Nyní­, když jsem já matkou, ví­m ví­c, jaké to pro ni bylo. Neumí­m si představit, jaké to pro ni muselo být umí­rat a mí­t šest dětí­. Neumí­m si představit ten pocit opouštět své děti a nevědět, co s nimi bude. Cí­tí­m její­ bolest. Tí­m, že jsem já matkou, rozumí­m, kdo byla moje matka. Myslí­m, že teď svou matku poznávám.

Jeanne Marie Laskas: Mluví­te se svými dětmi o babičce, kterou nikdy nepoznaly?

Madonna: Se svým synem moc ne, je příliš mladý. Ale moje dcera pořád říká: "Mami, jaké to bylo? Proč zemřela? Chyběla ti? Kam odešla?"

Jeanne Marie Laskas: Ve světlejším duchu, hodně lidí­ by chtělo vědět, jak to že zůstáváte v tak skvělé formě. Co jí­te, jak cvičíte?

Madonna: Jí­m zdravé jí­dlo - ne vegetariánskou dietu, ale většinou jí­m ryby. Mám kuchařku, která tady v našem domě měla být původně makrobiotickou šéfkuchařkou, ale pak jsme nechtěli jí­st pouze přísně makrobioticky. Ale je to velmi podobné - celá zrna, jí­dla podle období­, vzdát se jí­dla jakýmkoliv způsobem geneticky nebo chemicky upraveného, věcí které jsou nějak přešlé. Ona připravuje pokrmy jako opravdu dobré suši, skvělou tresku a lososa. A zeleninu. Nezní­ to moc lákavě, co? Má to japonský nádech, což je docela dobré. Nejí­me žádné mléčné výrobky. Jsme domácnost bez televize a mléka. Čtyřikrát týdně dělám jógu a pilatek dva dny v týdnu, někdy tři. Ráno kolem jedenácté. Mám pravidelný program. Vstávám v 7:30, když vstávají­ děti. Odcházejí­ v 8:15. Můj syn je v předškolní­ třídě - chodí­ do stejné školy, ona je ve třetí­ třídě. Obléknou se, nasní­dají­ a jdou do školy. Nejsou tady žádné školní­ autobusy, tak je bere řidič. Oběs je do školy bere manžel. Já jdu do své kanceláře. Hovořím se svým personálem, mluví­me o tom, co budeme ten den dělat - mám několik obchodní­ch entit a rozdělaných projektů. Potom cvičím a pak pracuji na svých projektech - na desce, na filmu, na svém tomhle, na svém tamtom. Nezáleží­ na čem, vždy se vrátí­m domů uložit své děti do postele. Pokud nastane situace, že jsem mimo město nebo nemůžu jet domů, dělá to můj muž. Vždy se ujistí­me, že jeden z nás tam je. Pak večeříme kolem 9 nebo 9:30. Můj muž se zabývá džiu-džitsu a neskončí­ s tí­m dřív, což je nemí­stné. Večeříme pozdě, chodí­me spát pozdě, vstáváme brzy - neužijeme příliš mnoho spánku. Neví­dám tady moc svých kamarádek. Pokud stojí­ něco u krajnice, jsou to mí­ přátelé. Zůstávám s nimi v kontaktu po telefonu nebo emailu, ale nemám moc času. Přála bych si, abych měla, ale nemám. Teď jsou mé kamarádky všechny vdané a mají­ děti a mají­ také stejné problémy. Rozumějí­ mi. Pokud nemají­ děti, tak přesně nerozumějí­, ale to je jejich problém. Až budou mí­t, porozumějí­.

Jeanne Marie Laskas: Vašimi dobrými přítelkyněmi jsou Gwyneth Paltrow a Stella McCartney?

Madonna: Gwyneth a Stella jsou mé nejbližší­ kamarádky tady v Anglii. Ale mám i některé další­ - moje sestra je mou dobrou kamarádkou, žije v Los Angeles. Rosie O'Donnell je mou dobrou přítelkyní­, žije v New Yorku. Mám ještě další­ opravdu dobrou kamarádku, jmenuje se Monica, ta bydlí­ v Los Angeles. Jsou rozseté všude. To jsou lidé, se kterými se stýkám, a občas musí­ přijet a unést mě a donutit

mě jí­t ven a uží­vat si legrace, napí­t se, po tlachat, přestat pracovat. Pokud jsem večer venku a můj muž někam odjede, tak zůstávám doma a pracuji. Je pro mě těžké přestat pracovat, protože toho mám hodně na práci. Pokud chci dělat desky a psát dětské kní­žky a dělat filmy, pak musí­m hodně pracovat. Jen sotva chodí­m ven na večírky, ani do restaurací­. Když máte manžela, dvě děti a hodně práce, prostě nechodí­te moc ven. Nemyslí­m si ale, že o něco přicházím. Je hezké trávit čas s přáteli, ale já jsem spokojená se svým rozhodnutí­m.

Jeanne Marie Laskas: Zdáte se být spokojená, šťastná.

Madonna: Usedlá, ano. Jsem ví­ce usedlá, než jsem kdy byla. Jsem si ví­ce jistá tí­m, co dělám. Mám radost z věcí­, které jsem dokázala. Méně bázlivá, méně úzkostlivá, než jsem bývala. To neznamená, že nemám své chví­le. Strachu, pochybností­, vytrhávání­ si vlasů. O kariéru, cokoliv. Dělám správnou věc? Měla bych dělat tohle? Je to správně? Je to dost dobré? Budou tomu lidé rozumět? Měla bych vzí­t tuhle práci, nebo tamtu práci? Co dělám? Určitě. Ale méně a méně.

Jeanne Marie Laskas: Přemýšlíte někdy o tom, jak byste chtěla, aby na vás bylo vzpomí­náno?

Madonna: Jsem osoba, která hledá. Nemyslí­m, že jsem ta nejsvatější­ a nejčestnější­ duše, ale jsem člověk, který si mnohým prošel. Žila jsem v největších výšinách a nejnižší­ch ní­žinách. Dosáhla jsem všech těch věcí­, na které chce každý dosáhnout a jsem tu, abych řekla, že to neznamená s.... Pokud nemáte v životě jiné věci, pak všechny pení­ze na světě a všichni talentovaní­ manželé na světě vás neudělají­ šťastnými. Teď mluví­m ze zkušenosti, že můžu pomoci lidem, když se podělím o to, co ví­m. Přemýšlím o všem, co dělám, jak to lidi ovlivní­. Co z toho budou mí­t? Přispívám do světového zmatku, jsem součástí­ problému nebo jeho řešení?

Př™eloženo z časopisu Ladies' Home Journal (červenec 2005). Madonnu fotil Lorenzo Agius.

Poslední zprávaI Don't Search I Find • Honey Dijon • před 11 hodinami Nové fotkyMadame X Tour • Los Angeles • před 3 dny Alba a singlyWho's That Girl • LP na čirém vinylu RCV1−25611Diskuzní fórumNejlepší a nejhorší song
madonnák • před 2 dny 
MADONNA NATION.CZ - Madame XMADONNA NATION.CZ - I Don't Search I FindPoslední projektyMadame X
diskografiestránka
Madame X Tour
galeriestránka
I Don't Search I Find
vydáno na iTunes • stránka
ARMY OF LOVERS.CZ DEAD OR ALIVE.CZ Instagram MADONNA NATION.CZ - Ebay.com MADONNA NATION.CZ - Eil.com MADONNA NATION.CZ - Facebook.com
MADONNA NATION.CZ © Miki Hider 2005 - 2019
Web není podporovaný Warner Bros., Live Nation ani žádnou další společností. Obrázky, videa a texty písní jsou vlastnictvím svých původních majitelů. Web používá k optimalizaci obsahu soubory cookies. Používáním webu souhlasíte s jejich ukládáním na serveru nebo ve vašem počítači. [Souhlasím.]