MADONNA NATION.CZ - Rozhovory a články • Interview Magazine

8. prosince 2019 MADONNATION.CZMADONNA NATION.CZ • Rozhovory a články • Interview Magazine

Rozhovory a článkyVýrokyIsland: Virgin PopSmash Hits: Primo MadonnaClassic Pop Magazine: True BlueSongTalkInterview MagazineHow to Make a Hit Record with Shep PettiboneRolling StoneErotica DiariesMTV: Madonna v MiláněNewsweek: Nový voyeurismusYoung MagazineDetails: Madonna ComplexBedtime StoriesSpin: Opravdová MadonnaMTV Ultra Sound: Inside MadonnaRay Of Light: Words And MusicLarry King LiveViva InterviewBBC Radio 1: Jo Whiley InterviewAttitudeLadies' Home JournalOut MagazineOk! MagazineDazed & ConfusedInterview MagazineSunday Post: Material Girl slaví­ 50Rolling Stone: Madonna Looks BackVše, co jste chtěli vědět o W.E.Polari Magazine: Everybody Hates MadonnaWall Street JournalLos Angeles TimesRolling Stone: How Madonna became MadonnaZeptej se mě na cokolivBillboard Q&ARolling Stone Q&ARebel Heart TourRebel Heart TourJenom jeden den v životěInterview Magazine

Jméno Heslo Neodhlašovat Registrovat se Zapomenuté heslo
Novinky a zprávyAktualizace
 
ŽivotopisAlba a singlyVideokolekceKoncertní­ turnéPromo turnéŽivá vystoupení­Art For FreedomKnihyPohádkyFilmyDivadloDiskografieVideoklipyHitparádyOceněníRozhovory a článkyGalerieDownloadsAbecední­ rejstřík
 
Diskuzní fórumOdkazyO autorovi webuKontakt
 
Interview Magazine

Madonna: Čau Ingrid.

Ingrid: Ahoj Madonno. Máme sedmileté výročí­. Poslední­ rozhovor, který jsme spolu dělaly pro tenhle časopis, byl v březnu 2001. Mluvily jsme spolu i potom, ale naše poslední­ zaznamenávané řečnění­ se stalo ještě předtí­m, než se celý svět změnil.

Madonna: Á, dobroto. To bylo tak dávno. No, doufám, že mám něco zají­mavého, o čem bychom se mohly bavit. (Směje se.)

Ingrid: To já taky. (Směje se.) Ale teď vážně, děkuji mnohokrát, že tohle děláte. Ví­m, že toho máte hodně rozděláno.

Madonna: Rádo se stalo. Slyšela jsem, že časopis opouští­te.

Ingrid: Opouští­m.

Madonna: Co budete dělat?

Obě si chví­li poví­dají­ mimo záznamní­k...

Ingrid: Začala bych poví­dání­m o vaší­ zaangažovanosti v Malawi. Ta akce a charita, co jste uspořádala s Gucci v O.S.N. 6.února, to bylo opravdu něco. Když jsem poslouchala vaše nové album, přemýšlela jsem o tom a naléhavost, která je z desky slyšet, hlavně z pí­sničky 4 Minutes, mi tu událost vrátila. Přišlo mi to jako jasný pří­klad toho, kam zrovna směřuje vaše úsilí­. Velice působivý dokument I Am Because We Are, který jste produkovala a který se ten večer promí­tal, je odpovědí­ všem těm, kteří­ tvrdí­, že problematika nemoci AIDS v Africe je tak zdrcují­cí­, že s tí­m už nelze nic dělat. Opak je pravdou. Každá maličkost pomáhá. V tom filmu ří­káte: "Lidé se mě vždycky ptají­, proč jsem si vybrala Malawi. A já jim odpoví­dám, že jsem si je nevybrala. Malawi si vybralo mě." Proč jste se rozhodla zdokumentovat svoje zapojení­?

Madonna: Bylo to tak, že jsem se dověděla, jaká je tam situace. A když jsem tam poprvé jela, věděla jsem, že musí­m svou cestu zdokumentovat. Přesněji jsem se chtěla s těmi dětmi dát na cestu a zjistit si, co by změnilo jejich životy k lepší­mu, a zdokumentovat to. Bylo to jen o tom dát jim střechu nad hlavou? Bylo to jen o tom dát jim jí­dlo a oblečení­? Bylo to jen o tom zpří­stupnit jim očkování­? Bylo to o všech těchhle věcech? Nebo šlo to to, co se dělo v jejich hlavách a srdcí­ch a dotknout se jejich vlastní­ho pocitu zplnomocnění­ a odolnosti? čŒí­m ví­cekrát jsem do Malawi jezdila a sledovala tamější­ dění­, tí­m ví­c jsem si uvědomovala, že tamní­ lidé jsou složitější­, takže řešení­ jejich problémů bude také ví­ceúrovňové. Nejhorší­ způsob, jak člověku pomoci, je hodit mu hromadu něčeho a utéct.

Ingrid: Přesně, tohle nikdy v Africe nefungovalo nebo jinde na podobném mí­stě.

Madonna: To nefunguje u nikoho.

Ingrid: ř˜ekněte nám ví­c o tom filmu.

Madonna: Bylo několik možností­, jak to pojmout. Natočili jsme tolik záběrů a měli jsme tolik co ří­ct. A vzniklo tolik verzí­ toho filmu, než jsme skončili u téhle, co máme teď. Některé z těch ranější­ch podob byly pří­liš mrazivé a srdceryvné, až se mi zdálo, že byli lidé po jejich zhlédnutí­ pří­mo ochrnutí­, a to bylo to poslední­, čeho bych chtěla dosáhnout. Další­m důvodem, proč jsme chtěla natočit tenhle film - a to jsem řekla i na tom charitativní­m večí­rku, že lidé začí­nají­ být imunní­ vůči myšlence zvyšovat povědomí­ o něčem a stát se něčeho součástí­. Mohou něco změnit, ale namí­sto toho řeknou něco jako: "Na světě je tolik problémů, co s tí­m můžu dělat? Jsme v prdeli. Afrika je v prdeli. životní­ prostředí­ je v prdeli. Všechno." Lidé jsou zahlceni problémy a ty je ochromily. Tak jsem chtěla nabí­dnout jednoduchá řešení­ a ilustrovat, jak úplně jednoduché věci dokáží­ změnit člověku život. Pro každého z nás je snadné podí­let se na řešení­.

Ingrid: Ten film začí­ná jednou drobností­. Volá vám nějaká žena. ř˜í­ká něco jako: "Jste člověk s prostředky. Lidé na vás dají­. Můžete pomoct." Pak ří­káte, že se cí­tí­te trapně, protože ani neví­te, kde Malawi je. Ona vám řekla, ať si ho najdete na mapě, a zavěsila.

Madonna: Jo a pak jsem tam jela.

Ingrid: Takže tenhle telefonát proběhl ještě předtí­m, než jste adoptovala syna Davida?

Madonna: Ach, ano. Všechno tohle se stalo předtí­m. Ano, byla to dlouhá cesta. Přivezla jsem s sebou z Malawi do Los Angeles osm učitelů, přihlásila je do pedagogických kurzů a pak je vzala zpět do Malawi. V tu dobu jsem se sblí­žila s tamní­mi dětmi, a tak jsem poznala i svého syna. Stálo mě to hodně cest. Všichni učitelé, které vidí­te učit ve filmu, prošli tí­m kurzem. Mnozí­ z nich založili sí­ť, která se o lidi stará nyní­. Stále jsem s nimi ve spojení­ a oni stále duševně i sociálně podporují­ ty děti a jejich rodiče. Přineslo to ohromné výsledky. Nejen v životech těch dětí­, ale v životech těch učitelů.

Ingrid: Pro neznalé byla vždy Afrika nepochopitelným mí­stem. Pamatuji si, když naše rodina opustila Jižní­ Afriku kvůli apartheidu. Přestěhovali jsme se do Skotska a moje matka chodila po obchodech a naváděla je k bojkotu jihoafrických humrů a pomeraněů. Tehdy šlo o to vytvořit ekonomický tlak, aby vláda byla nucená apartheid ukoněit. Celý svět tvrdil, že to se nikdy nestane, ale stalo se. A vůdcovství­ a pohotovost jediného muže - Mandely - ukázaly, že změna může nastat i bez krveprolití­. Lidé tolik zmůžou. Stále se často stává, že když přijde řeč na AIDS v Africe, objeví­ se stále stejný postoj, že to nikdy neskončí­. Podí­vejte se na začátek epidemie tady a jak se lidi během pár let dokonale vzchopili. Vy a já jsme měly hodně společných přátel, jako napří­klad Keithe Haringa, kterého jsme ztratily. Ale pamatujete si tu dobu, asi před pětadvaceti lety, kdy se jednomu po druhém dělalo špatně a nikde nebyl ani náznak světla na konci tunelu. čŒasem to přešlo, ale nyní­ bohužel je statistika HIV v této zemi opět extrémní­. Ale hlavně že činy pomáhají­. Samozřejmě že mí­ra toho, o čem hovoří­me, je v Africe úplně jiná. Ale ty pří­běhy jsou ve skutečnosti propojené. Je pro vás ta nemoc, proti které bojujete v Africe, tou stejnou chorobu, co změnila naše životy tady v Americe?

Madonna: (Povzdechne si.) To je zají­mavá otázka. Myslí­m, že je to to samé, protože co to znamená - podí­vejte na to slovo - nemoc. Tady bylo taky něco chorobného a něco chorobného je i tam. Velká část pandemie AIDS v Africe souvisí­ s chudobou, protože tam všechno vychází­ z chudoby. Vše je tak výmluvně popsáno ve filmu Mathewse Chikaondy, exministra financí­, který ukazuje krutosti člověka na člověku, co jsou lidé schopní­ udělat jeden druhému, pokud nemají­ nic jiného - ať je to kruté nebo ne, objevují­ své choroby nebo praktikují­ magii, protože došli na konec a neznají­ jiné řešení­. Lidé tam odpadávají­ jak mouchy a oni to neumějí­ vysvětlit. Takže pro ně to musejí­ být čáry, protože jak jinak byste vysvětlili, že každý ve vaší­ vesnici je po smrti. Určitě je to proto, že je někdo očaroval. Samozřejmě že bí­da je problém i v Americe, ale není­ to to samé jako v Africe - je to jiný druh bí­dy.

Ingrid: A takový úplně jiný pocit.

Madonna: To je další­ věc, kterou jsem vypozorovala, protože můžete ří­ct, uáu, v Africe je to opravdu hrozné, je to beznadějné, nikdy se to nezmění­. Ale když tam pojede, cí­tí­te se zmateni, protože všude tam je spousta lásky a radosti a smyslu pro společenství­ - přestože tam lidé padají­ jako mouchy. A my jsme tady a máme pří­stup ke všem lékům a infrastruktuře a lidé mají­ vzdělání­ a každý se přesto má mizerně. Takže si ří­káte, moment, počkat, koho tedy máme zachraňovat?

Ingrid: (Směje se.)

Madonna: Všechno je to matoucí­. Nakonec všichni bojujeme s tou samou nemocí­, ale je to otázka uvědomění­ a toho, kde vám stojí­ hlava. A většině lidem na světě stojí­ hlava nad prdelí­.

Ingrid: Na začátku toho filmu je chví­le, kdy ří­káte: "Nakonec jsem zí­skala mnohem ví­c, než co jsem vyjednávala - ohledně Malawi, sebe samé, z hlediska lidskosti." Můžete to rozvést?

Madonna: No, nejdří­v ze všeho, jela jsem tam s pocitem, že musí­m zachraňovat lidi, a s uvědomění­m si, že musí­m zachránit sebe; že svět, ze kterého pocházím, je vlastně plný nemocí­ a plný zoufalství­ a neštěstí­. Kdo se má dobře a kdo se má špatně a kam bych měla namí­řit své úsilí­? A uvědomovala jsem si, že jako matka a lidská bytost se nemůžu dí­vat na umí­rají­cí­ děti, které ani nemusely zemří­t, nebo je sledovat jak strašně trpí­ - všemu tomu jste v Malawi svědky. Ale na druhou stranu mi to pomohlo pohledět na sebe, ohlédnout se za svým životem, mou společností­, mými přáteli, podí­vat se na svět, ve kterém žiju, a vidět, jak se rozpadáme a že žijeme ve stejné štvanici - jen vypadá jinak.

Ingrid: Na novém albu v pí­sničce, kde ří­káte: "We've only got four minutes to save the world," je taky "Sometimes I think what I need is a you intervention."

Madonna: Jo, ve významu, že někdy máš potřebu mě zachraňovat. Těch mnoho let, která jsem cestovala do Afriky a všechno tohle zažila, mi dalo ohromný přehled a vědomosti, které jsem nikdy předtí­m neměla. Sama jsem si tí­m tak trochu prošla, když celá ta věc s AIDS zasáhla New York a já viděla všechny své kamarády odpadat jak mouchy. Najednou si ří­káte: "Ó, můj Bože, život je tak drahocenný, tak na co si stěžuju? Jsem naživu." Ale zapomenete. Prostě zapomenete. ř˝ijeme velmi pohodlné životy a bohužel se musí­me potýkat s bolestí­ a utrpení­m někoho jiného, abychom si uvědomili, jak mnoho máme a za jak moc máme být vděční­, a naladili se na frekvenci ocenění­. A to bychom měli dělat zcela běžně.

Ingrid: V letech 1982, 83, 84 v Americe a Evropě změnil AIDS navždy naše životy. To jsme věděli. A najednou se to rozší­řilo samozřejmě také kamkoliv jinam. Ale některé země nebo dokonce kontinenty to popí­raly. Je tak hrozné, že to trvalo tolika lidem několik desetiletí­, než si uvědomili situaci v Africe. ř˜ekněte mi, jak jste si vybrala režiséra svého filmu?

Madonna: Byl to můj zahradní­k. (Směje se.)

Ingrid: Opravdu? Takže umí­ zacházet se semeny.

Madonna: Jo. Jmenuje se Nathan Rissman. Je to skvělý, milý chlap - jeden z těch, co vstoupili do mého života a dělali každou práci. Byl to běžec, doktor, zahradní­k. Staral se o mi o děti. Dělal úplně všechno a dělal to s pokorou. A každý si ho zamiloval. A on pak začal točit malé filmečky o mých dětech a posí­lal mi je a dělal filmy z fotek a zkrátka byl opravdu tvůrčí­. Takže jsem si jednoho dne řekla: "Potřebuju všechno tohle zdokumentovat" a podí­vala jsem se na něj a řekla jsem: "A myslí­m, že ta pravá osoba jsi ty!" A on se do toho skutečně pustil. Další­m z jeho darů je to, že ho každý miluje a je velmi dobrý v zí­skávání­ si důvěry. O každého ve filmu se hluboce zají­má a v Malawi strávil hodně času. Obrazně řečeno s těmi lidmi chodí­ spát a ráno vstává se slepicemi. Skutečně to proží­val a přistupoval k tomu s otevřeným srdcem a vděčností­. A myslí­m, že je to z toho filmu i cí­tit, jak filmuje lidi.

Ingrid: Obzvláště děti.

Madonna: Ano, zná jejich pří­běhy. Lidé mu oteví­rají­ svá srdce. Já bych to nedokázala. Já nemám ten jeho prostý pří­stup. Odvedl ohromnou práci.

Ingrid: Lí­bí­ se mi i ta estetika - vypadá to jako fotografie amerického jihu Williama Egglestona, ve smyslu pestré palety barev.

Madonna: Jo, jakým způsobem zachytil venkovní­ krajinu, kopce a stromy.

Ingrid: Když se na film dí­váte, je z něj Afrika pří­mo cí­tit. Taky tam máte opravdu skvělé záběry - prezident Clinton, Desmond Tutu.

Madonna: Jeffrey Sachs, Paul farmer. Všichni jsou skvělí­. Jsem šťastná, že je tom filmu mám.

Ingrid: Jak jste to dokázala? Prostě jste jim jen zavolala?

Madonna: Zavolala jsem jim. A napsala obsáhlé dopisy. Setkala jsem se s nimi a ukázala jim některé záběry.

Ingrid: Vždycky jste psala dopisy.

Madonna: Ano. Někteří­ řekli ano rychleji než jiní­. Někteří­ mě stáli ví­ce přemlouvání­ a večeří­.

Ingrid: Musela jste jim v něčem vyhovět?

Madonna: (Směje se.) Ne. Ani žádné sexuální­ nabí­dky. (Smějí­ se obě.) Ale musela jsem se stát producentkou a přesvěděovat lidi, protože jsou pro mě jako obři. Všichni jsou tak zaměstnaní­ a každý za nimi chodí­ a prosí­ je, aby něco řekli v jejich dokumentu. Takže proč by to měli udělat zrovna pro mě? Ale cí­tí­m se velmi požehnaná, že všichni souhlasili. Všichni investovali do Afriky velkou část svého života.

Ingrid: Poví­dejme si o vašem nejmladší­m dí­těti, Davidovi. Je z Malawi.

Madonna: Ano a pří­sahám vám, že by nebyl naživu, kdybych si ho nevzala. Nebyla jiná možnost.

Ingrid: Vaše další­ děti měly pří­ležitost být dětmi, a když jste natáčela tenhle film, jsem si jistá, že jste viděla hodně dětí­, které neměly tu šanci. Ve filmu vypráví­te o dětech, které jsou zneuží­vány, unášeny, bity, o dětech, co plní­ funkci rodičů svým mladší­m bratří­čkům a sestřičkám, protože jejich otcové a matky zemřeli. Davidova situace byla zpočátku úplně jiná než tomu bylo u Lourdes a Rocca. Jak je ovlivnilo, že jejich malý bráška pochází­ z mí­sta, kde děti nemají­ dětství­?

Madonna: Myslí­m, že podstatné je, že to vědí­ a rozumí­ tomu. Naposledy, když jsem tam jela, dcera byla se mnou. Strávila několik týdnů prací­ v sirotěincí­ch, hlavně v jednom s novorozeřˆaty, kde většina z nich byla HIV pozitivní­ch. Byla tam na vlastní­ pěst a byla tak zodpovědná a zůstávala tam osm hodin a neúnavně pracovala. Pomyslela jsem si: "Proč s ní­ zachází­m jako s dí­tětem?" Dokáže mnohem ví­c. Nenecháváme děti nic udělat. ř˜í­káme si: "Ach, jsou to děti, nemůžou se starat o jiné děti. Nemůžou udělat tohle, nemůžou udělat támhleto." A když přijedete do Afriky, všech těch hloupostí­ necháte.

Ingrid: Takže mnoho dětí­ je tam rodiči.

Madonna: Určitě. Dí­ky tomu jsem uviděla, jak tvrdé a nezlomné děti jsou a jak malou důvěru v ně máme. A uvědomila jsem si, jak důležité je, aby tohle moje děti pravidelně ví­daly a zkoušely, aby si uvědomily, že dýchají­ zředěný vzduch a je jejich úkolem se dělit o to, co mají­, s ostatní­mi lidmi.

Liz Rosenberg z povzdálí­: Okay, pět minut dámy.

Ingrid: Ne! Dělá si legraci!

Madonna k Liz: ř˜í­kala, že ne, že si děláš legraci!

Liz: Ne, nedělám!

Ingrid: Ne, ne, ne - řekněte jí­, že jsme se ještě ani nezačali bavit o albu! Ani náhodou!

Madonna: Je to okay, nebojte se, právě odešla.

Ingrid: To se nedá!

Madonna: Okay.

Ingrid: Pro mě jste vždycky stála za svobodou, za svobodou vyjadřování­, dělat si co chci, oblékat se jak chci, zpí­vat si co chci. V Africe se bojuje spí­š než o svobodu v něčem za svobodu od něčeho - od strachu, od hladu. Ovlivnilo tohle nějak vaše chápání­ svobody?

Madonna: Myslí­m, že svoboda je vtipné slovo, protože když se domní­váme, že jsme svobodní­, tak ve skutečnosti nejsme. Myslí­m, že svoboda je spí­š jen iluze. Když máte strach, kde seženete další­ jí­dlo, nemůžete si dovolit starat se o hmotné závazky. Nemůžete myslet na své ego. ř˜í­káte si jen: "Potřebuju jí­st. A potřebuju střechu nad hlavou. Je mi zle a potřebuju léky." Pokud jste v takové situaci, nemůžete si dovolit ten luxus myslet na svobodu, kterou máme my. Pokud žijete ve světě jako my a máte všechen ten přepych a výsady, jako máme my, nemusí­te se starat o základní­ potřeby a můžete myslet na to, co vás zotročuje, co vás polapilo. Jsem opravdu volná? Protože můžu sednout do letadla a letět, kam se mi zachce, a můžu si dovolit to či ono - je tohle svoboda? Je to tak, jak jsem řekla ve svém projevu na charitativní­m večí­rku. "Co je nejlepší­? Co je skutečné štěstí­?" Když se přestanu starat, co si o mně lidé myslí­, budu schopná ří­ct: "Ano, naučila jsem se méně starat, ale úplně jsem se toho nezbavila." To je svoboda. Když přestanu pořád jen myslet na sebe a postaví­m jiné lidi před sebe, to je opravdová svoboda. Když umí­m bezpodmí­nečně milovat a já mám podmí­nky u každého, ať je to můj manžel, mé děti nebo přátelé, spolupracovní­ci - pak to je skutečná svoboda. To je něco, o co se snaží­me, ale já svobodná nejsem.

Ingrid: Váš nedostatek volnosti ale určitě není­ patrný z vaší­ nové desky. Vraťme se zpátky k pí­sničce 4 Minutes. Justin Timberlake a Timbaland s ní­ mají­ něco společného, že?

Madonna: Ano, spolupracovali jsme.

Ingrid: Ta píseňˆ zní­ jako balada o světě s velkým orchestrem. Je to ohromná taneční­ pí­snička.

Madonna: Je to tak trochu paradox. Jako bychom ří­kali: "Běží­ nám čas, lidi, probučte se. Ale pokud chceme zachránit svět, můžeme se u toho prosí­m mezití­m pobavit?"

Ingrid: (Směje se.) To je skvělé. A video, pokud je mi známo, si hraje s myšlenkou superhrdinů snaží­cí­ch se zachránit svět. Vypadá to jako ironie, ale zároveňˆ opravdu vážně.

Madonna: Je to jako pochod. Je to pohyb a každého chceme vzí­t s sebou.

Ingrid: Touhle pí­sní­ určitě. Lí­bí­ se mi ta část "the road to hell is paved with good intentions" uprostřed toho všeho. Bavila jste se při nahrávání­? Vypadá to tak.

Madonna: Psaní­ s Justinem mě opravdu baví­. Je to veselý člověk.

Ingrid: Je tohle první­ pí­snička, kterou jste s ní­m dělala?

Madonna: Ne. Nejprve jsme dělali na jiných pí­sní­ch. Měli jsme něco jako psychoanalytické sezení­, vždy když jsme chtěli psát. Sedli jsme si a začali si poví­dat o různých situací­ch. A pak jsme mluvili o různých problémech a sporných otázkách a mezilidských vztazí­ch. To byl jediný způsob, však ví­te, společné psaní­ je velice intimní­ záležitostí­. Takže jsme museli nají­t mí­sto, kde bychom si začali poví­dat o něčem, o co se zají­máme, abychom se dostali do psaní­ o něčem, o co se zají­máme. A to bylo fajn, protože on je otevřený a má talent. Je to skladatel. Nepracovala jsem vždy s takovými autory, se kterými bych ihned navázala takový kontakt a začali si hned hrát s melodií­ a rytmem slov. Jeho zají­má rytmus slov i jejich význam.

Ingrid: Taky miluju to tick-tock.

Madonna: Užila jsem si to s ní­m.

Liz v pozadí­: Další­ otázka!

Ingrid: ř˜ekněte jí­, že jsme zatí­m probrali jednu pí­sničku. Musí­ nám dát ještě nejméně čtyři otázky.

Madonna k Liz: Zatí­m měla jen jednu otázku k desce! Chce se zeptat na další­ čtyři.

Liz: Dobře, dostane jednu naví­c.

Madonna: Je opravdu zákeřná. (Směje se.) Takže, ptejte se dál.

Ingrid: Okay, pojčme na Give It To Me. Vidí­m celou Ibizu, jak na tohle tančí­.

Madonna: Opravdu? Ach, dobře. Lí­bí­ se mi představa, že každý na Ibize tancuje na Give It To Me. (Smí­ch.)

Ingrid: Podle mě je tohle opravdová Madonna.

Madonna: Je jako hymna. V zásadě jsem ji napsala já, takže bych si ji na stadioně užila.

Ingrid: Slova znějí­ hodně autobiograficky: "Got no boundaries, got no limits."

Madonna: "If there's excitement, put me in it."

Ingrid: "Don't stop me now."

Madonna: Jó!

Ingrid: "If it's against the law, arrest me."

Madonna: (Směje se.) Jo, to jsem já. Provokatérka. Ta nudná, předví­datelná já.

Ingrid: Dneska není­ slyšet někoho ří­kat "zatkněte mě" moc často, vám řeknu.

Madonna: V popové kultuře určitě ne.

Ingrid: čŒastěji je to "dej mi prachy".

Madonna: Je to o hře bez rizika.

Ingrid: Když mluví­me o hře, na tu kytaru hrajete vy?

Madonna: To bych si přála. Ne.

Ingrid: Nikde? Protože jsme si myslela, že v Miles Away...

Madonna: V Miles Away hraju na kytaru, ale doprovází­ mě jeden z Timbalandových hudební­ků.

Ingrid: Je Miles Away autobiografická?

Madonna: Většina mých skladeb je pravděpodobně v mnoha hlediscí­ch autobiografická. Ale spí­še podvědomě. Když pí­šu svou hudbu, tak opravdu nemám úmysl vyprávět své osobní­ pří­běhy. Prostě to přijde. A pak za nějakou dobu, za šest osm, měsí­ců si ří­kám: "í, o tomhle jsem tu pí­sničku napsala." Ale to je tehdy, když tu pí­sničku hraju před hodně lidmi a oni jsou jako: "Ach, s tí­m se můžu naprosto ztotožnit." V Miles Away jsem se dotkla vědomí­ lidí­, co mají­ intimní­ problémy.

Ingrid: Smyslem celé téhle desky je radost vycházejí­cí­ z hudby a tance. Třeba Heartbeat, to je celé o radosti protančit celou noc.

Madonna: V určitém rozměru je to hold začátkům mé kariéry. Všechno vždycky směřuje k tanci. A hudbě. Protože nemůžete tančit bez hudby. A tak to cí­tí­m. V Africe tančí­ každý a každý hraje. Je na tom něco uvolňují­cí­ho. Je na tom něco sjednocují­cí­ho. Když mají­ lidé plné ruce hudby a tance, nemají­ čas na nenávist a boj. Hudba je jední­m z nejskvělejší­ch sjednotitelů.

Ingrid: Ocitla jste se někdy v situaci, že jste si řekla: "Seru na to, už nikdy nenatočí­m žádnou desku"?

Madonna: Ach, to si ří­kám po každé desce. A zas udělám další­.

Ingrid: Máte z téhle dobrý pocit?

Madonna: Jo, mám.

Liz opět z dálky: Ingrid!

Ingrid: Poslední­!

Madonna k Liz: ř˜í­ká, že je to poslední­!

Ingrid: Poslední­ otázka. Zpátky k naléhavosti desky. Opět je slyšet z Beat Goes On.

Madonna: (Směje se.) To bylo opravdu hodně naléhavé. Kanye měl jenom čtyři hodiny. Musela jsem pí­sničku dokoněit dří­v, než mu letělo letadlo. Ale ví­te co? Momentálně pracuju v režimu "žij každý den tak, jako by byl tvůj poslední­". Takže naléhavost je teď ve všem, co dělám.

Přeloženo z časopisu Interview Magazine (duben 2008). S Madonnou si poví­dala Ingrid Sischy. Autorem fotografií­ je Steven Klein.

Poslední zprávaGod Control • Twisted Dee & Diego Fernandez • včeraNové fotkyInstagram • včeraAlba a singlyTrue Blue • LP na čirém vinylu RCV5−25442Diskuzní fórumCo právě posloucháte?
ozzy • před 9 hodinami 
MADONNA NATION.CZ - Madame XMADONNA NATION.CZ - I Don't Search I FindPoslední projektyMadame X
diskografiestránka
Madame X Tour
galeriestránka
I Don't Search I Find
vydáno na iTunes • stránka
ARMY OF LOVERS.CZ DEAD OR ALIVE.CZ Instagram MADONNA NATION.CZ - Ebay.com MADONNA NATION.CZ - Eil.com MADONNA NATION.CZ - Facebook.com
MADONNA NATION.CZ © Miki Hider 2008 - 2019
Web není podporovaný Warner Bros., Live Nation ani žádnou další společností. Obrázky, videa a texty písní jsou vlastnictvím svých původních majitelů. Web používá k optimalizaci obsahu soubory cookies. Používáním webu souhlasíte s jejich ukládáním na serveru nebo ve vašem počítači. [Souhlasím.]