MADONNA NATION.CZ - Rozhovory a články • Details: Madonna Complex

16. prosince 2019 MADONNATION.CZMADONNA NATION.CZ • Rozhovory a články • Details: Madonna Complex

Rozhovory a článkyVýrokyIsland: Virgin PopSmash Hits: Primo MadonnaClassic Pop Magazine: True BlueSongTalkInterview MagazineHow to Make a Hit Record with Shep PettiboneRolling StoneErotica DiariesMTV: Madonna v MiláněNewsweek: Nový voyeurismusYoung MagazineDetails: Madonna ComplexBedtime StoriesSpin: Opravdová MadonnaMTV Ultra Sound: Inside MadonnaRay Of Light: Words And MusicLarry King LiveViva InterviewBBC Radio 1: Jo Whiley InterviewAttitudeLadies' Home JournalOut MagazineOk! MagazineDazed & ConfusedInterview MagazineSunday Post: Material Girl slaví­ 50Rolling Stone: Madonna Looks BackVše, co jste chtěli vědět o W.E.Polari Magazine: Everybody Hates MadonnaWall Street JournalLos Angeles TimesRolling Stone: How Madonna became MadonnaZeptej se mě na cokolivBillboard Q&ARolling Stone Q&ARebel Heart TourRebel Heart TourJenom jeden den v životěDetails: Madonna Complex

Jméno Heslo Neodhlašovat Registrovat se Zapomenuté heslo
Novinky a zprávyAktualizace
 
ŽivotopisAlba a singlyVideokolekceKoncertní­ turnéPromo turnéŽivá vystoupení­Art For FreedomKnihyPohádkyFilmyDivadloDiskografieVideoklipyHitparádyOceněníRozhovory a článkyGalerieDownloadsAbecední­ rejstřík
 
Diskuzní fórumOdkazyO autorovi webuKontakt
 
Details: Madonna Complex

Madonna je ve sprše. Čekám nahoře v patře v jejím bytě v New Yorku. Přichází brzy, má vlasy načesané dozadu, voní směsí tří parfémů - černý narcis, gardénie a tuberóza - a vykračuje si to ke mně. Bere si můj diktafon. "Koukám se, zda se to otáčí," říká, "to je všechno." Lehce se usměje. "Musím mít vše pod kontrolou. Musím vědět, co se děje." Říkám jí, že je to její práce starat se o audio techniku. "Dobře," povídá, "jakmile vstoupíš do tohoto domu, vyhoď všechna pravidla z okna." Chvilinku je ticho. "Kecám," reaguje nepřesvědčivě, "kecám, takže spusť palbu..."

Tak spouštím. Občas to bude dost komplikované, ale začalo to poklidně. Požádal jsem Madonnu, aby mi řekla cokoliv - cokoliv o sobě. Zdálo se jí to zpočátku divné, ale vyhověla mi: "Mmm. Trpím blázny. Netoleruji ignoranci. Miluji děti. Jím příliš mnoho bonbónů. Mám pejska. Miluji košíkovou. Mám opravdu dobrý sluch. Takže se nesnažte mě pomlouvat ve vedlejším pokoji, protože bych to nejspíš slyšela. Trpím šílenou nespavostí. Ráda hezky voním. Já skutečně hezky voním. Věřím na kouzla." Usměje se. "To je všechno, co vám teď řeknu." Samozřejmě chci víc. Najednou zvoní telefon. "Nesnáším, když mi někdo zavolá a hned to položí," říká.

Chris Heath: Kdo tohle dělá? Fanoušci, předpokládám.

Madonna: Ne, oni ne. Oni ne. Vím přesně, kdo to je. Někdo, kdo moc dobře ví, že s ním nechci mluvit, ale i přesto mi volá, protože chce vědět, že jsem doma. Chce mě mít pod kontrolou.

Chris Heath: Co je to za lidi?

Madonna: Otravové. Protivní lidé.

Chris Heath: Ale vzhledem k vašemu životu...

Madonna: Ok. Exmilenci.

Chris Heath: Víte kteří?

Madonna: Hrstka jich je.

Chris Heath: A volají, aby slyšeli váš hlas?

Madonna: Aby věděli, kde jsem. Někteří lidé opravdu nevědí co s časem. Rozumíte, co chci říct?

Chris Heath: Myslím, že ano.

Madonna: Vám tohle nikdy nikdo nedělal?

Chris Heath: Stydím se říct ne. Ale já nemám dlouhý zástup posedlých exmilenců.

Madonna: Mmm, no dobře. (Směje se.) Nemůžete mít všechno.

MADONNA NATION.CZ - Details: Madonna ComplexMADONNA NATION.CZ - Details: Madonna Complex

Uvědomuji si, že tohle není Madonna, jak jsem si ji představoval. Tahle Madonna je mnohem víc nervózní, více popudlivá, méně sebejistá. Tohle není žena, která by na nás cenila zuby ze svého trůnu a užívala si slávu a potlesk. Tahle Madonna mluví mrzutě o lidech, co ji opustili, protože, jak říká, záviděli jí její odvahu, které sami měli málo. Tahle Madonna mluví o obdivu, který si zaslouží za to, že přežila útoky médií za vše, co udělala. Na toto téma je schopná ječet s nevídanou vášní. Na této Zemi se Madonna necítí být milována. Připadá si, jako by se od ní očekávaly jen výmluvy a omluvy. "Příliš mnoho celebrit se veřejně zpovídá - 'Ach, jako dítě mě zneužívali" nebo "Ano, mám problémy s pitím.' Ale já nemám nic, na co bych se vymluvila. A to lidi zaráží."

V těchto dnech dychtí hodně lidí po tom, aby Madonna vypustila duši. Poslední volání po omluvě přišla po jejím vulgárním vystoupení u Lettermana. Jejich svár byl ale puštěn k ledu, když se společně objevili na předávání cen MTV. Madonna říká, že ho má opravdu ráda. "On je do mě bláznivě zamilovaný. Víte, jací jsou kluci ze školy? Jak nejvíc škádlí děvčata, která milují ze všech nejvíc." Je toho víc. "Myslím, že je přitažlivý," poznamenává. "Ta mezírka mezi jeho zuby - tu miluji. Vždycky jsem říkala, že mezera mezi předními zuby - můj otec ji má - je známkou inteligence." Jak deprimující, říkám si. Moje zuby si nemůžou už být bližší. Znamená to, že jsem blbec? "Ne, jestli jste hloupý, nebo ne, se teprve ukáže."

Bavíme se o jejím otci. Svého otce potkává nejčastěji ve snech. Někdy je to člověk, jakým je dnes, někdy je takový, jaký byl, když byla dítě. Někdy se v těch snech bojí jeho odsouzení. Někdy je milující a laskavý. Někdy je smutný a ona se cítí provinile. A někdy vystupuje jako varování a říká jí, co by neměla dělat. V těchto snech převládají nad Madonnou její rebelské instinkty. Ale když se probudí, zase přemýšlí. Možná by měla dát na jeho rady. Ptám se jí, zda ví, co si její otec o ní skutečně myslí. "Mmmm," odpovídá, což udělá vždycky, když nemá připravenou odpověď. "Skutečně nevím. Myslím, že má trochu strach a proto na mě tlačí, ale taky je v tom trocha zbožňování a respektu, protože mě vychoval ve víře v tvrdou práci a je mu jasné, že já pracuju tvrdě. Chci říct, že bych byla raději, kdyby hluboce chápal věci, které dělám, ale možná že takhle se ke mně může chovat stejně jako ke všem bratrům a sestrám, když přijedu domů. Musí si udržovat v jistých věcech odstup." Madonna zastaví naši konverzaci. Má něco, co chce říct.

Madonna: Připadá mi, že se snažíte být mým psychiatrem. Asi bych vám měla zaplatit, až skončíme.

Chris Heath: To by mi nevadilo.

Madonna: (Směje se a pak zase pokračuje chladně.) Co to má co do činění s mou hudbou?

Madonna má novou desku. Jmenuje se Bedtime Stories. Moc se mi líbí, ale kdykoliv se jí to dneska pokusím říct, nějak jí to nedojde. Zvláštní. Ptám se jí na konkrétní úryvek, ale ona to vždycky tak překroutí a snaží se bránit, i když ji z ničeho neobviňuji, a to do té doby, než sama sebe nezačne rozčilovat, kdy mi třeba řekne: "Už vlastně ani nevím, na co se ptáte, nebo co to sama povídám." Z některých jejích skladeb sálá smutek, ale když se o tom zmíním, chápe to, jako bych z ní dělal zhrzenou trosku se zlomeným srdcem. Na to si podrážděná stěžuje: "Připadá mi, že si mě vykreslujete jako žalostnou osamělou osobu trpící depresemi, ale to já vůbec nejsem." Ve skutečnosti si chci jenom poví-dat, ale její odpovědi se neustále drží té temnější stránky života. Je to ona, kdo pořád říká věci tak sží-ravé a zoufalé: "Lidé si myslí, že když jste bohatí a slavní, tak že k vám všichni chodí a říkají: 'Uáu! Jste úžasná!' Ale pravdou je, že za vámi nikdo nechodí a nikdo vám to neříká, protože si všichni myslí, že to dělají všichni ostatní, takže právě oni nebudou těmi, co vám budou líbat prdel. A tak projdete životem a od nikoho nic neuslyšíte. S láskou je to to samé. Lidé vás potkají a myslí si: 'Ta měla na milion milenců, jenom by mi zlomila srdce.' A tak to nechají být. A stále jen říkají: 'Mohla by mít vše, co chce, tak proč by chtěla mě?' časem na to zareagujete slovy: 'Máš pravdu, nechci tě, protože mi to pořád opakuješ, a to mě nudí.'" A pak se bavíme zas o něčem jiném. "Není to tak, že bych ztratila naděje nebo tak něco, a nesedím každý večer doma o samotě." A pak říká, že jejím nejnovějším objevem, na který bude poukazovat jako na duševní procitnutí, je tak prostý - jak zmiňuje ve svém singlu Secret - že štěstí leží v našich vlastních rukou. Pak to ještě jednou zopakuje a vysvětluje, jak ji přitahují temní a smutní lidé. "Většina zajímavých lidí je smutná," říká. "Většina lidí, kteří myslí, je smutná. Protože život je smutný. Ale..." "Ano?" "...na druhou stranu to tak vlastně není." Na některých věcech se shodneme: Smutné konce jsou lepší než šťastné konce. Jsme ten typ lidí, co si je získal román The Passion Jeanette Wintersonové. Madonna jí poslala obdivný dopis - určitě dost hloupý - ale nedostala žádnou odpověď. Nejsme ten druh lidí, co se rozbrečí nad The Bridges Of Madison Country. Já jsem to osobně nečetl, ale lidi, co je Madonna uznává, ji donutili. Prý se hystericky nasmála. Prý jí to přišlo, jako by četla pohled z Hallmarku. Většinu toho, co vás o Madonně napadne, už lidé řekli. Vyprávím jí o knížce Madonnino tajemství, která dopodrobna líčí její únos mimozemšťany a vysvětluje, že o tom zpívá ve svých písničkách. "To je dobré," říká. "O tom jsem nikdy neslyšela." Pak se odmlčí. "To má někdo času."

MADONNA NATION.CZ - Details: Madonna ComplexMADONNA NATION.CZ - Details: Madonna ComplexMADONNA NATION.CZ - Details: Madonna Complex

Chris Heath: Řekněme, že je to pravda. Řekněme, že jste na jiné planetě. Co byste postrádala více - svou slávu, nebo sbírku umění?

Madonna: Sbírku umění. Podívejte se na Picassa. Moje sbírka je duší druhých lidí - krev, pot, slzy a duše jiných umělců, a ty jsou určitě cennější než sláva.

Chris Heath: Muži, nebo ženy?

Madonna: By mi více chyběli? (Dlouhá pauza.) Ach Bože, musím říct, že muži. Protože, ačkoliv jsou tak nudní a tak retardovaní, potřebuji je. (Směje se.) Ví-te, v posteli. Ale je to těžké, protože s ženami se snadněji hovoří. Sex, nebo konverzace - co je důležitější?

Chris Heath: Možná poznáte i muže, co umí mluvit.

Madonna: No, slyšela jsem, že existují. Dobře, někteří umí mluvit, ale nevyhnutelně musejí smrdět.

Chris Heath: Dobré vychování, nebo špatné zlozvyky?

Madonna: Dobré vychování. Zlozvyky jsou jen lenost.

Chris Heath: Dobré víno, nebo spodní prádlo?

Madonna: Spodní prádlo, určitě. Po vínu bolí hlava. Spodní prádlo je pěkné na pohled, příjemné na dotyk a ti druzí to také ocení.

Chris Heath: Ano, ale máte tam pouze mimozemšťany.

Madonna: Vždycky může přijít vhod. Až ho budu potřebovat za něco vyměnit, spodní prádlo třeba za trochu hranolků.

Chris Heath: Nebe, nebo moře?

Madonna: Myslím, že moře. Moře léčí. Nebe se zdá být hodně daleko. Raději oceán, do kterého můžu skočit.

Chris Heath: Nový film Seana Penna, nebo nový film Warrena Beatyho?

Madonna: Tahle je nejtěžší. (Dlouhá pauza.) Neumím si vybrat. Seana přitahuje jeden konkrétní druh filmů, takže vím, že kdyby v nějakém filmu hrál nebo ho režíroval, dodal by mu temnotu. Pravděpodobně by v něm bylo násilí, ale mohlo by to být zajímavé. Ale Warren, to je mnohem prozřetelnější filmař a já vím, že jeho film by byl více skutečný.

Chris Heath: Smát se s přáteli, nebo plakat s milenci?

Madonna: Smát se s přáteli, určitě. To je blbost. Vy byste nevolil radši smát se s přáteli?

Chris Heath: Já si nejsem vůbec jistý. Možná bych zvolil tu druhou možnost.

Madonna: Jste nasraný? Měl byste s tím něco udělat.

Chris Heath: Nikdy jsem netvrdil, že nejsem nasraný. Jen jsem chtěl zjistit, jestli jste vy.

Madonna: Není to zřejmé?

Chris Heath: Tak jste?

Madonna: Samozřejmě že jsem. Jsem v zábavním průmyslu.

Dále se bavíme o její matce. Napsala o ní písničku. Jmenuje se Inside Of Me. "When my world seems to crumble all around. And foolish people try to bring me down. I just think of your smiling face." O tom, jak je jí její matka tichým zdrojem sil. Písnička vypráví o tom, jaká tajemství sdílely, jaké hrály hry. Madonna mi říká o pohádkách, které jí její maminka vyprávěla před spaním. Pohádky o zahradě. Každá zelenina byla jedna postava a pak tam byl králík, který se je snažil sníst. Zloduch. Dodávalo to Madonně pocit bezpečí, těch několik málo společně strávených let je jejím pokladem. Všude, kde Madonna žila, měla u postele obrázek své matky. Různé domovy - různé obrázky.

Madonnino jméno je jí záhadou stejně jako vám nebo mně: "Proč mě matka pojmenovala po sobě? Otec taky nedal svému prvnímu synovi své jméno. Asi proto, že jsem měla být další. Jedna jediná." Madonna Ciccone - ta první - zemřela, když bylo Madonně šest. Rakovina. Když jí bylo pět, uvědomovala si, že je něco v nepořádku. Její máma mizívala do nemocnice. Ale nikdo jí nic nevysvětlil. Existuje jeden smutný, nejsmutnější příběh. Madonna ho zmínila jen jednou, krátce poté, co se stala slavnou, a od té doby jsem jí neslyšel to zopakovat. Dnes se nezmiňuje, ačkoliv jí připomenu hodně, hodně věcí, které ji bolí. Tenhle příběh si ale sám netroufám zmínit. Madonnina matka je už nemocná, ale její dcera je příliš malá, aby tomu rozuměla. Madonna si s ní chce hrát, ale její máma je tak slabá, že odmítne. A tak jí Madonna uhodí. Pak se její maminka rozplakala.

A jednoho dne přišla ta zpráva. Madonnin otec zvedl telefon v kuchyni Madonniny babičky. Pak ho zavěsil zpátky na zeď. A brečel. Nikdo Madonnu nevaroval, že její maminka umírá, ale najednou slyšela, že je mrtvá. Byla to velká záhada. Co je to smrt? Nevěděla. Léta čekala, až se jí maminka vrátí. Otec jí říkal, aby neplakala, aby pokračovala, aby šla do školy. "Myslím, že to musel udělat," vzpomíná, "protože si myslím, že se hroutil. Na druhou stranu si myslím, že se člověk musí podělit o svůj zármutek."

Letos si přečetla knihu Dcera bez matky. Ráda viděla, že se i jiní lidé cítili stejně. Určitě muselo být zvláštní otáčet stránky a pak nevyhnutelně zjistit, že se v nich sama objevuje. (Nebo to naopak nebylo vůbec zvláštní. Říká mi - až z toho mrazí, když se nad tím tak zamyslíte - že se najde v každém článku o čemkoliv.) Na stránce 272 autorka píše: "Jako umělkyně jsem fantastický manipulátor, ale za vší tou pompou je zase jen stesk sirotka: 'Tak si mě sakra všímejte!'"

Ptám se Madonny, který byl její první polibek, co si bude pamatovat už celý život: Tom Marshowitz - za klášterem, kde byla v páté třídě. Přitlačil ji ke zdi, políbil na rty a pak utekl. Jako by jí elektřina projela páteří nahoru a dolů a cítila, že už nikdy nebude stejná. O panenství přišla o pár let později - v patnácti - s klukem jménem Russell Long. Tohle vím, protože pan Long - nyní s knírkem, otec od rodiny, co jezdí pro UPS - vše detailně vylíčil s nutnou dávkou něžnosti britskému bulváru v roce 1990. Madonna mě vyzývá, abych jí to připomněl, a opravuje detaily.

Chris Heath: Řekl, že jste měla kolu a hamburger, pak že jste šli k němu domů, když rodiče byli pryč.

Madonna: To není pravda. (Usmívá se.) Je vyloučené, abych jedla hamburger, protože v té době jsem byla vegetarián. Ale museli jsme to udělat během přestávky ve škole na oběd.

Chris Heath: Prý jste mu řekla: 'Ach zlato.'

Madonna: Tak to je velmi vtipné. Nevzpomínám si, že bych kdy komu řekla 'Ach, zlato,' ale kdo ví?

Chris Heath: Co si o tom pamatujete?

Madonna: Že to hodně bolelo.

Chris Heath: Proč?

Madonna: Protože jsem byla panna! (Naštvaně.) Haló! Už jste o tom někdy s nějakou ženou hovořil?

Chris Heath: Samozřejmě.

Madonna: Haló! Bolí to jako nic.

Chris Heath: Bylo vaše panenství něčím, čeho jste se chtěla rychle zbavit?

Madonna: Rozhodně. Protože... Je to jako těžké břemeno. Myslím, že to tak cítí všechny holky.

Chris Heath: Jak jste se cítila potom?

Madonna: Jako bych spadla z koně. Ale musela jsem jít zpátky na hodinu francouzštiny a přitom jsem si říkala: 'To bude takový průšvih. Až přijdu domů, táta pozná, že jsem měla pohlavní styk. Pozná mi to na očích, nebo na stylu chůze nebo na něčem.' A tak jsem žila ve strachu.

Chris Heath: Ale nic nepoznal?

Madonna: Samozřejmě že ne. Byl to zas jen další bezvýznamný den.

Chris Heath: Cítila jste se jiná?

Madonna: Jako že jsem něčeho dosáhla. Poznala nepoznané. Jinak nic. Když jste mladí, nevíte vlastně moc dobře, co děláte. Nebyl to bůhvíjaký zážitek.

Chris Heath: A teď má knírek.

Madonna: (Suše.) Má? Zdá se, že o něm víte víc než já. Byl ke mně velice sladký, takže neříkejte nic ošklivého o mém Rusellovi. Na škole mi každý den psával milostné dopisy. A dodnes mé srdce získá jen ten, kdo umí psát krásné dopisy.

Následuje další trapná diskuze. Ptám se jí, co by chtěla, aby lidé o ní nevěděli. Naježí se. Všechno, co nás nechala se dovědět, říká, chtěla, abychom věděli, a všechno ostatní, co si myslíme, že víme, ve skutečnosti nevíme. "Ano," říkám, "ale když lidé vidí rekordní počet potratů, které jste měla... Není to příliš osobní?" "Dobře, je to osobní, ale pokud je to nutné, aby veřejnost věděla..." Krčí rameny. "Potraty jsou běžné. Spousta lidí je podstupuje a není to nic, za co by se měli stydět. Nemůžu připustit, aby to mě zničilo." "Neříkám, že byste se měla stydět; měla byste být ale znepokojená..." "To by byla jen zbytečná ztráta energie." O potratech mluví málo. "Prostě jen nebyla v mém životě vhodná doba, toť vše." A o tom, že chce děti: "Stane se to," říká. "Nemám obavu. Vy ano?"

Bavíme se o basketbalu. Fandí Knicksu. Ptám se jí, proč se jí basketbal líbí, ale ona se uráží. "Řekl kdo? Jenom proto, že jsem chodila s Dennisem Rodmanem?" Připomínám jí, že slintala také nad Charlesem Barkleyem. "Skutečně? Zatraceně." Takže nakonec na mou otázku odpoví: "Mají krásná těla, jako baleťáci. Líbí se mi jejich velké zaoblené svaly. Fotbalisti mají dlouhé tlusté krky a baseballisti tlusté zadky."

Její hala v patře je plná boxerských fotografií. "Líbí se mi ta metafora. Box je skutečně velmi brutální a opravdu odporný na sledování, ale na druhou stranu je to muž proti muži. Muži vždy bojovali na důkaz své síly." Ptám se jí, proč si myslí, že tomu tak je. "Protože jim chybí představivost." Podotýká, že kdyby všichni světoví vůdci byli ženy, nebyly by žádné války, na což jsem jí řekl, že by mluvila jinak, kdyby žila více než deset let pod Margaret Thatcherovou. "Možná je transsexuál," opáčila Madonna.

Madonna má na zdi fotku Muhammada Aliho. Je nadepsaná: "Pro Madonnu. Od Muhammada. Jsme nejlepší." "A...," říká Madonna, "víc s ním souhlasit nemůžu." Byli spolu letos na večeři. Hráli u stolu takovou hru, že museli říkat jména lidí z minulosti, se kterými by se rádi setkali. Madonně se zdálo legrační, že Ali jmenoval vůdce jako Mohameda, Ježíše, Abrahama Lincolna a potom - jeho poslední volba byla - Marilyn Monroe. Těmi, které si pamatuje, že vybrala ona, jsou Anne Sexton - Madonna se zděsila, že jsem nečetl její báseňˆ - Frida Kahlo, Eva a její matka. Zeptal jsem se, zda mu dala něco výměnou za tu fotku. "Požádal mě, abych zaťala pěst a udeřila ho do obličeje," říká. Nejprve prý řekla, že v žádném případě - udeřit Muhammada Aliho - ale on na tom trval. Takže zaťala pěst a něžně ho udeřila přímo do čelistí. To bylo, co chtěl a co udělala.

Chris Heath: Dívala jste se na film Truth Or Dare od té doby, co měl premiéru?

Madonna: (Opovržlivě.) Ach Bože, to je ták nezajímavá otázka, že na ni dokonce ani neodpovím. Další!

Chris Heath: Nebuďte tak povýšená. Udělala jste film zaměřený a pojmenovaný po této hře a teď je podle vás ták nudný?

Madonna: V jakém jste znamení?

Chris Heath: Jaké znamení myslíte, že jsem?

Madonna: Myslím, že nejste žádné. Tak jaké?

Chris Heath: Vlezlé!

Madonna: (Nevrle.) Tak odpovězte na tu zatracenou otázku.

Chris Heath: Rak.

Madonna: To byla moje matka.

Chris Heath: Jaké jste vy?

Madonna: Lev.

Chris Heath: Jaká tedy jste?

Madonna: Pyšná. Arogantní. Panovačná. Vlezlá.

Chris Heath: A jaký jsem potom já?

Madonna: Nesmělý. Citlivý. Citově založený. Jste si blízcí s maminkou?

Madonna pokračuje ve výslechu o mé rodině, v současnosti i v minulosti. Zdá se mi fér, říci to pouze jí. (Takže vám neřeknu nic.) A tuhle epizodku dělá ještě podivnější to, co přijde potom. Madonna mě odvádí ke dveřím, potřese rukou, že prý se brzy uvidíme, ale pak řekne své tiskové agentce, že byla s dnešním setkáním velmi nespokojená a že už si se mnou nepřeje hovořit.

MADONNA NATION.CZ - Details: Madonna ComplexMADONNA NATION.CZ - Details: Madonna ComplexMADONNA NATION.CZ - Details: Madonna Complex

Nakonec se přemohla a změnila názor. Za pět dnů se s ní mám setkat venku před domem, a pokud tam nebude žádný z těch maniaků - co je Madonna nazývá horlivými očumujícími hvězdolovci - vyvenčíme jejího psa, malého pitbula jménem Papito, v Central Parku. Její tisková agentka Liz Rosenbergová a já přijíždíme v domluvenou dobu, ale Madonna už je pryč. Když se vrátí, pošle Papita nahoru - "zlobil" - a my se vracíme zpátky do parku. "Pojďme a kupme si nějakou trávu," volá Madonna, sarkasticky, když stojíme na přechodě pro chodce. Najednou se objeví auto, vyjede ze zatáčky a najíždí na Madonnu, která křičí na řidiče: "Máme zelenou, há!" Všichni tři si sedneme na lavičku. Snažím se svést řeč na psaní písniček, což se mi zdá jako jistota, ale ona zas projevuje jen malý zájem. Jednak se chechtá a jednak označuje tohle setkání za katastrofu. Ať jsou moje hříchy jakékoliv, zcela jistě nejsou odpuštěny. Říkám jí, že jsem si přečetl knížku, o které mluvila, Dcera bez matky. Nezajímá jí to. V jedné ze svých nových písní Sanctuary recituje verše Walta Whitmana: "Surely whoever speaks to me in the right voice. Him or her I shall follow?" Přiznává, že tento úryvek našla právě v Dceři bez matky. Ale v knize je báseňˆ použitá jako varování, radící autorce nezamilovávat se znovu a znovu do mužů, kteří jen podmanivě slizce žvaní. V Madonnině skladbě je ale užita s naprostou upřímností, protože tím, po čem Madonna touží, je, aby s ní někdo mluvil na rovinu a upřímně. Krčí rameny, jako by říkala "No a co?" Ale zvážíme-li, jakou váhu má ten verš v knížce - uprostřed debaty o tom, proč to táhne dcery bez matek systematicky vždy ke špatným mužům - není to přinejmenším trošku divné? "No dobře," říká Madonna, "jsem divná."

Mluvíme o událostech roku 1992. Dokonce i Madonna uznává, že to možná byla chyba, že přišla se vším naráz - kniha Sex, album Erotica a film Tělo jako důkaz. Vypadalo to jako promyšlený Madonnin sexaton; několik týdnů, vždycky když se vám vybavila, bylo těžké si nemyslet: "Už je tady, zase nahá a mluví sprostě." Když se jí nejprve zeptám, proč vlastně udělala tu knihu, jenom mrzutě odvětí: "Protože jsem chtěla." Přiměl jsem jí, aby to rozvedla. "Protože si myslím, že naše kultura je zaplavená sexuálními fantaziemi, ale já jsem chtěla udělat něco z ženského úhlu pohledu. Věděla jsem, že každý si tu knížku koupí, aby viděl moje nahé obrázky, a věřila jsem, že lidé si přečtou ty texty a porozumí ironii, která v nich je, a budou se snažit vidět život z jiného pohledu." Dva zásadní negativní ohlasy, se kterými se nejčastěji setkává, jsou: "í! Ona se svlékla! Jak skandální!" Nebo: "To je všechno? Tak obyčejné." Upozorňuji jí, že jsem viděl i mnohem sofistikovanější kritiku, například že jen uboze zneužívá homosexualitu na okořenění heterosexuálních fantazií. "To jsou mé fantazie!" vysvětluje. "Pomyšlení na dva muže spolu mě vzrušuje! Pokud to nějaké gaye rozčiluje..." Zastaví se a mírně změní tón. "Jsou lidé, kteří říkají, že jsem znásilnila gay komunitu, když jsem světu ukázala vogueing. Chci říct, že každý si na něco stěžuje. Jsem ale součástí gay komunity a to, co vidím, mě vzrušuje, a tak to řeknu." Snažím se jí to vysvětlit ještě jednou, že nebezpečí spočívá v tom, že zobrazuje homosexualitu jako něco vzrušujícího proto, že je podivná. "Vůbec ji nepovažuji za nic podivného. Nikdy jsem to nedělala," odsekává. Tak to nechávám být. Madonnina touha probírat takováhle témata se zdá být příliš přeceňovaná. Na jednu věc, zdá se, má jednoduchý názor - odmítá konzervativní hodnoty melodramatickým gestem - a každý, kdo chce diskutovat tato choulostivá témata, je považován za nepřítele, nikoliv za zaujatého pozorovatele. Taky si myslím, že už má dost tohohle slečinkovského kecání. Ještě před dvěma lety se pyšně odhalovala, jak jen mohla, ale už si asi připadá příliš odkrytá. Zděsila se, když jsem ji během našeho prvního setkání označil za Američanku, co řekla světu úplně všechno o orálním sexu. Nejprve trvala na vysvětlení, jaký je tedy její údajný přístup (že raději přijímá, než dává). A pak vyžadovala vědět, kdy to prý řekla (v rozhovoru s Carrie Fisherovou v roce 1991). Moje odpovědi jí rozzuřily. Cítil jsem se špatně, že jsem to nakousl, ačkoliv jsem si myslel i něco jiného - že nemůžete svůj domov otevřít veřejnosti, vybírat vstupné, a pak se divit, že jste našli cizí lidi v posteli.

Tak zkouším jiná témata k rozhovoru, nekontroverzní, ale ta jí zas nezajímají. Liz Rosenberg nám oznamuje, že má dost myší běhajících nám u nohou, ale nejspíš to nebude všechno, čeho má dost. Tak Madonna zase říká sbohem. Říkám jí, že bych si přál mluvit s ní ještě víc. "Dobře," říká za odchodu, "měl jste se mě ptát na mnohem méně bezvýznamných otázek, těch hloupých." Uprostřed ulice se zastaví. Udělá pukrle, cynicky mi pošle polibek a vletí do domu. Dobrý odchod, ale ne zas tolik, když jste vy tím, kdo je opuštěn. Myslím si, že je to naposledy, co jsem ji viděl.

Ten večer sedím na hotelové posteli, koukám na Melrose Place a přemýšlím, jak skloubit radost a citlivost, kterou na mě působila Madonnina hudba, kterou jsem vždy zbožňoval, s útočící přísnou ženou, kterou jsem potkal, a obviňuji se, že se mi nepodařilo navázat bližší kontakt. Zvoní telefon. "To je Madonna," ozve se. Je mi hned jasné, že je to opravdu ona a ne nějaký vtipkující kamarád. Vím to, protože zní tak podrážděně, nešťastně a naštvaně. V prvních minutách ze sebe nemůžu dostat slovo. "Mám hořkou pachuť v ústech," začíná. Připadalo jí, že všechny rozhovory tráví jen komentováním věcí, které už rozebrala dřív. "Cítím se jako bych dělala Q&A pro The National Enquirer: 'Spím raději s muži nebo ženami? Opravdu jsem chodila s Warrenem Beatym?' Nikdy jsem nemluvila o tom, co dělám. Natočila jsem opravdu dobrou desku. Proč neodpovídám na otázky o svém umění? Namísto toho," stěžuje si, "lidé chtějí, abych se věnovala svým slabým místům. Každý má problémy," křičí zoufale. "Copak mě nemůžete pochopit? Jako dospělá, citlivá osoba... Vy víte, že nejsem blbec." Vzájemně se obviňujeme. Říkám jí, že by mě nikdy nenapadlo, že bude tak útočná a působit tak sklesle. Říkám jí, že jsem zmatený. Když tak nenávidí moje otázky, proč na ně odpovídala? "To jsem měla říct 'Ty kundo, vypadni!'?" ptá se. A oba se tomu smějeme. Říká, že jsem jí to měl ulehčit. "Jako milenec. Svádět jí," ří-ká. (Překvapuje mě, jak je v tomto směru jednostranná. Během dvou a půl hodiny u ní doma se mě ani jednou nezeptala, co si dám k pití. Ne že bych měl žízeňˆ, ale svádění vyžaduje dva.) Madonna se mi snaží něco vysvětlit: "Když jdu poskytovat rozhovor, nasadím si boxerské rukavice. Říkám si, jestli bude ten člověk ke mně férový." Pak dodává - ale její hlas se zlomil - nejsem si jistý, zda plakala, ale byl to ten hlas, jaký mají lidé, když pláči - "Když jste opustil můj byt, připadala jsem si, jako bych byla znásilněná." To je směšné, aby to tak někomu přišlo, a říkám jí to, ale svůj pohled na věc odmítá změnit. Myslí to vážně. Tak se omlouvám a ta bariéra mezi námi se jakoby vytratila. Je to, jako by tohle byla jediná věc, kterou mi skutečně musela říct, a možná že už teď bude moci normálně mluvit. Teď vím, že tuhle Madonnu i přes ta ošklivá slova mám mnohem raději. S touhle se dá mluvit. Po dvaceti minutách bouře utichla. Říká mi, že zítra odlétá na Floridu, ale že mi zavolá. "Musím jít," říká, "přátelé čekají." Dnes je v Industrii večírek na oslavu nového parfému Jeana-Paula Gauleitera. Madonna tam jde. Zítra uvidím v novinách její fotku, smějící se a bavící se. Budu zírat na ten smích a žasnout.

Dva dny na to skutečně zavolá. Sedí v obýváku svého domu v Miami. Papito je vmáčklý mezi křeslo a otoman. Tenhle hlas je jiný - jemný, klidný a hravý. Jenom jedna rychlá zmínka o tom, co se stalo předtím: "Můj přístup vždy byl takový, že tě považuji za přítele, dokud mi nedokážeš opak. Teď to dělám obráceně. Teď jsi odporný a nedůvěryhodný, dokud se neprojevíš opačně. Je to jako domino, všechno se dá podělat, ale můžeš se vždycky vrátit a vše napravit - pokud jsi čestný, jak je to jen možné, a žádáš si lidskost." Jsou ale další věci, na které mají její předešlé scény větší dopad, než si myslela. Její nová deska je elegantním úkrokem stranou od očekávání, které s sebou každý nový Madonnin produkt přináší. Je to deska plná citů a romantiky a neopětované lásky. Ne že bych se nechtěl zas zaobírat sexualitou, ale to téma, se zdá, každého spíš už odrazuje. Bedtime Stories se jmenují podle písničky Bedtime Story, kterou pro ni napsala Björk. Madonně se líbily ty souvislosti: Album příběhů, slov, která učíte děti. Později jí došlo, že lidé budou dělat narážky, kde by to nejprve nečekala; že si lidé budou myslet, že ten název značí písničky před sexem. "Říkala jsem si, že bych ho měla raději změnit," říká, "protože každý mě bude zas obviňovat, že jsem děvka. Pak jsem si ale řekla 'Seru na to. Je to krásný název.'" Každopádně, říká, že lidé si vždycky myslí, že všechny tyhle věci plánuje mnohem více dopodrobna, než ve skutečnosti dělá. Lidé si mysleli, že Lettermana si dobře naplánovala, ale ona odpřísáhla, že ne. Lidé si mysleli, že v začátcích věděla, že se budou děvčata oblékat jako ona. A také poukazuji na to, že se lidé myslí, že spala s vlivnými muži, aby se dostala tam, kde je. Směje se zplna hrdla. "Kdyby to bylo tak jednoduché... Co se to děje? Co je to s vámi?" ptá se najednou. "Co?" Je to Papito. Nudí se a snaží se hryzat kus nábytku. Tentokrát jsem v tom nevině.

Madonna v rozhovorech často cituje básně a vždycky jsem se domníval, že to byla vizitka vyspělé Madonny. Ve stejnou dobu, co nakupovala Picassa, objevovala kouzlo poezie. Evidentně ne. První báseň, která přitáhla její pozornost, byla ta od Edny St. Vincent Millay: "My candle burns at both ends. It will not last the night. But, ah, my foes, and, oh, my friends. It gives a lovely light." Našla ji doma, když byla v páté třídě, a zarecitovala ji před třídou. Cicconeovic děti byly podněcovány ke čtení. Měly jednu malou černobílou televizi, ale směly se na ni dívat jen příležitostně - "jen vědecké pořady, prezidentské projevy a někdy náboženské relace." Večer si Cicconeovi dělali domácí úkoly a domácí práce a pak se odebrali do ložnic a četli si. Madonna sdílela pokoj se sestrou a obě byly posedlé Annou Sextonovou. "Myslím, že proto, že vypadala jako máma," vzpomíná Madonna. A její básně byly posedlé smrtí a její matkou a její matka měla též rakovinu prsu, takže jsme se mohly ztotožnit." Madonna mi říká, že dojde pro jednu z jejích knížek. Zatímco ji hledá, prohlížím sbírku práce Sextonové, co jsem koupil po naší poslední návštěvě. Procházím obsah a spatřuji něco, co mě rozechvěje. Je tam báseňˆ s názvem Madonna. Rychle ji najdu a začíná řádky: "Má matka zemřela. Nepochována, nepochována." Říkám Madonně, co čtu. "Ano," říká tiše. "Není to podivné?" Bavíme se nějakou dobu o Sextonové a její pří-telkyni Sylvii Plathové. Napadá mě otázka, kterou chci Madonně položit. Jsou to ženy, se kterými se hrdě stotožňuje. Ale také to jsou ženy, jejichž zármutek, prožitý v životě a vyjádřený v jejich umění, se jevil jako bezvýchodný a obě nakonec spáchaly sebevraždu. Ale Madonna naopak tvrdí, že je jiná. Je nepříjemná, když opakovaně podotýkám, že smutek v jejích písničkách je odrazem hlubokého zármutku v jejím životě. "V mém životě je hodně smutku. Není možné, abych lhala a tvrdila, že tomu tak není. Vždycky to tak bylo. V mém případě, protože jsem ztratila matku a zbyla mi jen díra uprostřed srdce, hledám soustavně naplnění.... Je to, jak řekla Jeanette Winterson v básni The Passion: 'There's a hole in my heart that no one else can fill - why would I want them to?' Je to, jako když hledáte a hledáte a hledáte, ale zároveňˆ víte, že to místo už nikdo nezaujme, a tak pociťujete samotu a zármutek, které s vámi budou po zbytek vašeho života. Ale mám pocit, že já jsem našla způsoby, jak přežít, které zřejmě Anne Sextonová a Sylvia Pathová nenašly. Našla jsem věci, na které se můžu upnout, a význam úspěchu, kterému se třeba jim v životě nedostávalo." Takže nejste nešťastná kvůli úspěchu? "Myslím, že lidem v mé situaci by došlo, že nic na světe nenahradí jisté druhy lásky. Nezáleží na tom, kolik desek jste prodali nebo kolik lidí zaplní stadion a opakují při tom vaše jméno nebo kolik časopisů vás má na titulní stránce. Myslím si, že pokud jsou lidé nešťastní i přes svou slávu, je to proto, že si uvědomili, jaká je skutečnost. Necítím beznaděj, jen jsem dostala lekci."

Madonna zní v Miami lépe. Tenhle dům koupila poté, co místní pobřeží využila k focení pro Sex. Je teď k jejímu domovu tím nejbližším. Říká, že ji mrzí, že má dům dokonce i v Los Angeles. "Nevím, co s ním budu dělat. Možná si otevřu Madonnaland." S radostí pak vypráví o Mavericku, své nahrávací společnosti (více práce než si myslela, ale je hrdá na Candlebox a Me'shelle Ndegeocello) a své filmové dráze. Její poslední film Dangerous Game získal jedny z jejích nejlepších recenzí, ale zase propadl. Ačkoliv byl produkován Maverickem, Abel Ferrara měl poslední slovo a Madonna říká, že ve střižně zcela změnil příběh. "Když jsem ten film uviděla," svěřuje se, "rozbrečela jsem se. Cítila jsem se Abelem podvedená. Byla to má šance, jak dokázat všem a navždy, že umím hrát, ale on mě podvedl." Říká, že ji napadlo, že řekne Ferrarovi o pásek se svými záběry, které byly vystříhány, aby je mohla zveřejnit a ukázat, co umí. "Kdybychom tak měli alespoňˆ jednu normální příležitost spolu mluvit, udělala bych to." Jak se tak bavíme o tom filmu, vrátím se do minulosti. Už jednou jsem byl s Madonnou v jedné místnosti, připraven klást jí otázky. Bylo to před osmi lety. Madonna byla v Londýně, točila Shanghai Surprise. Britský bulvár na ni a na Seana Penna útočil do té doby, než souhlasila, že se zúčastní tiskové konference s producentem snímku Georgem Harrisonem. Pracoval jsem pro časopis pro náctileté. Věděl jsem, na co se chci zeptat. Jednou se zmínila, že poprvé se objevila ve filmu už na škole, kdy se jí na břiše smažilo vajíčko. Bez dalšího vysvětlení. Vrtalo mi to hlavou, ta představa, a dychtil jsem po detailech. Nejspíš jsem měl prostě vyhrknout tu otázku, ale ta konference byla strašná, bezduchá a svévolná. Smažená vejce a břicho jsou z úplně jiných světů. Ale teč... "Byla jsem na střední škole se svou nejlepší kamarádkou Carol," vzpomíná Madonna. "Byly jsme doma u jejího kluka. Měl Super 8 kameru a bylo ten den opravdu slunečno a my se nudili, takže jsem si lehla v bikinách do trávy a ona rozbila vajíčko a vylila ho na moje břicho. A tak jsem měla smažené vejce na břiše." Šlo to, jakž takž. "Bylo to retardované, naprosto," zadrmolila. Možná ten film ještě existuje. "Příští týden vyjde v Hard Copy," doufá.

Chris Heath: Kterou ze svých písniček si přejete už nikdy znovu nezpívat?

Madonna: Material Girl. Tu už nikdy nezazpívám, co budu naživu. Odmítám.

Chris Heath: Některé další?

Madonna: Into The Groove.

Chris Heath: (Zděšeně.) To nemůžete myslet vážně! Víc jste se splést nemohla.

Madonna: Je tak přihlouplá. Dobře, pokud byste mi dal hodně drog, tak myslím, že bych našla sílu...

Chris Heath: Jste nikdy nepochopila, jak dobrá ta písnička je, že ne?

Madonna: Nevím. Jediné, co vím, že když jsem ji psala, seděla jsem ve čtvrtém patře na Avenue B a naproti mně seděl takový krásný Portorikánec a já s ním chtěla jít na rande. Chtěla jsem ho jí získat.

Madonna musí jít. Dvě hodiny jsme si tiše povídali o poezii a popu a usmířili se. Je teď správný příliv a ona musí jednou denně skočit do zátoky a nechat se jen tak unášet. Celá se pomaže medem - med uzdravuje, med je nezničitelný - a bude plavat, uvolněná, dokud se veškerý med z jejího těla nesmyje. (Úplně všude ho mít nebude a její kamarádky si nechají spodní prádlo nahoře. "Nemyslím si, že ten chlap, co řídí mou jachtu, by se soustředil, kdyby měl loď plnou nahých žen, co jim z těl stéká med.") Je dobrý tenhle medový rituál. Když se polehoučku vynoří, něco si přeje.

V Miami našla Madonna jednu rodinu. Poznala jednu starší ženu z Kuby, kterou potkala proto, že je to dcera přítelkyně přítelkyně přítelkyně. Říká ale, že o tomhle nechce moc mluvit. Nechce zneužívat nebo zjednodušovat, co zjistila. Ale tahle Kubánka je velmi duchovně založená a někdy Madonně vaří, někdy jí nosí dárky a někdy jdou spolu do kostela. Ty dvě mají společné rituály, které jsou očisťující a omlazující. "A," říká Madonna, "je mi taky trochu matkou." Říká ta slova s vážností, kterou si zaslouží. "Cítím bezvýhradnou lásku. Pláču jí na rameni kvůli mužům, kvůli tvrdé práci, kvůli tomu, jak moc chci děti. To jsem v životě nikdy nepoznala. Poprvé můžu někomu zavolat uprostřed noci." Nedávno šly na Priscillu, královnu pouště. Na cestě domů řídila dcera té ženy. Madonna se svou kubánskou mámou seděly vzadu. Madonna usnula v jejím klíně. "A to byl," říká Madonna rozvážně, "pravděpodobně jeden z nejpříjemnějších momentů jejího života.

Přeloženo z časopisu Details (prosinec 1994). Madonnu zpovídal Chris Heath. Autorkou fotografií je Bettina Rheims.

Poslední zprávaGod Control • Twisted Dee & Diego Fernandez • před 8 dny Nové fotkyInstagram • včeraAlba a singlyI Rise • 12" 0602508245459Diskuzní fórumKylie Minogue
Pat-w • před 16 minutami 
MADONNA NATION.CZ - Madame XMADONNA NATION.CZ - I Don't Search I FindPoslední projektyMadame X
diskografiestránka
Madame X Tour
galeriestránka
I Don't Search I Find
vydáno na iTunes • stránka
ARMY OF LOVERS.CZ DEAD OR ALIVE.CZ Instagram MADONNA NATION.CZ - Ebay.com MADONNA NATION.CZ - Eil.com MADONNA NATION.CZ - Facebook.com
MADONNA NATION.CZ © Miki Hider 1994 - 2019
Web není podporovaný Warner Bros., Live Nation ani žádnou další společností. Obrázky, videa a texty písní jsou vlastnictvím svých původních majitelů. Web používá k optimalizaci obsahu soubory cookies. Používáním webu souhlasíte s jejich ukládáním na serveru nebo ve vašem počítači. [Souhlasím.]