MADONNA NATION.CZ - Interviews and articles • Attitude

August  3, 2020 MADONNATION.CZMADONNA NATION.CZ • Interviews and articles • Attitude

Interviews and articlesVýrokyIsland: Virgin PopSmash Hits: Primo MadonnaClassic Pop Magazine: True BlueSongTalkInterview MagazineHow to Make a Hit Record with Shep PettiboneRolling StoneErotica DiariesMTV: Madonna in MilanNewsweek: Nový voyeurismusYoung MagazineDetails: Madonna ComplexBedtime StoriesSpin: The Real MadonnaMTV Ultra Sound: Inside MadonnaRay Of Light: Words And MusicLarry King LiveViva InterviewBBC Radio 1: Jo Whiley InterviewLadies' Home JournalAttitudeOut MagazineOk! MagazineDazed & ConfusedInterview MagazineSunday Post: Material Girl slaví­ 50Rolling Stone: Madonna Looks BackVše, co jste chtěli vědět o W.E.Polari Magazine: Everybody Hates MadonnaWall Street JournalLos Angeles TimesRolling Stone: How Madonna became MadonnaZeptej se mě na cokolivBillboard Q&ARolling Stone Q&ARebel Heart TourRebel Heart TourJust one day out of lifeBlond Ambition 30Attitude

Username Password Stay signed in Sign up Forgotten password
BiographyAlbums and singlesVideo compilationsToursPromo toursPerformancesArt For FreedomBooksChildren's booksMoviesTheatreDiscographyMusic videosChartsAwardsInterviews and articlesGalleryDownloadsAlphabetical index
Message BoardLinksAbout meContact
Confessions of an Icon - rozhovor pro časopis Attitude

'Je milá?' ptám se a je to to, co bych od Stuarta Price, známého také jako Jacques Lu Cont, deejaye, autora a producenta rád slyšel, zatí­mco mi nalévá sklenici vody během našeho posezení­ v jeho stylovém a pohodlném bytě na hranici noblesní­ho severozápadní­ho Londýna. To je mí­sto, kde bylo celé její­ nové album natočeno a kde se dnes Madonna setká s Attitude před tí­m, než dokončí­ mixování­. Přijde dnes o dvacet minut později, takže máme čas si spolu popoví­dat. Je to příjemný chlapí­k, kterého si okamžitě oblíbíte; normální chlap a je jasné, že si stále pamatuje, jaké to je - setkat se s 'ní­' úplně poprvé. Ne že bych byl přímo nervózní­, rozhodně ne tak, jak jsem si myslel, že budu. Zvláštní­. Ale ve světě posedlém slávou a celebritami je něco odzbrojují­cí­ho, fascinují­cí­ho a ohromují­cí­ho na představě setkat se tváří­ v tvář s největší­ hvězdou na planetě; nemluvě o ženě›, která vyrůstala bok po boku se soudobou gay kulturou, která prosazovala své představy ví­ce než kterýkoliv jiný umělec moderní­ doby. Se ženou, která jak je známo, přijela do New York City ve věku devatenácti let s pouhými pětatřiceti dolary a svými cvičkami a touhou jenom po tom nejlepší­m, čeho lze dosáhnout. A dosáhla toho. Prodala ví­ce než sto padesát milionů desek, zí­skala ceny Grammy, Zlatý globus, Britskou cenu a manžela; ví­ce slávy a štěstí­, než si dokáže kdo představit, a zí­skala pověst, okouzlují­cí­, nahánějící­ hrůzu, i všechno mezi tí­m, podle toho, komu věříte. Nemůžete mí­t klukovi za zlé jen malý náznak chápání­.

'Je roztomilá,' odpoví­dá Price, 'a momentálně opravdu šťastná.' A má i proč. Nová deska Confessions On A Dance Floor, jedenácté studiové album, vás odrovná. A její­ film I'm Going To Tell You A Secret, dokument, pokračování­, chcete-li, šokují­cí­ho filmu Truth Or Dare nebo In Bed With Madonna, jak je známý v Evropě›. Svým způsobem začíná jako jeho předchůdce mapovat život nové, zralé matky představené od nají­mání­ tanečníků a zahájení­ její­ho světového turné, až po usnutí­ v londýnské hospodě a bystrou deví­tiletou dceru Lourdes, která jí­ opravuje francouzštinu. Lola, jak je Lourdes známá, je dokonalá od přírody. Je skvělý, ale je to právě album, které se vám dostane pod kůži. Je prostě›, pokud mi Madonna a dí­tě promine mou francouzštinu, zasraně dobré. Je v něm trampství­, drama, trocha sentimentu, ze kterého budete mávat rukama ve vzduchu, veselí­ smí­chané se stylem, sofistikovaností­ a zdravou špetkou 'fuck you'. Prostě vše, co chcete od Madonnina alba. Zamilujete si ho. Price náhle vyskočí­ a vykoukne z okna a říká: 'To jsou oni.' Běží­ dolů po schodech a mně před očima probí­há celý můj společenský život v tom nejtemnějším Streathemu: teenageři se zatajeným dechem špulí­cí­ rty během videa k Hollywoodu v klubu G-A-Y, točících se do tanečního mixu Don't Cry For Me Argentina, já a nějaká další­ buzna sami na parketě v backroomu v Barceloně›, otví­rání­ pusy do sboru Like A Prayer, každý týden v Popstars, dobu kdy Deeper And Deeper zachránilo diskotéku Luton University nebo prostě jen tancování­ do Into The Groove po celém světě›. Výčet by byl nekonečný. Slyší­m otví­rání­ dveří­ a tlumený americký přízvuk, známý hlas a v tu ránu si myslí­m, že někdo zapnul film nebo DVD z koncertu. A potom, na posledním shodě›, tam stojí­ ona. Vypadá každým coulem jako ikona, v brýlí­ch a bundě›, jako na každé fotce, kterou jste viděli během poslední­ch let, v černých kalhotách a v řaseném topu. říká se lehká elegance. Čekal jsem nějakého ošperkovaného zakrslého trpaslí­ka, ale žádná taková kreatura tu přede mnou nestojí­. Je drobná, to ano, ale ne malá; je neobyčejně pěkná, dlouhé blonďaté vlasy s pěšinkou uprostřed jí­ ohraničují­ tvář.

Vypadá jako milion plakátů pro náctileté. Podává mi ruku, říká čau, že se těší­ na rozhovor, a já ji následuji ven a nahoru po úzkém kovovém žebříku do Stuartova přestavěného půdní­ho studia. Nahoře se posadí­me na gauč pod oknem v její­m překvapivě malém pracovní­m koutku a ona se na mě plná očekávání­ upřeně dí­vá. Kolem krku má přívěšek s diamantem s pí­smeny GLR. Zají­malo by mě›, jestli od té doby, co se přestěhovala do Londýna, si vybudovala vášeňˆ pro rádia s mluveným slovem nebo mě napadá, že Guyovo prostřední­ jméno je možná Lee nebo třeba Laurence. Nebo je to Guy, Lola, Rocco. Dávám jí­ dárky, co jsem přinesl, album a scénář, o kterém jsem si myslel, že by ji zají­mal. To ji skutečně dostalo: 'Nikdo mi nikdy nepřinese zají­mavý dárek,' řekla svým silným americkým přízvukem. Je uklidňující vědět, že ve skrytu duše je - seru na tebe Daily Mail - laskavá a milá.

Attitude: Tak, proč jste se teď rozhodla udělat celou taneční­ desku?

Madonna: Já o tom vlastně ani nerozhodla, abych vám řekla pravdu. Pracovala jsem na svém dokumentu a ta deska byla reakcí­ na utrpení­, které jsem si vytrpěla během stříhání­. Pracovala jsem bez zastavení­ nepřetržitě dva roky. Psala jsem hudbu pro dva různé muzikály, jeden pro divadlo, ten se jmenoval Hello Suckers!, a další­ pro film s Lucem Bessonem, ale nelí­bil se mi směr, kterým se to ubí­ralo. Prodí­rala jsem se takovým množství­m hudby s různými autory a byla jsem opravdu zklamaná, že moje úsilí­ nepřineslo žádné ovoce. Pak jsem se rozhodla jet na turné a natočit ho. Byla jsem pod takovým tlakem, že jsem si sem začala chodit jen tak za rozptýlení­m. Až dosud bylo vše tak intenzivní­ a chodit sem byla jen zábava a žádná povinnost něco nahrát. Prostě jsme jen začali experimentovat s různými věcmi a nestálo mě to žádnou námahu. Dokonce jsem ani tehdy nevěděla, že chci natočit desku, prostě jsem jen věděla, že tohle chci v tu chví­li dělat ve svém volném čase. Pracovala jsem i s jinými lidmi. Pracovala jsem s Mirwaisem, ale nakonec ne tak produktivně jako dřív, protože jsem to chtěla mí­t brzy hotové. Je skvělý, ale je mi vždy úzko z každé spolupráce. Je velmi inteligentní­, ale já chtěla prostě jen pohodu. Tí­m nesnižuji Stuarta, ale on je tak uvolněný a snadno se s ní­m pracuje a přesně to jsem potřebovala. Šlo to prostě snadno.

Attitude: Lidi by překvapilo vidět vás zastrčenou na půdě malého bytu na severu Londýna.

Madonna: Miluju to tady, je to tu kouzelné. Budu velice smutná, až to tady Start opustí­. Řekla jsem mu, že si to tady musí­ nechat, protože se tady stala spousta skvělých věcí­. Má to tu svou historii. Navští­vili jsme tisí­ce nahrávací­ch studií­ v New Yorku, Londýně›, L. A., všude a nikde nedocí­lí­te stejného zvuku hlasu jako tady.

Attitude: Jak jste přišla k práci s ní­m?

Madonna: Nejprve byl mým hudební­m režisérem na Drowned World Tour, ale to se seběhlo náhodou. Byl prostě klávesistou, ale šel nahoru poté, co jsem propustila toho původní­ho. Miluju jeho hudbu. Mám ráda jeho citlivost, miluju jeho smysl pro humor, má bezvadný cit pro hudbu. Po hudební­ stránce je vlastně vší­m, a to se mi na něm lí­bí­. Zvládá dělat hodně věcí­. Napsali jsme spolu X-Static Process pro mou poslední­ desku, a to bylo jaksi na zkoušku. Zkoušeli jsme i jiné věci, ale tohle byla to jediné, co mělo smysl. A pak na poslední­m turné, řekla bych, že hudebně vyspěl, jako aranžista, autor i hudební­k, takže jsme začali v našem volném čase zase psát. Abych byla upřímná, nikdy jsem neměla v plánu s ní­m udělat celou desku, mělo to být jen pár skladeb.

Attitude: Kdy jste se rozhodla, že bude celá taneční­? Vlastně bych řekl, že je spí­š tanečně›-popová mimochodem.

Madonna: Správně›, myslí­m, že možná jedna nebo dvě písničky nejsou přesně tí­m, co byste nazvali taneční písničkou, ale jsou všechny svižné. Bylo to poté, co jsme napsali tři skladby - Hung Up, Sorry a Future Lovers. Udělala jsem i nějaké další­ písničky, které byly pomalejší­, ale řekla jsem si, že nemám na balady náladu, nemusí­m se vzrušovat. (Směje se). Chci tančit.

Attitude: Je velmi odlišná od American Life.

Madonna: Jo, její­ psaní­ bylo velmi úzkostnou činností­. Byla jsem velmi naštvaná a znechucená Amerikou kvůli válce v Iráku. Cí­tila jsem se bezmocná a nevyslyšená, tak jsem to ze sebe vydala na své desce.

Attitude: Neví­m, jestli jde o náhodu, ale zdá se, že Me Against The Music, byl zlomový bod, kdy jste si znovu připomněla radost z čistého popu.

Madonna: Popravdě poté, co jsem udělala tu desku, jsem nepřemýšlela o tom, že bych měla udělat tohle nebo tamto. Prostě jsem o tom moc nepřemýšlela. Nepřemýšlím o věcech tolik, jak si lidé myslí­, že dělám.

Attitude: Vypadá to, jako že jste prošla spoustou změn. Léta jste říkala, že už nikdy nezazpí­váte některé písničky, jako například Material Girl.

Madonna: Proto jsem turné nazvala Re-Invention, protože jediná možnost, že bych je mohla předvést, byla předělat je, přiblížit se k nim z jiného úhlu pohledu, zachytit tu ironii v nich. Vždycky jsem milovala nacvičování­ mnohem ví­c než skutečné koncerty. Ráda skládám show dohromady. První­ch několik týdnů a ty poslední­ jsou skvělé, ale všechno mezi tí­m je peklo. (Směje se).

Attitude: Proč?

Madonna: Je to prostě brutální­, fyzicky vyčerpávající­ - předvést pět koncertů týdně›, trávit všechen čas v letadlech, pořád se bát o svůj hlas a naví­c teď, když mám rodinu, však ví­te. Nikdy nemám žádné volno, je to odvážné. Je to zároveňˆ ale i veliká legrace a já jsem věděla, že nechci být naštvaná, když budu natáčet tuhle desku, tak jsem doufala, že se přes to přenesu. Ačkoliv mám jednu písničku, Sorry, která je ultimátem pohrdají­cí­mu milenci.

Attitude: Nechci nic nikam řadit, ale Hung Up působí­ trochu jako dí­k gayům mezi vašimi fanoušky.

Madonna: Opravdu? No dobře. Myslí­te si, že se bude lí­bit?

Attitude: Myslí­m, že si do ní­ budou luskat v Soho prsty.

Madonna: Dobře. (šklebí­ se). Doufám, že celá deska bude přijata gayi s takovým nadšení­m.

Attitude: Jak jste se dostala k tomu použí­t sample z Gimme! Gimme! Gimme! od Abby?

Madonna: Když jsme psali, bylo to jako 'OK, chceme udělat základní­ popovou taneční desku, tak si něco poslechněme pro inspiraci.' Poslouchali jsme hodně desek Abby a hodně taky Giorgia Morodera a Cerrone. Prodí­rali jsme se tí­m a nasávali a Abba si našla cestu do našich duší­. Start mi přehrál hudbu pro Hung Up a já vymyslela slova v podstatě za deset minut během jí­zdy autem kolem.

Attitude: Je to velmi odvážné. Měla jste pochybnost, když jste se rozhodla samplovat tak legendární­ nahrávku?

Madonna: Vůbec ne. Myslí­m, že oni mohli mí­t pochybnosti, když nás nechali samplovat svou desku. Musela jsem poslat svého posla do Stockholmu s deskou a dopisem se žádostí­ a žadonit a vyprávět, jak moc zbožňuji jejich hudbu, že to bude jako moje pocta, což je všechno pravda. A oni si to museli rozmyslet, Benny a Björn, neřekli ano hned. Nikdy nenechají­ nikoho samplovat jejich hudbu. Mohli říct ne. Dí­ky Bohu, že neřekli.

Attitude: Buč pochválen.

Madonna: Jo!

Attitude: Začíná kouskem textu z Love Songu a je v ní­ hodně odkazů na vaše minulé desky. Vypadá to, jako kdyby tohle album bylo retrospektivou celé vaší­ kariéry. Toho jste chtěla dosáhnout?

Madonna: Ne, jen mám pocit, že sebe můžu kopí­rovat, kdykoliv budu mí­t chuť. (Směje se). Všechno je to část mé minulosti a já si vleču svou minulost do přítomnosti a doufejme i do budoucnosti.

Attitude: I Love New York je velice veselá i přesto, že v textu uráží­te Londýn a Paříž.

Madonna: Jo, ale no tak, tak jsem to ve skutečnosti nemyslela! Já miluji Londýn a Paříž, ano? Žiju v Londýně›! Prostě to jen dobře znělo. Napsala jsem tu písničku, když jsem byla v New Yorku na turné. Mám na New York vzpomí­nky, které nemám na jiná mí­sta na světě. I když jsem vyrůstala v Michiganu, opravdu jsem vyrostla v New Yorku. Kromě toho, že moje matka zemřela, nejtěžším zážitkem v mém životě byl život v New Yorku. Cí­tila jsem se zlomená, neměla jsem žádné přátele, razila jsem si cestu a hledala svoje mí­sto na světě›. Nikdy na ty chví­le nezapomenu, ví­te? Přišla jsem do světa, který mě obklopoval, poznala jsem, jaký je skutečně život, jak tvrdý New York a jak vypadáte ve tvářích lidí­. A je pravda, že pokud prorazí­te tady, můžete všude. Newyorčané to tak mají­ s lidmi, o kterých vědí, že také přežili New York. Je to druh respektu. Neví­m, jestli jste tam strávil nějaký čas, ale je to dost brutální­. Lidé jdou po ulici, prohlédnou si vás, a pokud se jim lí­bí­ nebo nelí­bí­, jak vypadáte, uslyší­te o tom. Milovala jsem to ší­lenství­ a hluk. Ale kdo opravdu inspiroval tu písničku, to je policie, protože je fantastická. Dají­ vám eskortu kamkoliv, a když jim řeknete, aby ji dali skutečně nahlas, opravdu to udělají­. Obklopí­ vaše auto motorkami, řídí­ je jako koně›, lidé vám uhýbají­, je to špičkové a dramatické. Jela jsem na zvukovou zkoušku do Medison Square Gardens den poté, co jsem absolvovala několik takových ší­lených doprovodů a říkala jsem si: 'í“, můj Bože, to je taková sranda.' A tak jsem začala hrát, podupávat, vymýšlet věci a tak nějak to přišlo.

Attitude: Zmínka o Texasu je velice vtipná. Předpokládám, že asi nejste moc velkou fanynkou George Bushe.

Madonna: (Odmlčí­ se, přemýšlí­ a široce se usměje). No, ne. Fakt ne. Myslí­m si, že je to skutečně milý chlapí­k. (Směje se). V jistých oblastech.

Attitude: Zdáte se býti teď ví­ce uvolněná. Písnička Let It Will Be vyjadřuje tak trochu radost ze slávy, o které jsme dosud neslyšeli. Už nejste naštvaná.

Madonna: Jo. Je to, jaké to je. Vyjadřuje skoro to samé jako začátek mého filmu: V životě je mnohem ví­ce než jen sláva a bohatství­. Po všech těch letech slávy... dvaadvaceti letech nebo tak něco, už si to nepamatuju. Ví­m, že to zní­ jako opravdová blbost, když říkám, že si nepamatuju, ale už je to tak nesmí­rně dlouhá jí­zda a já cí­tí­m, že mám právo udělat krok zpátky a podí­vat se na ni a říct, je to, jaké to je. Necí­tí­m to cynicky, ani nejsem přešťastná, ani se necí­tí­m zklamaná, prostě to je, jaké to je. Je to cesta, kterou jsem si vybrala a doufám, že z ní­ mám jen to nejlepší­. (Směje se).

Attitude: Miluji Jump. Po textové stránce je to směs Express Yourself a Keep It Together. Inspiruje to celou generaci mladých gayů, aby si sbalili věci a vyrazili do velkých měst.

Madonna: (Zakřičí­ a tleská radostí­). Jóóó! Dobré, dobré, dobré!

Attitude: Takže ke gay otázce...

Madonna: Ano?

Attitude: Vy jste ta největší gay ikona všech dob.

Madonna: To doufám! (Směje se).

Attitude: Dobře. Lidi bude rajcovat, že jsem to řekl.

Madonna: (Plácne rukama na stehna). To teprve doufám!

Attitude: Proč myslí­te, že se to stalo?

Madonna: Neví­m. Ráda bych si myslela, že se inspirujeme navzájem. Možná je to proto, že úplně první­ člověk, který ve mě věřil, byl gay. Můj učitel baletu. On byl první­ člověk, dí­ky kterému jsem uvěřila, že jsem výjimečná. Dodal mi odvahu odjet do New Yorku, věřit si, věřit svým snům a já neví­m co ještě›, myslí­m, že to byl začátek jakéhosi podvědomého spojení­.

Attitude: Jak vám řekl, že je gay?

Madonna: On to neřekl. Já nevěděla, že je gay. Byl první­m gayem, kterého jsem potkala; tedy možná jsem potkala i další­ lidi, ale nevěděla jsem o tom. Když jsem chodila na hodiny baletu, byl velice duchaplný, a já jsem ještě nikdy nepotkala někoho tak chytrého. Věděla jsem, že je jiný, ale nevěděla jsem proč. Když je vám tak dvanáct a vyrůstáte na středozápadě›, nikdo nemluví­ o gayí­ch nebo něčem takovém. Nedošlo mi to, dokud mě nevzal na diskotéku pro gaye. Svému otci jsem říkávala, že přespím u kamarádky, což byla v podstatě pravda. Řekl mi: 'Chci tě vzí­t tancovat do klubu.' Neměla jsem potuchy, kam půjdeme, a on mě vzal do té diskotéky v Detroitu zvané Menjoy. A můj Bože, bylo to úžasné - vidět všechny ty muže, jak spolu tancují­. Celý život jsem trávila jako outsider a nikdo mi nerozuměl a najednou bylo OK být jiná. Opravdu nemusel nic říkat, brala jsem to.

Attitude: Kdy jste si začala uvědomovat, že váš bratr Christopher je gay?

Madonna: Když jsem ho vzala do baletu. (Směje se a tleská). Nebylo to nic, co bych okamžitě věděla, bylo to delikátní­. Říkala jsem si hmmm. Viděla jsem spojení­ mezi mým učitelem a mým bratrem. O několik let později se mi doneslo, že to bylo to, co to bylo. A ještě jednou, můj bratr se ke mně nikdy neposadil a neřekl: 'Mimochodem, jsem gay,' tak se to nestalo. Ale předpokládám, že protože byl a protože jsem v životě milovala i jiného Christophera, měla jsem s ní­m tak hluboký a blí­zký vztah. A pak přijel do New Yorku a začal tancovat se mnou a dělat choreografii ke všem mým vystoupení­m a videoklipům.

Attitude: Byla jste citována, že krátce na to, co jste se přestěhovala do New Yorku v roce 1978, viděla jste šest gayů, vašich přátel, umí­rat přímo před vámi na AIDS. Muselo vám být kolem devatenácti, dvaceti. Jak vás to poznamenalo?

Madonna: (Odmlčí se). Když se to stalo poprvé, samozřejmě mě to opravdu vystrašilo. Pamatuji si jednu věc, která mě udeřila - první­ kluk, o kterém jsem jako o úplně první­m věděla, že má AIDS a zemřel na AIDS, byl tí­m nejroztomilejší­m stvořením, které jsem kdy viděla. Šla jsem ho navští­vit a on mi řekl, že je mu špatně›, a já si řekla: 'Ach, OK.' řekl: 'Myslí­m si, že je to proto, že jsem si vzal až příliš mnoho drog nebo tak něčeho.' Bylo to někdy zezačátku, když se mi to všechno jevilo tak tajemné. Pak začal chřadnout a já ho stále navštěvovala a pořád si opakovala: 'Ach Bože, to je taková smůla, je tak krásný.' A jednoho dne byl mrtvý. Svým přátelům jsem neustále říkala: 'Bere si to jen ty krásné, všichni krásní­ odcházejí­.' Bylo to hrozné- nevěděli jsme, co se děje. Potom to byl můj nejlepší­ přítel a spolubydlí­cí­ Martin Burgoyne, vzpomí­nám, jak mu bylo špatně›. Zavolal mi a mně se vybavil ten otřesný moment, protože jsem věděla, že je to něco, z čeho se nezotaví­te. V té době neměli takovou škálu léků, jako máme dnes, která vám umožní­ pokračovat dál - doufejme napořád. A on řekl: 'Něco mám.' Bylo to něco, co dostanete před úplným propuknutí­m, a já si pamatuju, jak i to říkal a já: 'OK, tak to je ono, to je ono.' Cí­tila jsem se ohromně rozzuřená a samozřejmě bych udělala cokoliv, abych ho zachránila - poslala jsem lidi do Mexika, aby sehnali drogy, které byly v Americe nelegální­, prošli jsme tí­m a tamtí­m a pak prostě... Celá řada kamarádů začala odpadávat jak mouchy. Potom Keith Haring a pak... Nevím... (Zastaví­ se). Zanechalo to v mém životě hrozné vzduchoprázdno. Neuvědomila jsem si to, dokud všichni neodešli. Uchovávám si obrázek, jak sedí­me v restauraci s Andy Warholem - a já ví­m, že neumřel na AIDS, ale neví­m, na co umřel, to je záhada, ne? Tak, Andy Warhol, Keith Haring, Martin Burgoyne, Jean-Michel Basquiat, který zemřel na předávkování­, a já. Je to jedna z mých nejví­ce ceněných oblí­bených fotografií­. Pro mě to symbolizuje celá osmdesátá léta. A teď jsou všichni ti lidé mrtví­. Byla to tak důležitá část mého života a všichni ti lidé, oni byli tak tvůrčí­. Byla to taková skvělá doba. A náhle jako by přišel mor a každého vymazal. Dokonce i Herb Ritts nedávno zemřel, tak před dvěma lety, a byl také velkou součástí­ mého života. (Zastaví­ se a dí­vá se dolů). Takže, já neví­m. Jsem z toho smutná.

Attitude: Byla to pěkně temná doba pro gaye vyrůstají­cí­ v osmdesátých letech.

Madonna: Tí­m jsem si jistá.

Attitude: Paní­ Thatcherová přidala do zákona, v jakési reakci na AIDS, že zakázala učitelům hovořit o problému napadání­ homosexuálů.

Madonna: Ach Bože, to je otřesné! Je tak ohavné vyrůstat a stydět se za to, kdo jste a jaký jste. Nelí­bí­ se mi to a nechci s tí­m mí­t nic společného.

Attitude: V rozhovoru pro The Advocate o Truth Or Dare jste řekla, že byste si přála ví­ce filmů s homosexuální­mi postavami, které by nebyly jen pro umělecké domy jako Longtime Companion, které ukazují­, že homosexuální­ lidé mají­ opravdové životy a radosti. Jak rozumí­te Queer As Folk?

Madonna: Milovala jsem to. Před léty, anglickou verzi. Skončilo to tak, že jsem se na čas zabouchla do toho Drobečka Charlieho. Co se s ní­m stalo?

Attitude: Vedlo se mu opravdu dobře. Rozjelo mu to kariéru, což je ironické. Pracuje ve Státech, právě natočil film s Elijahem Woodem.

Madonna: Dobře, je pěkný. Neviděla jsem americkou verzi, je také tak dobrá? Myslí­m, že část britského humoru se nedá přeložit mimo britské ostrovy. (Směje se).

Attitude: Máte podí­l na tom, že se věci tak rozpohybovaly. Vzpomí­nám si na velký povyk kvůli tomu, že se v Truth Or Dare lí­bají­ dva muži.

Madonna: Opravdu, bylo to tam? Tady?

Attitude: Určitě›.

Madonna: Byli to tanečníci, že ano? Slam a Gabriel? Jo. Dobře, lí­bilo se mi to. (Chichotá se). Proč ne? Viděl jste Brokeback Mountain?

Attitude: Ano, vy?

Madonna: Ano.

Attitude: Lí­bilo se vám to?

Madonna: Moc se mi to lí­bilo. Šokující. Překvapující­. Ten chlápek, co financoval můj film, dělal i tohle. Je to velice slušný způsobný mládenec z Minnesoty, a právě když jsme ukazovali poslední­ záběry z mého filmu, zeptal se mě›, jestli to chci vidět. Pomyslela jsem si: 'OK, ty ramenatý, heterácký, chlape' a on mi ten film ukázal. Je ohromný. Ti hoši jsou opravdu dost dobří­ a odvedli skvělý kus práce. Je to velmi odvážné.

Attitude: Jak by vám bylo, kdyby vaše děti byly homosexuální­? Co byste je učila?

Madonna: Položme sexualitu stranou. Bylo by to pořád stejné. Doufám, že učím své děti, že až dospějí­ do puberty, budou rozumět, že mají­ zodpovědnost i za lidi okolo sebe. Že jsou zodpovědní­ za svá slova a za své činy a že kteroukoliv cestou se vydají­ a kteroukoliv práci si zvolí­, s kýmkoliv se rozhodnou spát, kdykoliv, že musejí­ zacházet s lidmi s lidskou důstojností­ a citem. Velká část světa tak neuvažuje a jsou lidé, kteří­ s vámi nebudou zacházet dobře. Nesmí­te si to brát osobně a porozumět, proč je úsilí­m nás všech změnit svět a udělat ho lepší­m mí­stem. Bohužel to zní­ strašně frázovitě›, ale pokud ne, pak budeme i nadále konfrontováni zaslepenými lidmi, kteří jsou plní­ obav a jejichž chování­ se projevuje jako nenávist. Nevyrůstala jsem jako gay, ale určitě jsem vyrůstala s hodně lidmi, kteří na mě házeli nože a stříleli po mně a byli na mě oškliví­, a protože mám velmi silné sebevědomí­, přežila jsem to. Doufám, že mé děti budou stejné. Nesmí­te být oběť, to je také velice důležité. Cokoliv vás nezabije, to vás posí­lí­.

Attitude: Vaše dcera se už teď jeví­ jako ohromně bystrá. Já francouzsky neumí­m.

Madonna: Ani já ne. Žárlím na ni.

Attitude: Boy George říká, že kabbala je homofobní­. Co říkáte vy?

Madonna: Zrovna si nasadil brouka do hlavy. Neví­m, proč to řekl. Není­ to pravda. Řekla bych, že alespoň 50% mužů v kabalistických centrech jsou gayové, ve všech, kam chodí­m. Nikdo ani nemluví­ o tom, s kým spí­. Je to o tom, co děláte, abyste zlepšili svět, ne s kým máte sex. O sdí­lení­. Přiznejme si, hodně z nás mělo sex ne pro sdí­lení­, ale jen kvůli těm skvělým jedenácti sekundám, protože po většinu času se cí­tí­te jak sračka.

Attitude: To bude těžké pro lidi akceptovat, až to budou číst. Chci říct, že já mám rád sex.

Madonna: Já také. Ale ví­te, není­ to tak, že můžete nemyslet na sebe a na své potřeby a co vás dostane do nálady, ale je hodně nenáročných lidí­, kteří nechtějí­ nic pro uspokojení­, a to je ono. Kdo chce být takový? Tak si vytvoříte uvnitř sebe hodně prázdnoty.

Attitude: Myslí­te si, že homosexuální­ manželství­ zamávala hlasy pro Bushe?

Madonna: Musí­m vám říct, že média na to poukazovala, ale já ne. Myslí­m, že je to otázka peněz. Prostě si myslí­m, že hodně lidí­ ví­, že celá ta irácká záležitost je velká chyba, a nebyli si jistí­ řadou Bushových tahů, ale nakonec se cí­tili jistější­ s ní­m kvůli daní­m. Ví­te, hodně lidí­ a společností­ se středními příjmy a malí­ obchodní­ci. Myslí­m, že nakonec to byla ekonomika. Myslí­m, že je v Americe několik lidí­, kteří teď možná litují­ svého rozhodnutí­. Michael Moore napsal na své webové stránce skvělý otevřený dopis George Bushovi. Byl opravdu dobrý. On je úžasný.

Attitude: Je zají­mavé vidět ho vypí­skaného, když jste ho zmí­nila na jevišti ve filmu. To byste nečekala na svém koncertě›.

Madonna: No dobře, prosí­m, byla jsem šokována, když jsem viděla Fahrenheit 9/11, že vůbec někdo hlasoval pro Bushe. Byl to velký hit. Hodně lidí­ to chtělo vidět. Zbytek si domyslete.

V případě, že byste si mysleli, že pravidelná provokatérka ztratila svou moc šokovat, zamyslete se ještě jednou. Nový film - I'm Going To Tell You A Secret - je nejsmělejší­ výpovědí­, jakou kdy stvořila, a určitě způsobí­ rozruch jako, ačkoliv z jiných důvodů, v minulosti. Začíná přípravami na její­ Re-Invention Tour, sleduje potencionální­ tanečníky a následuje její­ cestu po světě z L. A. do New Yorku, do Dublinu a Paříže. Uvidí­me Material Girl, ze které se stala sedmačtyřicetiletá matka, velet svým tanečníkům, ale tentokrát, jak je bere na soukromé klaví­rní­ recitály a nutí­ je udělat něco se svými životy, až turné skončí­. Rozdí­l mezi Madonnou tehdy a nyní­ je podtrženo nejví­ce během poslední­ modlitby v kroužku, kdy se složí­, když lituje, že se nemůže s nimi ví­ce a častěji bavit jako dřív. Film je dojemný a odhalují­cí­. Je také plný kabbaly. Vysvětluje se v něm, jak její­ studium mystické ví­ry odvozené od judaismu změnilo její­ život a jak dí­ky ní­ může fungovat zdravějším způsobem, zvládat ší­lené množství­ výsad a zákazů, které jí­ její­ kariéra přinesla. Končí­ výletem do Izraele, kde ji spatříme na meetingu vyzývají­cí­m ke změně v neklidných oblastech. Je zvláštní­ slyšet někoho hovořit o svém přesvědčení­ - duchovno a pop se tradičně mí­sí­ jako olej a voda - a tohle určitě bude plnit cynické několikapalcové sloupky celé měsíce. Ale Madonna vždy dělala vše tak jasně, že jste nemohli vypustit kousky, které se vám nelí­bí­, a nezí­skala své jméno tí­m, že dávala lidem to, co chtějí­ slyšet. A vzala si za úkol postavit se patriarchální­ společnosti, těm, co mají­ vždycky pravdu, institucí­m, upjatým a homofobům - aby 'otevřeli svou mysl.' Možná jsme teď na řadě my. Pro ty dosud nepřesvědčené: žádné obavy, ten film je rovněž veselý a zábavný. Uvidí­me Stuarta Price, jak jí­ rýpe do kabbaly, jak říká, jak nevěří­ v Boha, a šaškuje, zatí­mco její­ otec vede modlitbu před koncertem. Uvidí­me její­ předstíraný smutek z toho, že se nemůže vrátit na soukromé letiště v U. K. kvůli královskému letu: 'V této zemi není­ prostor pro dvě královny,' zabrebtne škodolibě. Spatříme ji, jak s děcky hodnotí­ hotelové apartmá: 'Není­ ani moc dekadentní­, je to tak trochu jako New Yorker,' říká svému čtyřletému a další­ vtí­pky k popukání­ zaměstnancům: 'Jaký je rozdí­l mezi popovou hvězdou a teroristou?' je jeden z nich. 'S teroristou můžete vyjednávat.' Vše je to smí­chané s ohromují­cí­mi koncertní­mi záběry a je to celé fascinují­cí­, vtipné a velmi zábavné. Měl by tady mí­t televizní­ premiéru, aby 'lidé otevřeli svou mysl ještě dřív, než ji cynikové vypnou'.

Attitude: Ten film je dost odlišný od Truth Or Dare.

Madonna: Ano, velmi odlišný.

Attitude: Jak vznikal?

Madonna: Michael Moore mi byl velice nápomocný, dokonce dříve, než se začalo s filmováním. Nabí­dl mi, že ho bude reží­rovat, ale stříhal právě Fahrenheit 9/11. řekl mi: 'Nemohla bys turné trošku pozdržet a začít později?' a já že ne. (Směje se). Řekl mi: 'Budu tady pro tebe, pokud mi budeš chtí­t něco ukázat nebo s něčím pomoct, ale pamatuj si jednu věc: Scénář se píše až ve střižně, neboj se a toč, co budeš stačit.' A to jsme taky udělali. Chci říct, že Truth Or Dare byl tak poloviční­, zhruba sto padesát hodin záznamu. Na tenhle film jsme měli tři sta padesát hodin. Takže už jen přijít na to, co jí­m vlastně budu chtí­t říct, a na příběhy, které budu chtí­t následovat a ukázat, bylo obtí­žné. Když něco pí­šete, nejtěžší­ na tom je střih. Jonas mě přemluvil ke stříhání ve Stockholmu, odkud pochází­, takže brát si letadla sem a tam, bylo dost komplikované.

Attitude: Zdá se, že vás rozplakalo, když jste si uvědomila skutečnost, že nemáte již čas na párty s tanečníky...

Madonna: Myslí­m si, že když jsem to říkala, uvědomovala jsem si, jak moc je můj čas omezený. Vždy ke každému velice přilnu - ne jen k tanečníkům, ale i ke kapele a k technikům, kteří mi pomáhají­ na jevišti; dí­váte se jim do očí­ každou noc. Při té modlitbě jsem si uvědomila, že už je zas velmi dlouho neuvidí­m, a chtěla jsem svůj život otočit nazpět. Každopádně jsem velké plačící­ dí­tě.

Attitude: Ten film je také velmi politický. Ukazujete v něm ví­ce z původní­ho videoklipu American Life, který jsme viděli dříve.

Madonna: Konečně. Na jednu stranu bylo dobře, že jsem ho neukázala, když jsem ho udělala, protože ne moc lidí­ vidělo výsledný produkt, takže teď je to video vlastě nové. V době, kdy jsem natočila to video a kdy vyšel můj singl, nikdo nesměl mluvit proti válce a o tom, co se děje. Pokud jste promluvili proti válce, znamenalo to, že nepodporujete vojáky, kteří v ní­ byli; bylo to absurdní­. Měla jsem opravdu radost, že jej můžu použí­t na pozadí­ ve své show.

Attitude: Když se ohlédnete zpátky, myslí­te, že jste udělala správný krok, když jste ho stáhla?

Madonna: Myslí­m. Udělala jsem to, protože jsem nechtěla, aby lidé házeli kameny po mých dětech na cestě do školy. Udělala jsem to pro ně, ne pro sebe. Staly by se oběťmi davového lynčování­. Pokud jste sám a nemáte zodpovědnost za lidi kolem sebe, to je jiná věc, ale já musí­m přemýšlet o větším prostoru, o svých dětech.

Attitude: Je dost zvláštní­ vidět vás tak blí­zko sebe a vřelou - zvykli jsme si na všechny ty fotky, kde vychází­te z různých mí­st se skloněnou hlavou.

Madonna: Jo, ale všechno to jsou obrázky z mých hodin pilates a nejsou to fanoušci, kdo je pořizuje, jsou to paparazzi. Co mám dělat, zastavit se a poví­dat si? Štvou mě. Neví­m, jak se vám to jeví­, ale lidi by si měli představit, jaké to je - pořád. Ale má to i své lepší­ chvilky. Jsem za to ráda, když se rozhodnu to udělat, když mám vysokou cenu a jsem dobře oblečená a tak. Ale každý den, když mám na sobě jen teplákovou soupravu a jsem úplně vyřízená a zpocená a moje vlasy jsou neupravené. Říkáte si: 'Ó, Bože, já nechci být fotografována.'

Attitude: Film má v sobě docela dost kabbaly, která je ironicky pravděpodobně možná tí­m nejkontroverznějším ve vaší­ kariéře.

Madonna: Jo, jo... Zvláštní­. Lidi dokáže hodně naštvat skutečnost, že jsem se rozhodla studovat duchovní­ ví­ru nebo vlastně cokoliv. Je to velmi zvláštní­. Měla jsem třeba též oznámit, že jsem se přidala k nacistické straně.

Attitude: A není­ pro lidi těžké pochopit, že jste začala studovat něco, co je hlavně o očištění­ se od povrchnosti, když se zabýváte tí­m nejpovrchnějším médiem na světě - popovou hudbou, popovou kulturou?

Madonna: Ale povrchní­ je to jen proto, že lidi, kteří hudbu dělají­, nechtějí hlouběji uvažovat a mí­t názory - většinou. Můžete použí­t popovou kulturu jako médium k politickým postojům, pokud se vás to týká. Vypadá to jako paradox, protože pop znamená populární­, a pokud chcete zůstat populární­, nemůžete čeřit vody a jí­t proti jádru a zastrašovat systém. A co jsem se já snažila dělat, je jí­t tenkou skulinkou mezi zábavným a politickým a provokativní­m, což vyvolává v lidech otázky.

Attitude: Určitě je to zábavné.

Madonna: Doufám, že ano.

Attitude: Ale já si beztak myslí­m, že lidé budou cyničtí­, protože jste královna popové kultury a podřezáváte si pod sebou větev, na které sedí­te.

Madonna: Jo, ale život je paradox, ne? Abych lidem řekla, ví­te, materialistický svět není­ důležitý, to je naštve, protože všichni jsme jeho součástí a vypadá to, jako že kritizuji lidi. Ale já miluju fantastické boty, umí­m si vážit krásné malby člověka, cokoliv. Je to jen o uchovávání­ si názoru. Myslí­m, že si můžete nají­t své místečko. Je to zrádné, ale můžete to udělat a otázkou zůstává, jak dlouho v něm dokážete zůstat, dokud vás z něj někdo nevykopne. (Směje se). Vše, co říkám, je, že mi trvalo dost dlouho, než jsem vyrostla a uvědomila si, jak sobecký můj svět byl, a jenom se chci podělit o svůj příběh. Podělit se o svou cestu, a pokud si z ní­ lidé něco odnesou, skvělé, a pokud ne, tak je to taky fajn.

Attitude: Lidé mají­ vždy problém s celebritami, které dělají rovněž něco pro charitu a tak. Někdo mi jednou řekl, že nevěří tomu, že by Angelina Jolie jela do Kambodži a adoptovala tam dí­tě.

Madonna: Co?

Attitude: Existuje představa, že celebrity dělají vše jen proto, aby byly vidět.

Madonna: Nevěří­, že se můžete zají­mat o lidi, když jste celebrita?

Attitude: No, myslí­m si, že někteří­ lidé nemůžou uvěřit tomu, že se zají­máte o lidskou rasu, tečka.

Madonna: ...když jste člověk. (Směje se).

Attitude: Většina lidí­ je tak zahlcena svými každodenní­mi starostmi a placení­m svých účtů...

Madonna: Jo, takže když jste v situaci jako Angelina Jolie nebo já a můžete pomáhat lidem, tak proč ne? Všichni můžeme pomáhat lidem. Nemusí­te adoptovat děti nebo přispívat ohromnými částkami peněz na charitu, je milion způsobů. Pomozte někomu přejít přes ulici, navštivte někoho nemocného. Jsou neomezené možnosti, co mohou lidé udělat jeden pro druhého. Faktem zůstává, že lidé se cí­tí­ polapení­ do svých každodenní­ch problémů, i já, všichni jsme vinni. Potom se něco stane a probudí­te se a jste tak vděční­ za to, co máte, a za své zdraví­ a rodinu a říkáte si: 'Jsem tak sobecký.' Jsme tak omezení­, nedůvěřujeme lidem, ale doufejme, že se to změní­. (Posmí­vá se). 'Ach Bože, ona je tak ohavná, myslí­ na svého kolegu. Zatracená!' (Směje se). Tomu nerozumí­m. Poslouchejte, někteří lidé si dokonce myslí­, že můj pád z koně byl jen tahem pro zvýšení­ publicity. Když jste celebrita, všechno, co uděláte, je hned považováno za způsob, jakým si zí­skáváte pozornost.

Attitude: Tisk psal, že pokud nějaký z vašich známých nestuduje kabalu, přestanete se s ní­m stýkat...

Madonna: (Oči v sloup).

Attitude: ...ale Start Price nebude asi ten případ, když si dělá prdel z vašich modliteb před koncerty.

Madonna: Ze všeho si dělá prdel. Sráč. Miluju Stuarta, protože má vždy na všechno opačný názor. Předstírá, že ho to nezají­má. Mám ráda jeho reakce, když se modlí­me v kroužku, každý je skutečně vážný a on se směje do kamery a hlučí­ přes to. Dokonce jsem zvažovala napsat 'typický Brit' na obrazovku, když říká, že nevěří v Boha.

Attitude: K tomu skutečně nemáme sklony.

Madonna: V jistém smyslu je to dobře, že nemáte. V Americe se zdá, že každý se rodí­ jako křesťan, zatí­mco v Británii to vypadá, že v Boha vůbec nikdo nevěří­. Myslí­m, že lidé tady přemýšlí ví­ce analyticky a často si myslí­, že náboženství­ nebo Bůh nebo cokoliv je jen nesmysl, o čemž si já myslí­m, že je správnější­ přístup, než jen přijímat věci bez kladení­ otázek. Neřeknete si zkrátka jen dobře a nevěříte všemu, co vám kdo nakuká. Myslí­m, že nejlepší­ je být někde uprostřed.

Attitude: Náboženství­ není­ vůbec cool.

Madonna: Ach, vůbec. Ale to je na tom to cool. Je tak cool nebýt cool. Musí­te udělat krok číslo jedna. Je to předpoklad pro duchovní­ cestu. Ano! (Směje se).

Attitude: Je opravdu hezké vidět to s vaší­m otcem...

Madonna: že mi odpustil.

Attitude: Jo. Věci jako Oh Father ho musely bolet.

Madonna: Jo, ale on také neakceptoval hodně věcí­, které jsem dělala, a dlouho jsme měli napjatý vztah. Chci s ní­m ale být za dobře. Miluju svého tátu, i když volil George Bushe.

Attitude: Ano?

Madonna: Jo. Ale tohle je ironie všech ironií­: Nyní­ se opravdu velice přátelí­ s Michaelem Moorem. Žijí blízko sebe v severním Michiganu, kde má můj otec vinice a kde se udály některé věci. Když měl Michael narozeniny, chtěla jsem mu poslat dárek. Řekla jsem: 'Tati, mohl bys mu prosí­m dovést přepravku svého ví­na, můžeš to pro mě udělat?' Dal dohromady celý koší­k s pastou a klobásami a pak se svou ženou odvezli ty dárky. Později mi zavolal a řekl mi: 'Zdrželi jsme se a dali si šálek čaje, je tak milý, opravdu se nám lí­bil.' Já si říkala něco jako: 'Ty mi kecáš tati!' Michael tento rok právě zahájil filmový festival v Michiganu a můj táta je do té společnosti zapojený a nakonec to skončilo tak, že zahájení­ se konalo v otcově stodole. Potom, konečně, pokaždé když sestříhám něco nového z filmu, posadí­m někoho do letadla, aby to dovezl Michaelovi. Můj otec odjel k Michaelovi a dí­vali se na film společně. Nyní­ jsou z nich přátelé. Myslí­m, že je na tom něco krásného. (Směje se). Můj otec ví­, že natočil Fahrenheit 9/11 a byl velice proti tomu, tak mám teď radost, že se spřátelili. Prostě vám to ukazuje, že pokud najdeme v sobě něco společného, můžeme zapomenout na všechny naše odlišnosti.

Attitude: Miluju tu část, jak mluví­te o tom, jak jste byla fotografována nahá v porno kinech pro gaye, jako o něčem, na co otec může být pyšný.

Madonna: Jako o něčem, na co může být otec opravdu pyšný! (Směje se). Ano, myslí­m si, že s tí­m měl docela problém, jak se dalo očekávat.

Attitude: Můj táta by s vaší­m v tomhle souhlasil.

Madonna: (Směje se).

Attitude: Litujete teď knihy Sex? Mnozí­ z nás si stále myslí­, že to byla jedna z těch skvělých revolucionářských věcí­.

Madonna: Bojuju s tí­m. Vrací­m se zpátky a chodí­m vpřed. Jedna moje část si myslí­, že kdybych to neudělala, nevyvolalo by to tolik sraček, se kterými jsem se musela potýkat. Na druhou stranu neví­m - udělalo to ze mě odpadlí­ka, třebaže nevědomky. Určitě mě to udělalo silnější­. Byla to součást mojí­ cesty, takže jí­ nemůžu litovat, protože to vyústilo v to, kde jsem dneska.

Attitude: Ve filmu říkáte, že tehdy vás vůbec nezají­maly city jiných lidí­. To je odvážné přiznání­.

Madonna: To je pravda. Byla jsem opravdu hnusná na své minulé partnery. Cí­tí­m se kvůli tomu strašně a nejsem na to hrdá. Byla jsem lhostejná k přátelům, ne ke všem, ale ví­te, někdy, a k lidem, se kterými jsem pracovala. Prošla jsem si ve svém životě dobou, kdy jsem prostě šla jen dopředu. Není­ to tak, že bych nebyla schopná šlechetnosti, ale nezají­malo mě to. Ale pak vyrostete - většinou když trpí­te. Nestane se to do té doby, než cí­tí­te bolest, než ucí­tí­te bolest, kterou jste působili druhým lidem. Proto potřebujete cí­tit bolest, abyste si vzpomněli, co jste způsobili druhým. Snad se probudí­te a řeknete si: 'Takovéhle to bylo.'

Attitude: Jeden řádek z roku 1998 říká: 'I had so many lovers who settled for the thrill of basking in my spotlight,' což vypadá, jako že si na ně stěžujete, ale to musela být stejně tak i vaše chyba.

Madonna: Určitě. Já to vyvolala. Bylo skvělé mí­t některé rozkošné muže v náručí­, jak si mě idealizují­. Já si to tak zařídila. Vadilo mi to, ale zároveňˆ jsem si o to říkala.

Attitude: Vy jste ale darebák.

Madonna: (Směje se). Ano!

Attitude: Jste zlobivá Madonna!

Madonna: Zaslouží­m naplácat!

Skvělé děvče. Je vzrušují­cí­ být teď na planetě Madonna a na diskotéce, což asi bezpochyby ví­te. Je jisté kouzlo mezi touhle dívkou a tančícími hochy. Je to nakažlivé. Confessions On A Dance Floor vás postaví­ na nohy a udrží­ vás tak a Madonnu taky, soudě podle toho, jak se věci mají­, i přes tu nehodu s koněm. Chce mi přehrát remix Hung Up - už tak dost radostnou, údernou a nadrženou popovou desku pro gaye - a zmáčkne tlačítko na mixážní­m pultu a tí­m to spustí­. Rozšířený remix Stuarta Price přidává plyn ještě ví­c. 'Je to na vás příliš nahlas?' ptá se mě a já odpoví­dám, že ne, takže ještě přidává a přivírá okno, aby lidé na zahradě neslyšeli její­ tajný nový song, co ví­c, zí­skáte pocit, jako že jste starý dobrý soused. Dí­vá se dolů, ponoří­ se do toho a já si podupávám nohou. Ví­m, že v klubu bych byl v pohybu. Ze zkušenosti ví­m, že tohle bude přijato velmi dobře. Když to skončí­, vypadá poněkud udýchaně a hrdě a posadí­ se pohodlně na zem se zkříženými nohama a ukazuje svou ohebnost zí­skanou z jógy.

Smí­m vám položit pár kuriózních otázek od fanoušků?

Madonna: Určitě, dokud na ně nemusí­m odpoví­dat!

Attitude: Budete hrát Evitu na divadelní­ch prknech?

Madonna: Ne. Co? Ani jsem neslyšela, že ji dělají­. Ne. Byla, udělala.

Attitude: Vyjde Like A Prayer v remasterované reedici?

Madonna: O tom také nic neví­m.

Attitude: OK, je to malý ší­lený výmysl nějakého gaye z ostrova Wight.

Madonna: (Směje se). Ano!

Attitude: Existuje řada nevydaných demo nahrávek putují­cí­ch po internetu - jako třeba Gone, Gone, Gone, Like A Flower nebo Revenge. Také se říká, že existuje skvělá písnička koprodukovaná Williamem Orbitem s názvem Liquid Love, která nebyla nikdy vydána. Bude někdy?

Madonna: Ta se dostala taky na internet? Skutečně existuje skladba s názvem Liquid Love. Měla být na mém albu Music, ale nedostala se na něj. Neví­m, co se s ní­ stane. Dlouho jsem ji neslyšela, ale v té době jsem z ní­ neměla dobrý pocit. Nebyla dost dobrá. To ostatní­ jsou dema, která jsem napsala s Rickem Nowelsem během příprav Ray Of Light a nikdy jsem je nedokončila. Píšu spousty materiálů, které nikdy nedokončím, a občas se nějakou záhadou objeví na internetu.

Attitude: Také se říká, že se chystá obrovský komplet Madonniných DVD včetně koncertu Blond Ambition, který nebyl nikdy vydán.

Madonna: O to se snaží­me, je to v seznamu. A taky je tu Re-Invention Tour, které bylo natočeno zvlášť za účelem vydání­ jako koncert, ale podle smlouvy ho nesmí­m vydat dříve než za jistou dobu po dokumentu.

Attitude: Co se stalo s písničkou Queen's English, neměla být na Erotice?

Madonna: Napsala jsem ji, ale ne pro Eroticu. Napsali jsme ji s Juniorem Vasquezem a José a Luisem, dvěma tanečníky, které jsem měla na Blond Ambition a kteří byli v Truth Or Dare. Myslí­m, že to vyšlo na dvanáctipalcové desce, nebo se mýlí­m? Na singlu to nevyšlo, jen to šlo do klubů, myslí­m. Nikdy to nemělo být na mé desce. Je to legrace.

Attitude: Je pravda, že Re-Invention Tour se původně mělo jmenovat The Whore Of Babylon Tour?

Madonna: Ne. To je taky lež. To by bylo samoúčelné a ví­c nic.

Attitude: Co se stane s Hello Suckers? Fanoušci budou nadšení­, že zase pracujete s Patrickem Leonardem.

Madonna: Psala jsem hudbu s několika různými lidmi - hodně s Patrickem Leonardem, něco s Mirwaisem, pár věcí úplně sama. Je to jedna z těch věcí­, u které se nemůžu rozhodnout, co chci dělat. Nejprve to měl být film, pak jsem zvažovala West End a stále jsem se ještě nerozhoupala. Možná se realizuje, ale je to ohavný kus práce a já si nejsem jistá, že se do toho chci teď pouštět. Ale ta myšlenka se mi lí­bí­.

Attitude: Existuje písnička The Devil Wouldn't Recognize You?

Madonna: Ano, tu písničku jsem pro ten muzikál napsala. Je velice dobrá. Je to sentimentální­ milostná píseňˆ. Velmi bluesová.

Attitude: Uží­vala jste si Up For Grabs?

Madonna: Jo. Je to ten samý problém jako vždycky. Mám ráda nacvičování­. Chvilku dělám ráda i představení­, dokud to nezačne skřípat. Nedělám ráda jednu a tu samou věc pořád znova a znova, což jste možná už vypozorovali. Je to tak trochu výzva. Proto tolik pochybuji o muzikálu. Znamená to, že musí­m to představení zahrát osmkrát v týdnu, což je nesnesitelné. Děláte to tak měsíc a pak si řeknete: 'Hej, teď chci dělat zas něco jiného,' ale bohužel upsat se musí­te na mnohem delší­ časové období­.

Attitude: A přicházíte tak o své volné večery.

Madonna: Ano, to je další­ zádrhel. Proč nemůžou lidi chodit do divadla odpoledne?

Attitude: Cesty do divadla a z divadla jsou ší­lené. Několikrát jste zpozdila můj autobus.

Madonna: To bylo ší­lené. Někdy jsem šla pěšky, protože autem to trvalo zatraceně dlouho. Naprosto nikým nepoznaná, dala jsem si jen tak kapuci na hlavu a šla. Všichni čekali černý mercedes u hlavní­ho vchodu, tak jsem poslala svého řidiče jední­m směrem a sama šla jinudy, prošla jsem kolem všech jakoby nic. Užila jsem si to a ta hra se mi též lí­bila. Velmi dobře napsaná.

Attitude: Je pravda, že jste vykopla Guye z postele, protože chrápe?

Madonna: Ano, ale poslední­ dobou s ní­m už zase spí­m. (Směje se). To proto, že má pásku přes nos. Mají­ teď tolik léků na chrápání­. Mají­ kapky, mají­ pásky... On chrápe velice nahlas. To je to nejhorší­. Dělali s ní­m rozhovor a znělo to, jako že jsem ho vykopla z postele a donutila ho spát v úklidové komoře, a to není­ pravda. Máme spoustu nádherných ložnic, ve kterých může spát.

Attitude: Live 8 bylo vtipné. Vedla jste si velmi dobře, že ano?

Madonna: Ano. Bylo to veselé.

Attitude: Ukradla jste tu show pro sebe.

Madonna: Nechtěla jsem!

Attitude: Vy ďáblice.

Madonna: Nechtěla jsem! Chci říct, že jsem tam ani nechtěla. Bylo to během jediných prázdnin, které mám se svými dětmi. Když mi Bob Geldof začal psát dopisy, myslela jsem si: 'Ach ne, právě jsem dokončila nahrávání­ a film a jim zrovna skončila škola a budou se na mě zlobit.' Bob mi říkal: 'Afrika je mnohem důležitější­ než tvoje děti!'

Attitude: Jo, tak si zí­skává lidi.

Madonna: Je opravdu vlezlý, tenhle chlap. Říkám mu: 'OK, nech mě si to rozmyslet' a pak jsem se v novinách dočetla, že se toho účastním - ještě dřív, než jsem mu odpověděla. Vůbec toho ale nelituji, že jsem se zúčastnila, protože se to vyvinulo v něco báječného. Prostě jen nerada dělám něco na půl prdele a neměla jsem čas na zkoušky. Kdokoliv jiný byl zrovna na turné a měli své kapely, a tak se zastavili s jednou písničkou. Musela jsem se zamyslet - co budu dělat, že musí­m sehnat sbor, přemýšlet o tomhle a tamtom. Ale dopadlo to dobře. Bylo to fajn. Všichni paparazziové tleskali. To byla moje oblí­bená chvilka. Nestihli to natočit. Všichni byli vepředu a každý v parku kromě nich tleskal. Dělali obrázky a já se na ně podí­vala a řekla: 'Vy také!' Jednoho z nich znám - Richarda Younga - a řekla jsem mu: 'No tak Richarde, dělej!' a on pustil foťák a stejně tak zbytek. Jo!

Attitude: Abych nezapomněl, nikdy jste ještě nevysvětlila, co měla znamenat ta trička s Britney a Kylie.

Madonna: Chtěla jsem je jen podpořit. Každý říká: 'Jsou kýčovité, jsou kýčovité,' ale já si nemyslí­m, že jsou kýčovité. Je na nich na obou něco, co se mi lí­bí­.

Attitude: Vší­máte si Kylie dlouho?

Madonna: Jo. Určitě. Je skvělá.

Attitude: Ona je princezna a vy královna. Tak to řekla.

Madonna: To se mi lí­bí­. (Směje se). Tak se nám to lí­bí­. Ne, vážně, myslí­m, že je skvělá, miloučká. Daří­ se jí­ lépe, neví­te? Doufám, že ano.

Attitude: Také doufám. Všiml jsem si, že již nemáte zavázanou ruku. Jak to?

Madonna: Jo, sundali mi to před dvěma dny. Moje levá ruka sebou teď mává jako kuřecí­ křídlo, nemám žádnou sí­lu. Zí­tra mi začíná rehabilitace, takže jsem nadšená. Moje klíční­ kosti nejsou ještě zcela zahojené, takže nosí­m svoji náplast proti bolesti. Slyšel jste už o nich? Jsou dost dobré.

Attitude: Pár by se mi hodilo.

Madonna: (Směje se).

Attitude: Vaše nehoda byla dost šokují­cí­. Měli jsme vás za nezranitelnou.

Madonna: Dobře, jo, taky jsem se tak vní­mala. Na tom koni jsem neměla jezdit. Nebyl to ani můj kůň. Byl to dárek k narozeninám a někdo prostě řekl, ať ho vyzkouší­m, takže jsem na něm seděla doslova asi minutu, než mě shodil.

Attitude: Co se s ní­m stalo? Četl jsem, že jste ho propašovali ven a umí­stili do cizí­ stáje dříve, než ho začal pronásledovat tisk, podle programu na ochranu svědků nebo tak něco.

Madonna: Ne, ani to není­ pravda. Prostě se jen vrátil do své domácí­ stáje, odkud přišel. Chci se vrátit na koně, ale můj manažer řekl ne, dokud nebude za námi veškerá propagace alba. (Směje se). Za pár týdnu dělám nový videoklip, jsem nadšená.

Attitude: Neměl video Hung Up reží­rovat David LaChapelle? Co se stalo?

Madonna: Měli jsme tvůrčí neshody.

Attitude: Jste stále přáteli?

Madonna: Ano, samozřejmě. Moc ráda bych s ní­m pracovala. On chtěl prostě natočit videoklip ve stylu dokumentu, ale ten já jsem právě dokončila, a tak jsem chtěla tohle video jen o tanci.

Attitude: Jak budete tancovat se svými zraněnými kostmi?

Madonna: Sledujte mě. Zapojí­m některé nové taneční prvky, na které nepotřebuji zraněné části těla. Stále jsem vytrvalá holka.

Attitude: V Take It Or Leave It na novém albu říkáte: 'People always talk about me, they're never very nice,' ale já ví­m, že nečtete noviny, takže se tohle k vám nedostane. Musí­te přeci vědět, jak moc lidi inspirujete. Lidé říkají­ hezké věci.

Madonna: Ale ty se netisknou.

Attitude: Některé ano.

Madonna: Ano?

Attitude: No, možná je to podřadné pokračovat pořád v tom samém o lidech.

Madonna: Je, proč?

Attitude: Možná je jednodušší­ být ošklivý.

Madonna: Dobře, nenávist prodává. (Zastaví­ se). Chci říct, že to pozoruji, když jdu na jeviště a vidí­m všechny ty tváře. To je vždy moc pěkné. Sbližuji se s lidmi a jsem si toho vědomá město od města. A cí­tí­m se velmi milována. Ale protože nečtu noviny proto, že je v nich příliš nenávisti, kterou nechci číst, protože jí­ nechci být otrávená. Tak skončíte, předpokládám, tak, že se k vám nedostane spousta toho dobrého, a to do té doby, než přijdete do kontaktu s lidmi, kterých si vší­máte.

Attitude: Ví­te o tom, že londýnský týdení­k pro gaye Boyz na vás vždy poukazoval jako na naši 'slavnou vůdkyni'?

Madonna: (Směje se). Ne. To jsem nevěděla. To se mi lí­bí­. To si budu pamatovat.

Attitude: V té písničce How High se ptáte: 'Will it matter when I'm gone, should I carry on?' Opravdu vážně uvažujete o tom skončit?

Madonna: Né! Je to jen řečnická otázka. Budu pokračovat a dělat si své. Kdo ví­, co pro mě budoucnost nachystá?

Attitude: Lola bude určitě superstar a bude pořádat soukromá vystoupení­ v G-A-Y.

Madonna: Och, drazí­, ano. (Směje se).

Strávili jsme spolu déle než hodinu, kterou jsme měli vyhrazenou, a je čas jí­t. Ona vstává a mrštně schází­ nejistými krůčky. Já sečkávám, abych odvrátil možnost spadnout přímo na ni. 'Nechci na vás spadnout a zlomit vám tak další­ kosti.' 'Ne, to prosí­m ne,' říká s úsměvem. Začínám přemýšlet o tom, čeho jsem se bál, když jsem četl všechny ty titulky a příběhy a pomluvy. Novináři hovořili jen zřídka o setkání­ s ní­ v dobrém. Myslí­m, že dostanete to, co sami dáte. Pro mě představuje nejkrajnější­ paradox moderní­ kultury. Je to ší­lené, něco si bez pochyby způsobila sama, ale něco na ni bylo hozeno, ale mně se zdá, že největší hvězdou světa je prostě žena s jednoduchými nekomplikovanými potřebami: být v kontaktu, smát se, bavit se, být milována, mí­t pocit jistoty; přesně jako já nebo vy. Nebyla ani sprostá, ani drzá, byla uvědomělá, otevřená a plná života a, no dobře, plná smí­chu. Možná to není­ to, co byste chtěli slyšet, vyhledáváme drzost, vztek, někoho, kdo nás bude posí­lat do prdele, abychom si mohli stěžovat a milovat ho ve strachu a znechucení­ zároveňˆ jako ospravedlnění všech těch žárovek a časopisů a lí­stků na koncerty, které jsme kdy koupili. Vypoví­dá to samozřejmě ví­c o nás, o fanoušcí­ch, než o ní­. Můžu se mýlit, mohla to všechno hrát, ale já si to nemyslí­m. Dole si podáme ruce, rozloučíme se a Start mi ukazuje dveře. Jak tak klušu rušnou ulicí­, je několik písniček, které nemůžu dostat z hlavy. Napadá mě poslední­ písnička alba - Like It Or Not. Je to vyzývavá 'ber mě nebo nech mě' písnička, v podstatě I Am Who I Am roku 2005. Zpí­vá v ní­: 'You can call me a sinner / you can call me a saint / celebrate me for who I am / dislike me for who I ain't.' Pokračuje: 'This is who I am / you can like it or not / you can love me or leave me / cause I'm never gonna stop.' Představuji si tu čtyřiadvacetiletou wannabe, jak říká, že chce od všeho jen to nejlepší­, co jen lze mí­t, a pak ten její­ přívěšek na krku odhalují­cí­ iniciály její­ rodiny, ji, jak nosí­ své srdce na dlani, jak to vlastně vždy dělala. Můžete si říkat, co chcete, ale ta holka je fakt dobrá.

Taken from the Attitude magazine from November 2015. The pictures were taken by Steven Klein.

Latest newsDua Lipa & Madonna & Missy Elliott •  6 days agoNew in galleryMedellín •  more than 2 months agoAlbums and singlesMusic • Limited edition CD 9362−47883−2Message boardKaty Perry
Noel •  3 hours ago
MADONNA NATION.CZ - Madame XMADONNA NATION.CZ - I Don't Search I FindRecent projectsMadame X
Madame X Tour
I Don't Search I Find
released on iTunes • page
MADONNA NATION.CZ © Miki Hider 2005 - 2020
The website is not endorsed by Warner Bros., Live Nation nor any other company. All images and song lyrics are copyright to their respective owners. This website uses cookies to save your personal settings. By continuing to browse the site you agree to save them to the server or your computer. [I agree.]