Na polední tiskové konferenci k W.E. byl celý shluk fotografů varován, že jakmile uplyne jejich 90 sekund, budou vypoklonkování z místnosti. Asi až po 10 minutách, poté co nám znovu důrazně připomenuli, že nejsou dovoleny již žádné fotografie, ani telefony, vynořila se Madonna, spolu se skladatelem Abelem Korzenowskim a dalšími dvěma herečkami: Abbie Cornishovou, která hraje Wally z moderní doby a Andreou Riseboroughovou, která hraje Wallis Simpsonovou. A tu statný pracovník ochranky napomíná jednoho opozdilce s fotoaparátem a pokynem brady ho nabádá k odchodu.

Moderátor Richard Crouse všechny postupně představí. Když je u Madonny, jedné z nejslavnějších žen světa, stručně vyjmenuje i tak dlouhý výčet jejích úspěchů od prvního popového hitu z roku 1983 až po nejprodávanější knížku pohádek podle New York Times. Tady ji máme, Madonna přivírá oči a pousmívá se. Atmosféra v místnosti je poněkud napjatá. Později, stejně jako ještě několikrát během konference, prohodí Madonna nějaký ten vtípek nebo opraví či vysvětlí Korzeniowského angličtinu. Má vše pod dohledem. Na sobě sytě červenou vestu a černou sukni. Téhle zmatené a vlezlé otázce od jednoho reportéra se všichni zasmáli. "W.E. je jako pohádka od Chanelu," rozplýval se nad filmem. "Všimla jste si, že ve filmu vypadaly všechny ženy tak trochu jako vy? A je to mnou nebo všechny krásné ženy vypadají jako vy? Bylo to plánované?" To vyvolalo mezi diváky rozporuplné úsměvy. "To byly zase dvě otázky, Maury," napomíná Crouse. "Podvodníci, podvodníci, podvodníci," přitakává Madonna a pokračuje: "Skutečně? Nikdy mi nepřipadalo, že by někdo vypadal jako já. Zaprvé jsou všechny brunety. Takže... Já nejsem, já nejsem bruneta, já ne! Přísahám!" A všichni se smáli ještě víc. Následuje výtah toho nejlepšího...

O zpívání v pauzách mezi natáčeními: "Kdo tohle řekl? Zpívávali jsme si," přiznává Madonna, "ale nebyla to žádná tajná finta. Krátili jsme si tak volnou chvíli. Když pršelo a my točili venku, tak jsme se zasekli v šedé kůlně a čekali na slunce. Co můžete dělat, než složit písničku?" Crouse se zeptal, jaké písničky zpívali. "We're making a movie, isn't it groovy, welcome to my house," zazpívala Madonna. "To byla jedna z nich," dodala s kamennou tváří. V tu chvíli do toho vstoupí skladatel a dodává, že se zpívalo i ve studiu během mixování: "Skákala jste na gauči!" "Na to si nevzpomínám," snažila se ho Madonna umlčet.

O každodenních rituálech na place: "Jedním z mých rituálů, jedním z pro mě nejdůležitějších rituálů bylo pomáhat dokončit vždy oblékání herců a hereček. Zbožňovala jsem dolaďování detailů, při kterém jsem se s nimi cítila v kontaktu ještě před tím, než jsme začali s vlastním natáčením. V podstatě připínání náhrdelníků a náramků a upravování účesů a oděvů a hledání záminek k dotykům byla mými rituály."

O použití písničky Sex Pistols v jisté scéně: "Protože jsem měla dojem, že byl král Edward docela punk-rocker," říká Madonna. "Byl velmi vzpurný a výstřední ve svém pohledu na svět a jak řídit impérium, a tak jsem si myslela, že použít Sex Pistols by bylo skvělým skloubením monarchie v té době a toho, co dělali - pití Benzadrine při sledování filmů s Charlie Chaplinem."

A Johnny Rotten o tom ví?: "Samozřejmě, že o tom ví. Musela jsem mu zaplatit," usadila Madonna zvědavce. Následoval chichot.

O volbě paralelních příběhů: "Nikdy jsem nechtěla točit přímočarý životopis, takže jsem si vymyslela moderní příběh a soudobou postavu Wally Winthropové, která mi nabídla pohled na věc, ze kterého jsem mohla ten příběh vyprávět. Myslím si, že pravda je subjektivní a všichni si můžeme přečíst tu samou historickou knihu a i tak mít jiný náhled a odnést si z ní každý něco jiného. Pro mě bylo důležité neukázat jen příběh a říct, že tohle je jeden jediný příběh, ale spíš že tohle je příběh, který mě dojal a inspiroval. Tak vznikly příběhy dva."

O filmovém přístupu: Nejvíc ze všeho pro mě bylo důležité podtrhnout a ukázat svět luxusu, ze kterého tyto dvě postavy pocházely, královská rodina a svět Wallis Simpsonové. Ona si skutečně velice zakládala na vzhledu a velmi hluboce se starala o místnosti, ve kterých žila, o světla, květiny, šaty. A pak postava Wally, žije na Park Avenue, takže též ve světě dobrého vkusu, čistoty a luxusu. To jsem chtěla ve filmu vyjádřit. Rovněž ve filmu vystupují předměty z aukcí v Sotheby's a tyto předměty jsou využity jako nástroj pro cestování v čase, velmi osobní věci, ze kterých musí být patrný lesk, lesk šejkru na martini, krabičky na léky, lněné tkaniny, na dotyk příjemný ubrus. Bylo velmi důležité posbírat všechny tyto drobnosti a vyladit jemné detaily.

O celkovém filmařském stylu: "Hodně filmů, na které jsem odkazovala nebo které mě inspirovaly, měly hodně záběrů s mobilní kamerou nebo steadycam. Mám hodně ráda kameru v pohybu, ne statické záběry. Líbí se mi kouzlo, které vytvářejí, líbí se mi ta lyričnost a tanec, který se pohyblivou kamerou sem a tam vytváří. Je jako živá dýchající bytost, která musí být vedena, a pro mě je na pohyblivých záběrech ženy jdoucí ulicí něco velmi ženského a kouzelného. To byla jedna z milionu myšlenek, které jsem měla."

O širokém uvedení film v prosinci, uprostřed oskarového období: "Držím palce, i u nohou."

Po chvíli Crouse poznamená, že má Madonna na krku malý řetízek s iniciály W.E. "Proč na to upozorňujete?" ptá se Madonna. "Protože je to hezký propagační předmět," zaznělo vysvětlení. "Je to dárek od štábu, takže... miluji to."

O pocitu nátlaku v hudbě a ve filmu: "Samozřejmě, že cítím tlak, protože je to něco nového. A cítila jsem ten samý stres, když jsem začínala s hudební kariérou. Byla jsem nervózní a nevěděla jsem co čekat a lidi nevěděli co čekat a já si musela vydobýt své místo v hudebním světě, aby mě brali vážně. A teď jsem si velmi dobře vědoma toho, že mě čeká to samé ve světě filmu."

O kritice: "Kritika mě zajímá ve chvíli, když je to férová kritika. Poznám, když lidé hodnotí můj film a kdy mou osobu. Vítám recenzi filmu, pokud je na něj pohlíženo jako na umělecký počin a ne když lidé vytahují věci z mého osobního života a výsledky v jiných oblastech. S filmem to nemá nic společného. Takže pokud se zaměří na film, zajímá mě, naslouchám jí."

O původu moderního příběhu Wally: "Převážně byla inspirována postavou v románu F. Scotta Fitzgeralda Tender is the Night, která byla nezbytným čtivem pro Wally i Abbie."

O zájmu o Walis Simpsonovou: "Byla a je to stále provokativní postava v dějinách politiky, světa módy, v rozhodnutí krále Edwarda VIII. opustit trůn. Změnila britské impérium. Ohromně vším zahýbala. Byl to záhadný a tajemný tvor. Nebyla tradičně krásná. Nebyla mladá. Dvakrát rozvedená. Na jejím pozadí není nic úžasného, a i tak se jí podařilo chytit za srdce muže, který ve své době zaujímal nejmocnější pozici na světě. Ten příběh mě fascinoval. Chtěla jsem mu porozumět."

O zobrazení Simpsonové jako sympatické: "Co mě též zajímalo, byla myšlenka pojetí kultu celebrity, kterému všichni tu a tam podléháme. Ta myšlenka byla v tom, že o Wallis Simpsonové koluje tolik různých drbů, které považujeme automaticky za pravdivé, ale mezi kterými, když jsem zapátrala, bylo mnoho takových, které nebyly založeny na žádném konkrétním důkazu, který by jasně říkal, že je to pravda. Ale uvědomuji si, že to tak bylo vždycky, od doby Krista nebo Kleopatry nebo si projděte historii a jmenujte kteroukoliv významnou nebo historickou postavu, o každém slýcháme... Je to jako tichá pošta. Začne jako jeden příběh a časem se dostane k nám, ale je z toho něco úplně jiného, ale my jsme i tak přesvědčeni, že je to pravda. A často omezujeme historické postavy a významné osobnosti jen na jeden úryvek. A to je ohromně nespravedlivé. Zapomínáme, že jsou to lidské bytosti. Takže co pro mě bylo důležité, bylo ukázat Wallis Simpsonovou jako lidskou bytost."