Nevím, kde a jak začít. Omluvte tedy prosím sníženou kvalitu. Cesta do werchter09-u je dost spletitá. Je to maličká vesnička asi 30 km od Brusselu s tím, že přímo se tam jet nedá. Inu jely jsme s Kůmou do Leuvenu, asi 15 km vzdáleného městečka, odkud v den koncertu byly vypravovány shuttle busy do werchter09-u. Dopravy jsme se poměrně bály, ale měli to ti Belgičani opravdu dobře zorganizované, klobouk dolů. Autobusy ještě zastavovaly cca 1,5 až 2 km od Festivalparku, tam se pak muselo pěšky. Nevím, zda mám komentovat počasí. Ti, co mě znají, jistě uhodnou, jak bylo. Když se jednalo o openair. Pro ty, co neznají: prostě lilo, jako vždy, když se účastním openair koncertu. Také jsem ten den byla na záchodě co čtvrthodinu. Nevím, co s těma nervama mám dělat.

Když jsme dorazily na místo, asi ve 14.30, bylo před branami už opravdu hodně lidí. Vstup nebyl oddělen pro GC a běžné stání, tam se pak lidé dělili až přímo na ploše. S postupujícím večerem pak byl největší problém dostat se vůbec do GC, i když měl člověk vstupenku tam, jelikož turnikety byly okupovány lidmi z obyčejného stání.

Sraz s ostatními iconery, kteří vyhráli účast na Icon Soundcheck Party, se konal u pokladen v 15.30. Na minutu přesně se dostavil Johann, zkontroloval dle občanky, zda jsme to skutečně my, podaroval nás vstupenkami, páskami do GC a informoval nás, že si nás o chvíli později vyzvedne někdo z Madonnina security týmu a odvede nás dovnitř. Než se tak stalo, byli jsme všichni donuceni dát interview slečně Heather z L.A. (výherkyni americké soutěže na Soundcheck party, která dělala report o koncertě v Belgii a své cestě do Evropy), naštěstí rozhovor zatím nezveřejnila a doufám, že tak ani později neučiní. Slečna byla pravá Američanka, neustále jásala, skákala, usmívala se na všechny strany, za každou větou následovalo OU MÁJ GÁÁÁD, nebo WAAAAUJ.

A pak přišli dva lidé z Madonnina týmu, jeden šel před námi, druhý na konci a vedli nás postranním vchodem do areálu. Byli jsme informováni, že smíme fotit, ale nesmíme natáčet videa (kterážto informace se měnila i na nesmíte fotit v průběhu odpoledne dost často v závislosti na tom, který člověk na nás uvnitř zrovna dohlížel). Tak něco jsme tedy blejskli. Došli jsme takto až za stage, kde nás rozdělili na dvě skupinky, a odděleně nás pak prováděli za a pod podiem a po místnostech, kde sídlil celý M crew. Byly jsme s Kůmou ve skupince, která šla nejdříve za pódium. Tam už zkoušeli tanečníci a kapela.

První, co jsme za pódiem uviděli, byl Madonnin trůn. Všichni jsme blekotali a lapali po dechu. V různých jazycích se ozývalo Ježiši Kriste a tak podobně. Poté nám bylo sděleno, tak a teď si tam můžete po schůdcích vystoupit a vyfotit. Všichni zkameněli, čistili si uši, jesli dobře slyšeli. A tak jsem využila příležitosti a první vystoupila nahoru a sedla si. Smála jsem se, že jsem první, kdo si tam po Madonně sedl. No, jak jsem byla vyplesklá, nasadila jsem ten nejdementnější výraz, kterého jsem byla schopná, a promarnila životní šanci mít pěknou fotku s trůnem. Je to zblízka nepublikovatelné.

Když se všici na trůně vystřídali, pokračovali jsme v prohlídce. Následovalo bílé autíčko, rekvizity k Romania části koncertu a pak jsme vlezli pod pódium, kde jsme si prohlédli všechny ty výtahy, pružiny, žíněnky a podobně. Poté jsme se prostřídali s druhou skupinkou a šli jsme se podívat do kostymérny, make-up-árny a hair-dress-árny a všechno jsme to tam prošmejdlili. Všichni se k nám chovali moc hezky, byli vstřícní a ochotní odpovídat na jakékoliv dotazy, fakt prima. Do Madonniny kukaně nás tedy nepustili. Sakra.

Po absolvování prohlídky nás vypustili na plochu, kde jsme sledovali tanečníky a kapelu, s několika z nich prohodili pár slov a dostali trsátka od Monteho. Potom nás odvedli ke zvukařům, odkud jsme sledovali první část zvukovky. Bylo to docela daleko od pódia, na konci GC. Tam jsme viděli Holiday, Dress You Up. Na Into the Groove nás opět pustili k pódiu, kde jsme s Máďou nacvičili i to, kdy dav zpívá a ona zatím skáče přes švihadlo. Nato nás Guy Oseary upozornil, že právě začalo vypouštění divé zvěře, rozuměj publika, a abychom si pěkně zabrali místa. Tak jsme po menším zmatkování, kamže si to vlastně s Kůmou chceme stoupnout, učinily. Stály jsme v první lajničce před hlavním pódiem, zprava hned v růžku ke catwalku. A zkouška zatím pokračovala. Kuřka ještě předvedla ROL, Frozen a MA, kdy už pěkně komunikovala s publikem s tím, že tohle je „real fucking show“ a společně jsme si zazpívali novej song Rain Rain Go Away.

Poté nastalo čekání. A bylo tentokrát opravdu neskutečné. Celou dobu jsem se uklidňovala tím, že tam je spousta chudáků, co tam stojí od rána a my asi až od 17.30, nicméně to bylo šílené. Ještě třikrát jsem se musela prodrat ven a zpět, když jsem musela na záchod. Naštěstí vedle stály docela dobrý holčiny, se kterýma jsme si při odchodech na záchod vypomáhaly a držely si navzájem fleky. Asi v 19.30 nastoupil Oakenfold a předvedl svůj tradičně nudný výstup. Tak jsme si mnuly s Kůmou ruce. Jupííí, to bude Máďa za chvíli začínat. Nicméně během jeho vystoupení začal takovej slejvák, že museli Madonně začít upravovat pódium, oblepovali catwalk a schody kobercema a ne že by jim to šlo od ruky. Celé pódium přikrývali igelitem a tak podobně. Mezitím už jsme necejtily ani nohy, ani záda. A ve 22 hodin jsem pronesla, že jestli do 15 minut nepřijde, tak se počůrám. Ano, opět se mi chtělo. Děs běs. Proklínaly jsme Madonnu, počasí a belgický světlo. Měla štěstí kuřka, začala ve 22.10. Rázem jsem na záchod nepotřebovala a došla si v úplném klidu, hodinu a půl po skončení koncertu.

Koncert byl báječnej. Nejlepší místa, kde jsem zatím stála. Byla tak strašně blízko, nádhera. Když byla na catwalku, měly jsme jí sice zezadu, ale na tom hlavním pódiu je fakt častěji, perfektní. Madonna se zdála být ve výborné náladě, pořád se smála a kolikrát na mě mrkla. (Dohadujeme se s Kůmou. Ona tvrdí, že prý mrkala na ní... Tssss.) Kdyby to někoho zajímalo, tak René, německý fanoušek, stál ob tři lidi vedle. Jak ten to dělá?!

Změny v setlistu jsem uvítala. Škoda Borderline, ale jinak nelituju. Holiday, DYU a Frozen jsou skvělý čísla. Škoda že nevyměnila i ty poslední dvě. ROL následované GI2M je po takové show slabota, alespoň pro mě teda.

Koncert skončil 15 minut po půlnoci. Snažily jsme se co nejrychleji dostat na místo odjezdu autobusů zpět do Leuvenu, bylo to dobrodružný. Obzvlášt z počátku, ale nakonec jsme vše zvládly. Ještě jednou poklona belgický organizaci. U nás by 85 000 lidí (údajně??) z takovýho místa v takový pohodě asi nedostali. Belgičani jsou taky takoví zvláštní, strašně spořádaní a flegmatický. Šli, jako by se nechumelilo, jako kdyby v 1 hodinu nejel poslední spoj.

Celkově to byla nádhera. Otázkou zůstává, zvládnu ještě někdy tohle znovu? To šílený čekání? Nechce se mi na Chodově tohle znovu absolvovat, ale užiju si koncert i z dálky, když už jsem ho zažila i takhle? Babo raď.